Co otravuje velká města Evropy
Měření se odehrává ve městě Milán v lednu a únoru 2003 a výzkum má stanovit zdroj škodlivin pomocí nejnovější technologie - hmotnostního spektrometru SPASS. Přístroj umožňuje identifikaci a měření různých typů vzdušného znečištění - z dopravy, vytápění domácností či z průmyslu.
"Znečištění ovzduší potřebuje naléhavou akci," prohlásil k tomu komisař Philippe Busquin a pokračoval: "Potřebujeme detekovat a změřit čistotu vzduchu a úzce monitorovat změny v modelech znečištění. Cílem je pomoci národní a regionální samosprávě identifikovat zdravotní rizika vázající se k nebezpečným látkám a vypořádat se s tímto fenoménem nějakým nepříliš nákladným způsobem s pomocí institucí EU."
Koncentrace částic PM10 (množství všech částic a kapek létajících v atmosféře, které mají průměr menší než 10 µm), na které se výzkum zvláště zaměřuje, často přesahují zdravotní limity odsouhlasené Evropskou komisí. Tyto limity stanovují maximum 50 µg/m3 částic PM10 v průměru za 24 hodin nebo 40 µg/m3 v průměru za rok.
Vysoké hodnoty PM10 vedou k plicním a kardiovaskulárním problémům. Řešení těchto problémů už nejednou vyústilo v drastická a nákladná opatření jako zákaz dopravy ve městech během určitého období dne nebo týdne.
Stejné částice, které se nalézají v městských oblastech, se rozšiřují do atmosféry a stávají se dnes už regionálním, a dokonce globálním fenoménem. Obecně se předpokládá, že mají důležitý ochlazující efekt, na rozdíl od efektu oteplujícího ze skleníkových plynů. Vztah mezi lokálním znečištěním a globálními klimatickými změnami je hlavní oblastí výzkumu v současném výzkumném Rámcovém programu Evropské komise a v JRC.
Přístroj SPASS je schopen identifikovat a současně poskytnout pozitivní a negativní iontové spektrum každé částice. Tuto informaci poté použije ve speciálně vyvinutých statistických programech, aby kvantifikoval podíl každého zdroje znečištění na koncentraci pevných částic v atmosféře.
Částice PM10 se skládají z komplexu chemických látek, odrážejících mnoho zdrojů. Ve městech tyto částice obsahují nejméně sedm širokých tříd chemických látek: sírany, dusičnany, amonia, základní uhlík, organický uhlík, minerály a soli. Emise z dopravy typicky představují organické hmoty a dusičnany, domácí topeniště a průmysl produkují sírany, ze stavebních prací se do vzduchu uvolňuje minerální prach a ze zemědělství amonium. V současnosti není známo, která z těchto sloučenin má nejškodlivější účinek na lidské zdraví.
Další informace o probíhajícím výzkumu jsou na adrese http://ies.jrc.cec.eu.int/Units/eh.
reklama
