Dostihy v USA: Závodí i koně až po uši nadopovaní léky proti bolesti

Dvouletý šedý hřebec s podivným jménem I Glance at Chicks čeká ve startovním boxu. Po zazvonění vyráží na trať, ale jeho velký den to dnes nebude. Finišem šedák proběhne předposlední. V cíli se mladý kůň svalí na zem. Přivolaný veterinář zjistí, že kůň má zlomenou kost na levé přední noze a poškozené vazy. Koně na místě utratí. Velkou bolest ale kůň zřejmě necítil. Jeho trenér ho před závodem doslova napumpoval lékem proti bolesti. Jak ukazuje obsáhlá analýza New York Times, doping koní je na amerických závodištích běžnou záležitostí. Stejně jako úrazy a smrt koní i jejich jezdců.

Andreas Gonzales, který koně I Glance at Chicks trénoval, se nezdráhal svým svěřencům pomoci k lepším výkonům všemi prostředky. I Glance at Chicks dostal před závodem dávku léku proti bolesti Flunixin. V Novém Mexiku, kde se závod konal, je povolená hranice 50 nanogramů Flunixinu. Andreas Gonzales dal svému koni opravdu „koňskou“ dávku - 282 nanogramů.

Než závodní komise vynesla svůj verdikt nad předávkováním koně I Glance at Chicks, zjistili veterináři dalšímu koni ze stáje Andrease Gonzalese ještě vyšší dávku přípravku. Flunixin ale nijak neomezuje výkon a tento kůň si doběhl pro vítězství. Jeho majitel si mohl v klidu vyzvednout svou výhru. Podle zjištění New York Times dostal od závodní komise pouze napomenutí.

Laxní přístup k dopingu koní má i své důsledky. Každý týden v USA zahyne při závodech 24 koní. Mnoho z nich jsou levní závodní koně. Přesto se při jejich závodech prosázejí ohromné částky. Smrt koní se zpravidla nijak nevyšetřuje, těla jsou odtažena rovnou na skládku či do kafilérie. V některých státech USA nikdo nezjišťuje příčinu, proč konkrétní kůň závod nepřežil. Mnohá závodiště statistiky o zraněných nebo utracených zvířatech nevedou.

Vyšetřování, do kterého se pustili novináři z New York Times, ukazuje, že závodní průmysl je zároveň ohromný hazard se zdravím koní i jejich jezdců. Analýza dat z více než 150 tisíc závodů, záznamů o zranění koňů i lidí, výsledků testů na zakázané látky, ale i rozhovorů s lidmi z branže ukazuje, že koňské závody v USA jsou ve znamení dopingu a benevolentního přístupu k porušování pravidel. Míra fatálních nehod na amerických závodištích je tak jedna z největších na světě. Ve Velké Británii nesmí kůň na trať, pokud mu byl před závodem podán jakýkoliv lék. Míra zranění a pádů je zde také poloviční oproti USA.

Závod, při kterém koně uhánějí zběsilou rychlostí, je vždy nebezpečný a stále hrozí, že některý z koní klopýtne. Závod koní je i skvělá příležitost vsadit peníze a vyhrát. Rozmach sázení je ale také důvod, proč se do startovních boxů dostávají koně, kteří nejsou dostatečně připraveni nebo mají zranění z předchozích závodů či tréninku. Veterinární prohlídka koní před závodem však zranění zpravidla neodhalí, protože zvířata jsou nadopována prostředky proti bolesti. A pokud se použití léků odhalí, pak majitel koní zpravidla nebývá pokutován, a pokud jeho kůň zvítězil, může si dokonce ponechat výhru.

Jak často tyto praktiky procházejí, ukazují následující čísla. Nadopování závodního koně prostředky proti bolesti bylo od roku 2009 zjištěno v 3800 případech. Údaj ale jen naznačuje, jaká je skutečnost. Jen velmi málo koní totiž projde testem na tyto látky. Co to v běžném závodním životě znamená, ukazuje analýza New York Times. Od roku 2009 se při závodech v USA zranilo 6600 koní a 3600 koní při závodech či tréninku zahynulo.

Smutný rekord v nejvyšším počtu nehod za jeden závodní den drží závodiště Kentucky Derby, kde se během jednoho loňského dne zranilo 23 koní.

Veterináři přitom tahají za kratší konec lana. Laboratoře nejsou schopné detekovat nové a nové prostředky, které mají zlepšit výkon zvířat. Trenéři navíc experimentují s čímkoliv, co je ještě povoleno, včetně léků, které se dávají prasatům a skotu před porážkou. Koně dostávají viagru, kobří jed, stimulanty, léky používané proti rakovině nebo krevní dopingové látky.

Problém je ale i s léky, které jsou legální. Zejména léky proti bolesti vystavují koně a jezdce největšímu riziku. Pokud jich kůň dostal dostatečné množství, dokáží léky při předzávodní prohlídce zamaskovat zranění koně.

Při samotném závodě pak kůň, který necítí zranění, běží naplno a běžně si pak své zranění zhorší. Až 90 procent koní závod nedokončí kvůli zranění, které měli již před závodem.

Zjistit, zda předchozí zranění vedlo k následnému pádu koně, je možné jen na základě pitvy, která určí závažnost zranění. Jen 11 států v USA ale pitvy vyžaduje jako povinné. V Kalifornii, která mezi ně patří, zjistili, že velká většina koní měla v před fatálním zraněním v daném místě již nějaké problémy.

Ne všechna zranění mohou být dopředu zjistitelná. Jak ale odhalil New York Times z údajů ze stovek pitevních protokolů závodních koní, kteří zemřeli při závodech v Pennsylvanii, na trať se dostanou koně, kteří mají i vážné zdravotní problémy. Například „závažné degenerativní onemocnění kloubů“, „závažnou chronickou osteoartritidu a zápal plic“, „těžký, rozsáhlý zánět plic“. Jeden kůň měl 50 žaludečních vředů. Patologové také zjistili u dvou koní, že jim byly zlomené kosti vyspraveny pomocí kovových šroubů. Dostihový byznys tlačí koně do startovacích boxů za každou cenu.

---

reklama

---