České ministerstvo průmyslu: obchod životní prostředí nepoškozuje
Jednání v Cancúnu je další ze série konferencí v rámci tzv. "rozvojového kola jednání", zaměřeného na podporu rozvojových zemí a jejich většího integraci do světového obchodu. Toto kolo započalo konferencí v Doha v listopadu 2001 a mělo by skončit v roce 2004.
Program jednání zahrnuje řadu oblastí: zemědělství, průmyslové zboží, služby, léčiva, investice, transparentnost při vládním rozhodování, životní prostředí a další. Zprávy z přípravných jednání (ministři samozřejmě nezačnou tyto otázky řešit až po příjezdu do Mexika) poukazují na závažné rozpory mezi členskými státy WTO. V jednotlivých otázkách vznikají nejrůznější spojenectví.
Například v otázce vztahu mnohostranných dohod o životním prostředí (to je například Rámcová konvence OSN o změnách klimatu) a WTO proti sobě stojí vyspělé státy (konkrétně EU, USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Norsko a Chile) a rozvojové země. Vyspělé státy si přejí stálou účast zástupců těchto dohod na jednáních WTO, což řada rozvojových zemí odmítá. Obávají se toho, že by zástupci mnohostranných dohod o životním prostředí získali příliš silný vliv na jednání WTO.
Za tímto postojem rozvojových zemí se patrně skrývá úvaha, že případné přísnější požadavky na ochranu životního prostředí by zdražily jejich produkci a snížily její konkurenceschopnost na světových trzích.
V této souvislosti je zajímavý určitý rozpor mezi postojem EU a českého Ministerstva průmyslu a obchodu. Evropský komisař pro obchod Pascal Lamy ve svém článku doslova napsal: "Obchod má vliv na životní prostředí. Jestliže chceme dostát svým závazkům vysloveným na četných sumitech o trvale udržitelném rozvoji, musíme podle nich jednat i ve WTO. (...) EU je vůdčí silou snah o to, aby WTO vzala ekologická pravidla do úvahy při svém rozhodování. V tomto směru jsme již ušli kus cesty navzdory zdráhavosti těch, kdo toto opět vidí jako ochranářská opatření v přestrojení."
K těm, kdo vidí ekologická pravidla jako zamaskovaná opatření na ochranu vlastních trhů, se možná řadí i české Ministerstvo průmyslu a obchodu. Na svých stránkách totiž uvádí: "V první řadě je nezbytné vyřešit slučitelnost pravidel mnohostranných environmentálních dohod s pravidly WTO. Obchod jako takový není příčinou degradace životního prostředí a proto i přijímání obchodních opatření za účelem dosažení cílů odsouhlasených v environmentálních dohodách musí být zvažováno jako poslední alternativa po vyčerpání všech jiných možností."
Velké spory panují také v oblasti zemědělství. Cílem jednání (a smyslem existence WTO) je liberalizace mezinárodního obchodu. Prakticky to vypadá tak, že jednotlivé státy prosazují odbourání bariér (např. cel či dotací) v těch oblastech, kde se jim to z nějaké důvodu hodí, a naopak jejich zachování v jiných.
Tak USA a EU nedávno předložily návrh na snížení cel pro zemědělské produkty, ovšem současné předpokládají možnost zachování státních dotací pro zemědělce. Proti tomuto návrhu se postavily nejen některé rozvojové země v čele s Indií, ale i velcí vývozci zemědělských produktů vedeni Austrálií.
Nelze ovšem říci, že USA a EU jsou v jednáních na "jedné lodi". Velké rozpory mezi nimi panují například v oblasti geneticky modifikovaných organismů (USA jsou jejich propagátorem, EU je výrazně obezřetnější) či patentů na léky (což souvisí s jejich cenou a tedy dostupností pro obyvatele chudých zemí).
Výsledek cancúnských jednání si v tuto chvíli nikdo netroufá odhadnout. Hlavní americký vyjednavač Alen Johnson již varoval, že je možné, že konference nedospěje k žádnému výsledku. Jeho zástupce Petr Algeier je o něco optimističtější. Je předčasné hovořit o tom, že jednání v Mexiku směřuje ke katastrofě, uvedl podle agentury Reuters.
reklama
