Cesta k ratifikaci Kjótského protokolu otevřena
Většina států, které dosud s ratifikací Kjótského protokolu váhaly, je nyní připravena tento protokol o snížení emisí skleníkových plynů ratifikovat.
Výkonný tajemník Rámcové konvence OSN o změnách klimatu Michael Zammit-Cutajar dostává po úspěšném závěru jednání COP 7 dárek a polibek od předsedy jednání, marockého ministra životního prostředí Mohamed Elyazghi. Michael Zammit-Cutajar odchází po deseti letech z funkce výkonného tajemníka UNFCCC k 31. prosinci 2001. Foto: IISD/ENB-Leila Mead
Stranou však nadále zůstávají USA, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, nejvýznamnějšího skleníkové plynu. Republikánská vláda prezidenta George Bushe ml. sice po atentátech z 11. září přehodnotila svůj dosavadní postoj k řadě mezinárodně politických otázek, ale v opatřeních proti klimatickým změnám se nadále odmítá postavit "bok po boku" ostatním zemím.
Boj s "deštníkovou skupinou"
Hlavní překážkou pro dosažení dohody v Marrákeši byly postoje tzv. deštníkové skupiny (Umbrella group), kterou tvoří Austrálie, Japonsko, Kanada a Rusko. Abychom pochopili, proč byl postoj těchto států tak důležitý, musíme si zopakovat, za jakých podmínek vstoupí Kjótský protokol v platnost:
1. Ratifikuje ho alespoň 55 zemí (to by nebyl problém i bez deštníkové skupiny, již k 26. říjnu 2001 jej ratifikovalo 43 zemí).
2. Země z Dodatku I k Rámcové úmluvě (tedy průmyslově vyspělé země), které protokol ratifikují, musejí být zodpovědny alespoň za 55 procent emisí oxidu uhličitého za rok 1990 ze všech zemí tohoto Dodatku I. Jinými slovy, pro ratifikaci Protokolu je nutno získat významné znečišťovatele, abychom dali dohromady kýžených 55 procent emisí z celkového množství emisí průmyslově vyspělých zemí.
Z rámečku vidíme, že USA produkují cca 34 % emisí CO2 - a ty se přesvědčit nepodaří. Rusko má na svědomí 16,5 procenta, Japonsko skoro 8, Kanada 3 a Austrálie 2 procenta emisí (pro srovnání, ČR, která protokol již ratifikovala, přispívá něco málo přes jedno procento). Pro vstup Kjótského protokolu v platnost je tedy bezpodmínečně nutný souhlas Ruska (bez něj a USA by bylo možno "získat" necelých 50 procent emisí) a alespoň jednoho dalšího státu z "deštníkové skupiny".
Co tedy deštníková skupina požadovala a v čem uspěla?
Propady povoleny
Jednou oblastí sporů byly tzv. propady a jejich započítávání. Pro připomenutí - jde o to, zda a v jaké míře budou moci země při vyhodnocování plnění svých závazků z Kjótského protokolu od svých skutečných emisí odčítat množství CO2, které pohltí lesy či jiné porosty na jejich území či vysazené za jejich peníze v jiných zemích. Zde dosáhla deštníková skupina značných úspěchů, konkrétně Rusku bylo téměř dvakrát zvýšeno maximální odečitatelné množství CO2.
Tresty za nesplnění
Dalším sporným tématem byla právní závaznost sankcí proti zemím, které nebudou plnit své závazky vyplývající z Kjótského protokolu. Země deštníkové skupiny naléhaly na další diskuse v této otázce. Nakonec se jim podařilo dosáhnout částečného odročení, nicméně již v Marrákeši bylo dohodnuto, že země neplnící své závazky nebudou moci obchodovat s emisními limity.
Kužvart oznámil ratifikaci
Během jednání v Marrákeši oznámil český ministr životního prostředí Miloš Kužvart, že Česká republika ratifikovala Kjótský protokol. Stalo se tak uložením ratifikačních listin v sídle OSN v New Yorku 7. listopadu 2001. O ratifikaci rozhodla vláda ČR svým usnesením z 12. října 1998, o uložení ratifikačních listin však požádala OSN až o tři roky později.
Evropská unie slíbila, že ratifikuje Kjótský protokol příští rok.
Ekologičtí aktivisté opatrně spokojeni
Mezinárodní ekologické organizace dohodu z Marrákeš vesměs přivítali, ale mají k ní řadu výhrad. Přátelé Země (Friends of the Earth International) ve své tiskové zprávě mj. upozorňují na riziko výsadby monokulturních porostů v rozvojových zemích. Tyto porosty by měly vázat oxid uhličitý; financování jejich výsadby by si mohly vyspělé země započítat oproti svým závazkům snížit emise CO2.
Známá mezinárodní organizace WWF není spokojena s podstatným zvýšením limitu propadů, které si budde smět započítat Rusko, pokud vysadí dost lesů.
Nejkritičtější postoj k marrákešskému summitu zaujala organizace Greenpeace, která ho označila za promarněnou příležitost. Greenpeace upozorňuje na hlavní vadu Kjótského protokolu - vlády debatují o tom, jak zajistit snížení emisí skleníkových plynů o 5 procent. Ale, podle názoru Greenpeace, pro zabránění katastrofálním klimatickým změnám je nutno snížit emise o nějaký 80 procent.
Příště v Indii
Příští zasedání smluvních stran UNFCCC, tedy COP 8, se má konat od 23. října do 1. listopadu 2002. Jako hostitelský stát se nabídla Indie.
Množství emisí CO2 v roce 1990:
| Stát/skupina států | Emise v megatunách |
| Státy dodatku I Úmluvy | 14 343 745 |
| Rusko | 2 372 300 |
| Japonsko | 1 124 532 |
| Kanada | 465 755 |
| Austrálie | 278 669 |
| Deštníková skupina celkem | 4 241 256 |
| USA | 4 914 351 |
| ČR | 165 490 |
| SR | 62 2372 |
Zdroj: UNFCCC
Proces ratifikace:
K 26. říjnu 2001 ratifikovalo Kjótský protokol 43 zemí: Antigua a Barbados, Argentina, Ázerbajdžán, Bahamy, Bangladéš, Barbados, Bolívie, Burundi, Cookovy ostrovy, Ekvádor, Fidži, Gambie, Gruzie, Guatemela, Guinea, Honduras, Jamajka, Kiribati, Kypr, Lesotho, Malawi, Maledivy, Mauritius, Mexiko, Mikronésie, Mongolsko, Nauru, Nikaragua, Niue, Palau, Panama, Paraguay, Rovníková Guinea, Rumunsko, Salvador, Samoa, Senegal, Trinidad a Tobago, Turkmenistán, Tuvalu, Uruguay, Uzbekistán, Vanuatu.
Tento článek vychází v tištěném EkoListu č. 12/2001
reklama
