Debata: Evropská unie by měla opustit „sny o vůdcovství v otázce klimatu“
 |
|
|
Podle Bedřicha Moldana jednání ukázala, že ve světě vznikla úplně nová „mocenská architektura.“ Na snímku demonstrace konaná během kodaňské konference v prosinci 2009.
|
|
| Foto: Jan Skalík |
Podle Bedřicha Moldana, senátora a ředitele Centra pro otázky životního prostředí (COŽP), jednání v Kodani ukázala, že ve světě vznikla úplně nová „mocenská architektura.“ Vedle tradičních bohatých zemí jako jsou USA, Evropská unie, Japonsko nebo Austrálie, se vytvořila nová protiváha v podobě zemí sdružených pod názvem BASIC (akronym označující uskupení těchto zemí: Brazílie, Jižní Afrika, Indie a Čína). Jde o nové ekonomiky, které se prudce rozvíjejí a mají v zásadě podobné zkušenosti a postoje. „Když americký prezident Obama domluvil závěrečný text kodaňské smlouvy, domluvil jej právě s těmito zeměmi,“ řekl Moldan. Podle něj tím zachránil celou konferenci od úplného krachu.
Ale ani text třístránkového politického prohlášení nazvaný Shoda z Kodaně (Copenhagen Accord) nepřijaly všechny země. „Jednání natvrdo ukázala, jaké jsou rozdíly v přístupu jednotlivých zemí, i to se vlastně dá brát jako pozitivní výsledek,“ prohlásil v debatě Bedřich Moldan. Vedle toho se jako pozitivní výsledek dá prý brát shoda na potřebě podnikat kroky proti klimatickým změnám a shodu na tom, že by budoucí oteplení nemělo překročit hranici dvou stupňů oproti předindustriální době. „Zhruba stovka malých ostrovních státu a chudých zemí Afriky dokonce požadovala posunout tuto hranici na úrovni 1,5 stupně,“ přiblížil jednání Moldan. Podle něj se právě tady formuje nová síla rozvojových zemí, která chce naopak prosazovat silnou klimatickou dohodu.
Podle poslance Evropského parlamentu Miroslava Ouzkého rozhádanost při projednávání závěrečného dokumentu na konferenci v Kodani ukázala, že Evropská unie by měla opustit své sny o vůdcovství ve světové debatě o změnách klimatu. „Nejde o to, že bychom měli redukovat cíle snižování emisí a další opatření. Ale je jasné, že to sami nedokážeme a musíme se domluvit s dalšími zeměmi,“ prohlásil Ouzký.
Podle vedoucího české delegace v Kodani Pavla Zámyslického z ministerstva životního prostředí je Evropská unie na špici, když jde o domácí opatření nebo evropský trh obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynu. „Co se týče mezinárodních jednání, není to Evropa, ale USA a Čína, kdo má poslední slovo,“ řekl Zámyslický. Podle něj by se Evropská unie měla z Kodaně především poučit v tom, jak začít vystupovat jednotně. Podle něj Kodaň také ukázala, že rozdělení na rozvinuté a rozvojové země neplatí úplně. Důležitou shodu je domluva finanční pomoci nejohroženějším zemím na další tři roky. Ta by měla být v hodnotě 30 miliard dolarů, Evropská unie jako celek slíbila 7,3 miliardy euro a Česká republika 300 milionu korun. „Ale je to dohoda dobrovolná, takže uvidíme, zda se naplní,“ prohlásil Zámyslický. Podle něj je sice jednoduší prosadit dobrovolné dohody, ale zase těžko od nich čekat, že se uskuteční. Takové dohody ale právě prosadily v Kodani USA a Čína, zatímco Evropská unie trvala na dohodách závazných. Text, který v Kodani vznikl, ale neřeší vůbec nic, navíc odkazuje především na budoucí dohody, tedy na to, co se teprve domluví. „A bez nich je to jen cár papíru,“ prohlásil Zámyslický. Především dohodě chybí jakékoli závazky a také krátkodobé či dlouhodobé cíle.
Jedním z mála závazků, které dohoda z Kodaně nařizovala, bylo zveřejnění dobrovolných cílů na snížení emisí do konce ledna. Ze 190 zemí je odevzdalo zhruba 80, další se zřejmě ještě připojí. Hlavní problém ale je, že závazky nejsou jednotné a těžko se dají vzájemné porovnat. Například USA přislíbili snížit emise o 17 % oproti roku 2005, Čína slibuje snížit emise až o 45 % na jednotku HDP oproti současné praxi (bussiness as usual) a Evropa má svůj závazek snížit emise o 20 % oproti roku 2010. To jsou všechno závazky do roku 2020, dále žádná dohoda neexistuje.
Také podle poslance Martina Bursíka přinesla Kodaň zklamání. „To, co přinesl Obama, bylo zklamání. Čína nepřinesla vůbec nic,“ prohlásil Bursík. Podle něj je ale v současné chvíli důležité i vyjasnit problémy, které se začaly množit kolem vědeckých zpráv panelu pro změny klimatu IPCC. „IPCC bylo až dosud velkou vědeckou podporou pro politiky, ale teď je potřeba verifikovat její výstupy,“ prohlásil Bursík. To podle něj ale zase ukrojí další dobu potřebnou k jednání.
Martin Konvička z Entomologického ústavu AV ČR se pokusil obrátit debatu směrem k domácím tématům. Změny klimatu se totiž již projevují, mění se například lokality výskytu jednotlivých druhů. "Problém je v tom, že se stěhují ty úspěšné, méně náročné druhy, zatímco ty vzácné zůstávají na místě. „Zkrátka ti bohatí budou v budoucnu ještě bohatší a ti chudí budou chudší,“ prohlásil Konvička o projevech klimatu na přírodu. Potíž je podle něho v tom, že se to všechno děje v krajině, která je silně poznamená, homogenizovaná lidskou činností. „A s tím něco dělat můžeme, na rozdíl od prudkého snižování emisí,“ tvrdí Konvička. Podle něj je možné zlepšit rozrůzněnost krajiny, přinejmenším tím, že se přestanou podporovat opatření, která stav zhoršují. Například dotace na zalesnění, které do krajiny jen přináší další monokultury smrku nebo mohutné investice do rekultivací. „Podle našich studií jsou lomy nebo výsypky, které ponecháme přirozenému vývoji, druhově bohatší a rostou v nich vzácnější rostliny, než v těch za těžké peníze revitalizovaných,“ vysvětlil Konvička.
reklama
