Druhá fáze obchodování s povolenkami může začít
 |
|
| Graf ukazuje rozdíl mezi schváleným plánem ročních povolenek na emise skleníkových plynů na první období, skutečnými emisemi, navrhovaným objemem na druhé období a národním alokačním plánem schváleným Evropskou komisí na druhé období. Stav po schválení všech 27 alokačních plánů v říjnu 2007. | |
| Graf: Radek Svítil/Ekolist.cz |
„Pro období 2008-2012 jsme stanovili strop na 2,08 miliardy povolenek ročně poté, co jsme snížili počet povolenek z minulého období o více než deset procent,“ prohlásil minulý týden evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas. „Máme silný zajištěný trh a skutečné výsledky při snižování emisí, což nám pomůže dosáhnout cílů předepsaných dohodou z Kjóta,“ dodal.
Alokační plány na druhé kolo obchodování jsou rozhodně podstatně přísnější, než byly pro období 2005-2007. S výjimku Rumunska všem státům Komise počet povolenek (EUA) oproti minulému období seškrtala, v některých případech velmi výrazně. Nejde ale jen o země střední a východní Evropy, ale například i o Dánsko, Finsko nebo Španělsko. „Evropská komise se viditelně snažila, aby se neopakovalo původní fiasko, a silně tlačila na snižování emisí,“ komentuje rozhodnutí Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Podle něj by měl být trh s povolenkami v druhém období podstatně zdravější, takže obchodování začne lépe motivovat k investicím do nízkouhlíkových technologií. Podlě něj však stále jde o velký kompromis. „Bylo vydáno příliš mnoho povolenek a některé státy mohou dokonce znečištění ještě zvyšovat,“ tvrdí Kotecký. Příkladem prý může být Česká republika. Evropská komise sice vládu přiměla k velkému škrtu v původních plánech, podle kterých měly exhalace razantně stoupnout, ale pořád ještě dovolila mírný nárůst. Česká republika žádala o povolenky na 101, 9 tun oxidu uhličitého ročně, přitom objem vypuštěných emisí za rok 2005 dosáhl výše 85,2 tun. Nakonec český průmysl dostal povolenky na 86,6 tuny emisí ročně.
Finančníci ze společnosti Vertis Finance na konci října přišli s varováním, že obchodování v druhém kole nemusí být tak růžové, jak se zdá. Důvodem má být dodatek Evropské komise k německému alokačnímu plánu, který povoluje využívání jednotek CER a ERU (viz níže) až do výše 20 % z celkové alokace oproti původně plánovaným 10 %.
Povolenky CER (Certified emission reductions) mohou státy získat z projektů v rámci tzv. mechanismů čistého rozvoje Kjótského protokolu za investice do technologií, které sníží produkci emisí skleníkových plynů v zemích třetího světa. Kredity ERU (Emission reduction units) získají investoři za stejnou činnost v rozvinutých zemích, v rámci společně zaváděných opatření podle Kjótské dohody.
Podle Vertisu odčerpá tato zvýšená kvóta z evropského obchodování okolo 100 milionů povolenek ročně. Celkový objem kreditů na emise v rámci ETS a vázaných na rozvojovou pomoc v rámci Kjótské dohody tak byly navýšeny na 280 milionů povolenek ročně (o 50 milionů více, než bylo původně očekáváno), tvrdí Vertis. „Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou po jednotkách CER zapříčiní snížení cen povolenek EUA, a to až na úroveň cen jednotek CER,“ stojí v tiskové zprávě Vertis.
V případě České republiky představuje celkový objem kreditů vázaných v rámci rozvojové pomoci podle Kjótské dohody pro druhé období zhruba 43,5 milionů jednotek. To je dnes 217,5 milionů euro, asi 5,852 milionů korun. „Pokud by se rozdíl cen jednotek EUA a CER snížil byť jen o jediné euro, Česká republika by přišla o 1,170 milionu korun,“ říká Vertis. Forwardová cena povolenek EUA (při tomto druhu obchodování se sjednává nákup/prodej v určitém objemu a za předem stanovený kurz, který se uskuteční v budoucnosti) na prosinec 2008 se v polovině října pohybovala kolem 23 euro, cena kreditů CER na stejné období zrhruba kolem 17,60. Cena posledních povolenek na první období se pohybovala kolem 1,25 euro.
Koncem října také podepsali v Lisabonu zástupci severoamerických a evropských zemí dohodu o vzniku společného Mezinárodního uhlíkového partnerství (ICAPC). Ta by měla zavádět emisní limity na skleníkové plyny a obchodování s povolenkami mezi zeměmi severních států USA, Kanadskými provinciemi, Novým Zélandem a zeměmi EU a Norska.
Mezinárodní spolupráce by měla využít zkušeností s obchodováním s povolenkami, které funguje vedle Evropy také na Novém Zélandu, na východě (RGGI) i západě (WCI) USA. ICAPC by se tak měl stát předstupněm celosvětového systému obchodování s emisemi oxidu uhličitého.
Vedle uvedených zemí s partnerství připojila Britská Kolumbie, New Jersey, Kalifornie, New York, Evropská komise, Francie, Německo, Nizozemí, Řecko, Portugalsko, Itálie, Španělsko, Irsko, Maine, Maryland a Velká Británie.
reklama
