Dawn: Norové "pohřbívají" skleníkové plyny
"Metoda ukládání má velkou budoucnost. Jediným omezením je náš nedostatek fantazie," říká šéf Sleipnerské plošiny Edvin Ytredal. Ukládání skleníkových plynů se stane finančně velmi zajímavým, jakmile začne fungovat obchod s emisemi. Čnící dvě stě metrů nad hadinu moře se dvěma gigantickými hořícími věžemi, vypadá těžební plošina Sleipner jako monstrózní průmyslový závod, který produkuje obrovské znečištění. Jenže od roku 1996 zde bylo každý rok uskladněno na milión tun oxidu uhličitého, což odpovídá ročnímu objemu znečištění, které vyprodukuje 110 000 občanů Norska. Osmipatrový komplex, který obsahuje ubytovnu pro 200 dělníků včetně tělocvičny, místnosti určené studiu bible a motorkářského klubu na vrcholku konstrukce, zásobuje zemním plynem vyčištěným od CO2 Norsko a státy Evropské unie.
Oxid uhličitý je hlavním skleníkovým plynem, jehož produkci chce omezit Kjótský protokol, přijatý v roce 1997 jako nástroj boje proti globálnímu oteplování. Dohoda z Kjóta vede Evropskou unii k zavedení celosvětově prvního mezinárodního obchodu s emisemi skleníkových plynů v roce 2005. Státem vlastněná firma Statoil předpokládá, že za pohřbívání oxidu uhličitého jí budou platit zejména průmyslové provozy, které ve velkém pálí fosilní paliva, jako jsou ocelárny nebo tepelné elektrárny. Ty budou muset snížit produkci emisí. "Když se toto nařízení přepočítá na peníze, mohlo by to pro Statoil znamenat vysněnou budoucnost," říká Jan Karlsen, víceprezident pro prodej zemního plynu. Připustil však, že je příliš brzy předpokládat, jak přesně bude praktická i finační stránka věci vypadat.
Zbývá však ještě několik dalších problémů. Lze-li techniku ukládání skleníkových plynů pokládat za "čistou", do jaké míry může být součástí nařízení Kjótského protokolu a jak v tomto systému může figurovat Norsko, které není členem Evropské unie. Některé skupiny ochránců přírody nepovažují toto řešení za bezpečné a obávají se úniků koncentrovaných plynů, které by mohly zničit lokální život v moři. CO2 je čistý, netoxický plyn, ale může být výbušný ve velmi silných koncentracích. "Jsme kritičtí, protože nevíme, zda jde o dlouhodobé řešení. Nikdo neví, zda plyn tam zůstane sto nebo tisíc let," dodává Truls Gulowsen z norské pobočky Greenpeace.
Podle Statoil neexistují žádné náznaky, že by mohlo dojít k únikům plynu. Podle norské firmy zde může zůstat uložen po miliony let. Norsko, které je se třemi miliony barelů třetím největším vývozcem ropy na světě, má také vysokou daňovou zátěž. Zdanění na volném moři dosahují až 78 %. Statoil si pochvaluje, že díky ukládání ušetří každý den 143 000 dolarů za poplatky z CO2.
Podle článku Inger Sethov Dawn 20. 11. 2003.
reklama
