Ekologická reforma startuje - zatím jen na papíře
 |
|
| Zdanění budou podléhat pevná fosilní paliva sazbou 8,50 Kč na GJ spalného tepla. Tepelná elektrárna Dětmarovice. | |
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
Koaliční smlouva, vládní prohlášení i ministerstvo životního prostředí (MŽP) hovoří o zahájení zelené daňové reformy. Návrh předložený k projednání ve sněmovně se však týká jen povinného splnění Směrnice 2003/96/ES. Navíc v hodině dvanácté – zákony, které víc zdaní neekologické suroviny, měly začít platit ke dni vstupu ČR do EU. Tehdejší vláda však vyjednala čtyřletý odklad. Ten končí v prosinci letošního roku a od 1. ledna 2008 musí ČR zavést spotřební daň z elektřiny, uhlí, zemního plynu a centrálního tepla tak jako tak.
Vláda tedy vsadila na minimální sazby daní, které umožňuje evropská směrnice. Zdanění budou podléhat pevná fosilní paliva sazbou 8,50 Kč na GJ spalného tepla, což představuje pro konečné spotřebitele zdražení zhruba o 10 %. Zemní plyn bude podléhat zdanění ve výši 30,60 Kč na MWh spalného tepla – to se ale netýká vytápění v domácnostech. Elektřinu zatíží daň ve výši 28,30 Kč na MWh, což představuje zdražení pro domácnosti zhruba o 1 %. Elektřina, vyrobená z obnovitelných zdrojů, metanu a vodíkových palivových článků bude od daně osvobozena. „Ve vládě zvítězil přístup, který zvýhodňuje ekologicky šetrnější způsoby vytápění domácností před vytápěním uhlím, respektive elektřinou, která se u nás vyrábí dominantně v zastaralých uhelných elektrárnách s nízkou účinností a vysokými emisemi znečišťujících látek,“ říká Martin Bursík.
Vláda se po velké debatě nakonec rozhodla vyjmout ze zdanění vedle zemního plynu pro domácnosti i centrální zásobování teplem v případě, že je tepelná energie vyráběna technologií kombinované výroby elektřiny a tepla. Návrh taky zachovává nulovou sazbu spotřební daně pro využití stlačeného zemního plynu v dopravě. Spotřební daň se nebude platit ani z elektřiny využívané v železniční či městské dopravě. Tímto balíkem zákonů se tak do českého zákonodárství zavádí princip, který umožňuje daňově zvýhodnit ekologické technologie a suroviny na úkor těch škodlivých k životnímu prostředí.
Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR návrhy daně z pevných paliv a ze zemního plynu nevyužívají všech možností ke zdanění na minimální úrovni. Podle SPČR je možné pro obchodní účely paliva určená k vytápění zdaňovat na úrovni EUR 0,15/ GJ spalného tepla, tedy na poloviční úrovni, než vyžaduje stávající návrh."Nevyužití tohoto prostoru může působit na snížení konkurenceschopnosti českého průmyslu v porovnání se státy, které si buď vyjednaly delší výjimku na implementaci anebo se státy, které využijí právě tuto možnost nižšího minimálního zdanění," říká Boris Dlouhý, ředitel sekce hospodářské a environmentální politiky SPČR. Svaz proto navrhuje stanovit sazbu daně pro neobchodní spotřebu na 8,50 Kč/GJ a pro obchodní spotřebu na 4,25 Kč/GJ.
Vládní návrh zavádí nově parametr „spalné teplo v hořlavině“ pro zdanění pevných paliv. SPČR se nový termín nelíbí, podle něj se nemá zdaňovat podle hořlaviny, když se obchoduje nikoli s hořlavinou, ale s palivem. Sazba „spalného tepla v hořlavině“, která je podle teoretického propočtu výrazně vyšší než spalné teplo obsažené v palivu, bude podle SPČR nesystémově znevýhodňovat spotřebitele pevných paliv a vytvářet rozdílné soutěžní podmínky pro různé dodavatele pevných paliv mezi sebou (každý kilogram paliva má trochu jiné spalné teplo). Svaz průmyslu tedy navrhuje stanovit sazbu na jednotku objemu paliva. Návrh reformy se podle SPČR také nejasně vyjadřuje k osvobození zdanění paliva určeného pro výrobu tepla ve zdrojích s kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie (KVET). Formulaci je podle SPČR potřeba zpřesnit tak, aby bylo jasné, že osvobození paliva se vztahuje při splnění podmínek minimální účinnosti na veškerou výrobu tepla v KVET. "Svaz zpracoval svoji vlastní a jednoznačnější formulaci, kterou bude prosazovat při projednávání v Poslanecké sněmovně,"sdělil Ekolistu Boris Dlouhý.
Opozice je k vládnímu návrhu ovšem skeptická. „Ekologická daňová reforma musí motivovat k využití potenciálu úspor energie a obnovitelných zdrojů energie, což vládní návrh rozhodně nedělá,“ shrnuje výhrady ČSSD její stínový ministr životního prostředí Petr Petržílek. „Návrh je taková nultá fáze ekologické daňové reformy. Sazby jsou tak nízké, že nebudou motivovat skoro nikoho skoro k ničemu,“ přidává se Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Přesto má podle něj návrh smysl. „Zavádí totiž několik důležitých precedentů, které předjímají, jak bude vypadat skutečná zelená daňová reforma,“ udržuje si optimismus Kotecký. Naopak Strana zelených si návrh pochvaluje „Když Strana zelených vstupovala do koalice, byla si vědoma, že k určitým kompromisům bude muset přistoupit,“ říká tisková mluvčí zelených Eva Rolečková. „V případě ekologické reformy přistoupila pouze k minimálním kompromisům a průnik s programem SZ je velmi potěšující,“ říká Rolečková.
MŽP se inspirovalo v sousedním Německu modelem, který má zajistit výnosovou neutralitu reformy. Peníze vybrané ze zdanění uhlí, elektřiny a zemního plynu budou využity ke snížení povinných plateb sociálního pojištění zaměstnavatelů. V první polovině příštího roku odhadne vláda roční výnosy z nepřímých daní z energií a o jejich výši budou sníženy vedlejší náklady práce. „To je strategie dvojího vítězství. EDR přispěje ochraně životního prostředí a současně bude impulsem pro snížení nezaměstnanosti,“ říká tiskový mluvčí MŽP Jakub Kašpar. Snížení odvodů by mělo být provedeno novelou zákona o sociálním pojištění s účinností od 1. ledna 2009.
„Takovýto postup je výnosově neutrální z pohledu rozpočtu jako celku, na různé typy domácností ale má různý vliv,“ upozorňuje však Jiří Vašíček z katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. „Například zaměstnanec či podnikatel bude platit víc za energii, ale míň na pojistném, důchodce bude platit víc za energii, na pojistném ale neušetří, protože ho už neplatí.“ Zákon navíc zřejmě budou odmítat poslanci ČSSD, kteří si nepřejí snížení odvodů na sociální zabezpečení. Podle nich by to totiž ohrožovalo financování sociálního státu. „ČSSD bude prosazovat, aby kompenzace nesměřovaly ve prospěch velkých zaměstnavatelů, ale aby byly cíleny přímo sociálně slabším domácnostem,“ říká Petr Petržílek a navrhuje mechanismy, ketré by to zajistily: snížení nejnižší sazby daně z příjmu fyzických osob a valorizace důchodů a příspěvků na bydlení, které by odpovídaly nárůstu cen energií.
„Tvrzení, že ekologická daňová reforma i při vyšších daňových sazbách příjmy státního rozpočtu nezmění, zůstává v praxi států EU čistou teorií,“ podotýká zase Tereza Šímová, která pracuje v Liberálním institutu a zároveň na katedře ekonomiky životního prostředí VŠE v Praze. Podle ní všechny státy, v nichž reforma proběhla, zaznamenaly nárůst daňového zatížení obyvatel. Podobně skeptický je i Jiří Vašíček. Podle něj bude zřejmě výnos ekologické daně použit podobně jako výnosy jiných daní k naplnění příjmové stránky rozpočtu, přičemž rozhodnutí o výši a struktuře příjmů stejně jako rozhodnutí o výši a struktuře výdajů (a tedy i o plánovaném saldu rozpočtu) bude výsledkem probíhajících jednání a nakonec hlasování. „Podle mého názoru nebude tedy možné najít konkrétní položku jiné daně či pojištění, která se sníží (a o kolik) v důsledku zavedení ekologické daně. V celém kontextu úprav daní toto hledání snad ani nemá význam,“ uzavírá Vašíček.
Druhá fáze ekologické reformy začne rokem 2010. Počítá se zavedením emisní daně z oxidu uhličitého (CO2), která vznikne transformací současných poplatků za znečištění ovzduší. MŽP musí do konce roku 2007 předložit vládě návrh na průběh dalších etap EDR. Tento úkol byl původně určen pro ministerstvo financí, ale na základě dohody obou ministerstev si ho vzalo na starost MŽP. Podle vládního prohlášení má výnos z EDR po roce 2010 dosáhnout 0,5 až 1 % HDP.
Jak to bude vypadat v dalších fázích EDR, je dnes velmi těžké odhadnout – různých představ existuje mnoho. V principu by mělo dojít k výraznějšímu navýšení daní a měli by se časem odbourat i výjimky s nulovou daní u surovin, jako je zemní plyn. „Navýšení daní nad minimální sazby představuje řadu problémů,“ kritizuje ovšem další záměry reformy Tereza Šímová z Liberálního institutu. Podle ní půjde tento krok proti myšlence evropské směrnice, která chce zdanit produkty v rámci EU stejně či podobně, aby nebyly podniky v některých státech znevýhodněny oproti podnikům ve státech jiných. „To je nesmysl. Směrnice stanovila minimální sazby, nikoli jednotné sazby,“ odporuje takovému tvrzení Vojtěch Kotecký. Navíc má podle něj řada států vlastní, ambiciózní daňové reformy, se kterými začala léta před evropskou směrnicí. V samotné směrnice se ale hovoří o tom, že závažné rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění by mohly být škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu.
Ekologická daňová reforma by měla pomocí daní motivovat k využití ekologicky šetrných energií a technologií. „Je třeba dodat, že tohoto cíle bude prostřednictvím navýšení daní dosaženo pouze při současném zpomalení ekonomického růstu,“ říká Šímová. Tím ale popírá samotnou metodu reformy – podle návrhu se má za každou korunu nových energetických nebo uhlíkových daní snížit o korunu výběr jiných daní. „Reforma spočívá právě v přesunu daňového zatížení z práce a pracovních míst na znečištění a spotřebu přírodních zdrojů – nikoli v jeho zvyšování nebo snižování,“ namítá Kotecký. Podle Terezy Šímové by stejných výsledků jako EDR dosáhly i dobrovolné dohody mezi vládou a podniky, které by se v nich zavázaly zvýšit energetickou účinnost své výroby či snížit emise CO2. „Jenomže taková dohoda by působila jen jako jednorázový stimul, zatímco daňová reforma dlouhodobě změní ekonomické prostředí,“ nesouhlasí se Šímovou Kotecký z Hnutí Duha. Podle něj by tak odpadly další přínosy, které změna daní má a dobrovolné dohody nikoli: levnější pracovní místa, menší nezaměstnanost a racionálnější daňový systém. „Nicméně téma k debatě by to bezesporu bylo, ale je potřeba se bavit o konkrétním návrhu a srovnávat jej s reformou,“ říká Kotecký. Vojtěch Máca z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy však upozorňuje, že budoucí zdanění se netýká jen velkých firem, ale rovněž domácností. „Dobrovolné dohody jsou samozřejmě použitelné a samotná směrnice s nimi, ovšem v podstatně menším měřítku, rovněž počítá. Obvykle se uzavírají s největšími spotřebiteli či případně jejich sdruženími, těžko si ale představit dobrovolné dohody třeba s domácnostmi,“ říká Máca.
V Evropě navíc nejsou s dobrovolnými dohodami nejlepší zkušenosti. Dohoda mezi asociací evropských, japonských a korejských výrobců automobilů a Evropskou komisí, která vznikla v roce 1998, měla vést ke na snížení emisí CO2 u nových automobilů na 140 g CO2/km do roku 2008. Jenže automobilky do letošního roku snížily emise pouze na 163 g/km. „Vzhledem k tomu, že dobrovolná dohoda nebyla úspěšná, považuje Komise za nezbytné zaujmout legislativní přístup,“ stojí v textu předloženému Evropskému parlamentu.
reklama
