Debata k aktuální klimatické zprávě: Klimatická změna není jen globální oteplování
Hlavní prostor dostal klimatolog a zástupce ČR při IPCC Radim Tolasz, který volně okomonetoval právě vydanou zprávu. Podle něho se trochu nešťastně stal jakýmsi symbolem změny klimatu nárůst teplot. Globální oteplování je však jen jeden z průvodních jevů klimatické změny.
„Období od roku 1850, kdy existují přesně údaje o teplotě, se považuje za dobu, kdy dochází ke globálnímu oteplování. Když se ale na data za toto období podíváme podrobněji, jsou tu i období, kdy se ochlazovalo a posledních patnáct let je období stagnace, kdy teplota neroste,“ říká Tolasz s tím, že z takové stagnace nelze nic vyvozovat. Důležitý je dlouhodobý trend, který ukazuje, že teplota roste.
Hladina oceánů se za posledních sto let se zvýšila o 19 cm. „Není to číslo nijak ohromující. Závažné ale je, že rychlost zvyšování hladiny oceánů se zrychluje,“ upozorňuje Tolasz. V roce 1901-2010 byla průměrná rychlost zvyšování mořské hladiny 1,7 mm/rok. Za období 1993-2010 je ale průměrná rychlost už 3,2 mm/rok. „Při současné rychlosti zvyšování hladiny bude za sto let mořská hladina o 32 cm výš. Podle IPCC je ale jisté, že tato rychlost se bude dál zvyšovat,“ říká Radim Tolasz.
Oceány se ohřívají tím, jak přebírají energii z atmosféry. Na zvýšení hladiny se podílí jak tepelná roztažnost vody, tak tání ledovců. „Největší nejistotou v klimatickém systému jsou právě oceány: nikdo dnes nedokáže namodelovat, co oceány za deset let udělají,“ říká Radim Tolasz. Nikdo podle něj neví, zda jsou schopné absorbovat tolik energie, nebo zda v budoucnu v nějaké formě energii vrátí zpátky.
„Klimatologům je předhazováno, že mluví o globálním oteplování, ale všude čteme zprávy o tom, že v Antarktidě je nejvíce ledu co kdy bylo. To je mediální zjednodušení. Ledu v Antarktidě je skutečně více, ale jde o led plovoucí. Objem toho pevninského ledu na Antarktidě dlouhodobě celkově ubývá,“ vysvětluje Radim Tolasz. Rozpouštění pevninského ledu snižuje slanost okolní mořské vody, která pak snáze zamrzá. „To, že je v okolí Antarktidy více plovoucího ledu, je důsledek globálního oteplování,“ říká Radim Tolasz.
Téměř polovina antropogenních emisí CO2 od roku 1750 byla do ovzduší vypuštěna po roce 1970. „Do atmosféry vypouštíme čím dál víc emisí. Paradoxem je, že ani globální dohody o snižování emisí nemají viditelný dopad. Během platnosti Kjótského protokolu, tedy mezi lety 2000 a 2010, se roční emise CO2 zvýšily o 22 %,“ komentuje světové dění Tolasz.
V panelu měli původně zasednout ministři životního prostředí, zahraničí a zemědělství, účast přislíbil i šéfporadce premiéra Vladimír Špidla, všichni se nakonec z pracovních důvodů omluvili a vyslali za sebe své náměstky.
Petr Drulák v souvislosti s vydáním zprávy IPCC zmínil, že poškozování životního prostředí je jedním z ohrožení lidských práv. „Otrávená voda, otrávený vzduch nebo důsledky klimatických změn významně ovlivňují lidský život. Můžeme se na to dívat z humanistického hlediska, že ohrožení nějakého člověka se nás týká, i když nejde přímo o nás. A pak se na to můžeme dívat i geopoliticky. Ohrožený člověk představuje hrozbu. Člověk, který je v ohrožení a je zoufalý, dělá zoufalé činy,“ zmínil Petr Drulák.
Co se týče unijních jednání o snížení emisí, tak ČR není podle Druláka tahounem. „Nejsme ale ani ti, kdo by to brzdili.“
Náměstek ministra zemědělství Aleš Kendík poukázal na to, že ČR se s klimatickými změnami potýká ve dvou oblastech, jednak zvýšenou četností povodní, s tím, že během některých let přišly povodně i vícekrát. Je to podle něho dáno proměnou rozložení srážek v čase. Během pár dní spadne to, co je běžný půlroční úhrn. A následně přijde období bez srážek, což je ten druhý projev klimatických změn, který nás trápí: sucho.
Vojtěch Kotecký z obecně prospěšné společnosti Glopolis komentoval vydání zprávy tak, že nejde o žádný přelomový dokument. „Spíš je to encyklopedický sborník nových poznatků o klimatu, a jakási cestovní mapa,“ říká Kotecký. Podle něho jsme ztratili několik posledních několik let tím, že jsme hledali body, na kterých se neshodneme, a ty jsme do detailu pitvali. „Ať už si o klimatických změnách myslíme cokoliv, jedno můžeme mít společné. Společná může být snaha zbavit se závislosti na fosilních palivech,“ myslí si Kotecký. Podle něho je skvělým příkladem program Zelená úsporám. „Ta pomohla 250 tisícům domácností snížit závislost na fosilních palivech. Pro drtivou většinu příjemců v tom přitom ale nejspíš nebyl ani centimetr nějakého klimatického přesahu. Důvody, proč si zateplili své domy, byli zcela jistě úplně jiné. Zelená úsporám ale pomohla snížit naše emise skleníkových plynů.“
Podle něho nemá smysl vést zákopové války, ale najít věci, na kterých se jako společnost shodneme. Příkladem může být zákon, který má vláda ve svém programovém prohlášení a ke kterému se hlásí i opozice, zákon, který by krok po kroku stanovil, jak se bude ČR zbavovat závislosti právě na fosilních palivech.
Za ministerstvo životního prostředí vystoupil Pavel Zámyslický, šéf odboru energetiky a změn klimatu. ČR má podle něho dobře zpracované analýzy dopadů a rizik změny klimatu v ČR. Ministerstvo aktuálně připravuje strategický dokument. Zámyslický zmínil, že IPCC přináší poměrně detailní výčet rizik, které změna klimatu může přinést v daných regionech, včetně střední Evropy.
ČR podle Zámyslického prošla v minulých letech velkou proměnou. „Od roku 1990 se podařilo snížit emise o více jak 30 procent. Jsme navíc v dobré společnosti Evropské unie, která si ukládá přiměřeně ambiciózní cíle,“ říká Zámyslický. I on zmínil program Zelená úsporám jako příklad dobré politiky, na druhé straně je pak nepovedená podpora obnovitelných zdrojů energie, která přinesla velké ekonomické škody i škody na reputaci .
Bedřich Moldan z Centra pro otázky životního prostředí zdůraznil, že vliv člověka na klimatický systém je výrazný. Podle něho se více pracuje na adaptacích na dopady změn klimatu, nemělo by se ale zapomínat i na mitigační opatření, tedy na snahy změnám klimatu předejít. „Je prostě potřeba emise snížit,“ říká Moldan. Podle něho je zjevné, že jsme v době energetické revoluce. „I u nás se dávají věci do pohybu, byť se spíš zatím jen snažíme pochopit, jaký je trend v zahraničí.
Debata se konala v Senátu ČR pod záštitou místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha, ministra životního prostředí Richarda Brabce, místopředsedy ústavně právního výboru Senátu Miloše Malého a předsedy výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Robina Böhnische. Debatu moderoval šéfkomentátor časopisu Ekonom Robert Břešťan.
reklama
