Ekologové nesouhlasí s dohodou o investicích

Touto dohodou, zprvu projednávanou tajně, se zabývá OECD již od roku 1995 z iniciativy vlád a silných investičních a průmyslových skupin z USA a států Evropské unie. MAI by měla rozhodujícím způsobem upravit postavení a vliv zahraničních investorů v signatářských zemích. Poslední, a zatím rozhodující, kolo vyjednávání začalo v únoru v Paříži a jeho vyvrcholením bylo dubnové opětovné pozdržení podpisu. Smlouva měla být uzavřena již v dubnu minulého roku, avšak její kontroverznost a široké právní, sociální, ekologické i ekonomické důsledky posunuly termín minimálně o další rok.

Principy, na kterých je MAI založená, by investorům v signatářských zemích poskytovaly mnohé výhody: nakládání se zahraničními investory musí být minimálně stejně vstřícné jako s investory domácími; odstranění všech specifických požadavků (investování do rozvoje lokalit, tvorba pracovních míst, užívání ekologičtějších technologií) i jakýchkoli omezení; znemožněno by bylo kladení doplňujících podmínek; závazná by byla povinnost dát prostor ve všech hospodářských odvětvích včetně těžby přírodních zdrojů nebo v oblasti médií; investoři budou mít právo žalovat jednotlivé vlády, budou-li je podezřívat z porušování MAI.

Díky MAI tak budou znemožněna mnohá regulační opatření a to se projeví i v oblasti práva. Dojde k oslabení národních vlád ve prospěch nadnárodních společností a také k zamezení rozvoje drobného a středního podnikání, zejména v menších zemích. Ač je dohoda koncipována pro země OECD, předpokládá se, že z obavy před ztrátou možnosti plně obchodovat se budou muset připojit i jednotlivé méně vyspělé země, a to již bez možnosti zasáhnout do znění dohody. Přínos bude MAI znamenat patrně jen pro USA, Evropskou unii a Japonsko. Text MAI je také v rozporu s některými mezinárodními dokumenty, jako je např. Rámcová konvence OSN o změnách klimatu, Konvence o biodiverzitě a řada dalších.

Nejpodstatnější zásah ovšem představuje požadavek zachování statutu quo v ekologické, sociální, hygienické a pracovněprávní legislativě. Dojde tak k minimálně dvacetiletému zmrazení národní legislativy. To samozřejmě nejvíce postihne méně vyspělé státy, které nebudou moci modernizovat svoje ne zcela dokonalé zákonodárství. Investoři budou mít možnost napadat jakékoli právní úpravy a opatření, směřující k regulaci jejich činnosti, a požadovat kompenzace za možné vzniklé škody.

Jednotlivé signatářské státy mají možnost podávat tzv. výhrady, kterými upravují části MAI za souhlasu všech ostatních zemí. Tím vzniká rozsáhlá spletitá struktura výjimek, přispívající k větší nepřehlednosti. ČR přednesla od konce října minulého roku 30 výhrad, není ale jisté, co vše se podaří prosadit.

Zvýšená pozornost všem negativním dopadům MAI je věnována především vlivem tlaku veřejnosti, zejména občanských iniciativ. Nesouhlasné prohlášení, které bylo zveřejněno se zahájením úno-rového projednávání MAI v Paříži, podepsalo více než 500 nevládních organizací z 68 zemí světa (u nás například Ústav pro ekopolitiku a Hnutí DUHA - Přátelé Země ČR).

Další kolo projednávání MAI by se mělo uskutečnit v říjnu letošního roku. Budou k němu pozvány i nečlenské země (Argentina, Brazílie, Chile, Čína, Pobaltské státy i Slovensko) se statutem pozorovatele.