Emisní limity platí už měsíc

Téměř osmiletá lhostejnost

Prvním dnem nového roku nabyl účinnosti zákon o maximálním obsahu škodlivin vypouštěných do ovzduší, který byl přijat již v roce 1991. Protože dodržení emisních limitů není nic jednoduchého a především laciného, pamatovali zákonodárci na dostatečnou dobu k provedení nutných technických opatření.

Téměř osm let tedy měli všichni provozovatelé zdrojů znečišťujících ovzduší na redukci vypouštěných škodlivin. Přesto dnes Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) eviduje na 400 zdrojů (90 až 120 zdrojů velkých, 200 až 300 zdrojů středních), které nejsou schopny přísné limity splnit. Většina těchto objektů spadá do podnikatelské sféry; mezi těmi, kdo limity nesplní, je však i 22 zdravotnických zařízení, 35 škol a 35 zařízení sociální péče. Úplně nejhůř je na tom armáda, kde podle vyjádření ČIŽP nesplní limity asi 40% všech zdrojů. Očekává se, že počty hříšníků ještě narostou. Konkrétní seznam znečišťovatelů odmítá zatím Ministerstvo životního prostředí (MŽP) i ČIŽP zveřejnit s tím, že přesné informace budou znát až na začátku července.

Provozovatelé kotelen a spaloven byli opakovaně upozorňováni ministry životního prostředí (Skalický, Bursík, Kužvart) na blížící se účinnost zákona. Většina firem však potřebné ekologické investice neustále odkládala, některé z nich - pod tlakem špatné ekonomické situace - už neměly sílu zatížit se dalším úvěrem. Předpokládaný vysoký počet nevyhovujících středních zdrojů ovšem neukazuje jenom na finanční neschopnost, ale spíše na ekologickou lhostejnost. Ještě hůř se dá hodnotit situace v armádě. Kvůli bezvýslednému opakování výběrového řízení na dodavatele tepla, vystavilo Ministerstvo obrany desítky svých výtopen nebezpečí sankcí. Pokuty od 10 tisíc do 20 milionů hrozí všem zdrojům, které opakovaně nesplní emisní limity. Pokud by nezabraly ani tyto sankce, je možné ze zákona neekologickou výtopnu uzavřít.

Výjimky ne, ale...

Hrozivých důsledků, které by pro armádu vyplynuly z možných sankcí si je Ministerstvo obrany vědomo. Ministr obrany Vladimír Vetchý (ČSSD) proto na konci minulého roku zahájil jednání se svým vládním kolegou Milošem Kužvartem (ČSSD), aby pro svůj resort prosadil výjimku ze zákona. Přitom právě ministr Kužvart i jeho předchůdce Martin Bursík (KDU-ČSL) shodně tvrdili, že zákon bude důsledně uplatňován bez možnosti výjimky. Sám Kužvart společně s Petrem Soukupem, ředitelem ČIŽP, se zhruba v září 1998 nechal slyšet, že výtopny s vysokými emisemi nechá bez milosti uzavřít už v lednu. "Ti, co zákon nesplní, dostanou naše rozhodnutí provoz uzavřít," prohlásil tehdy Kužvart. Později však své rozhodnutí zmírňoval a připustil, že správní řízení o zastavení provozu si vyžaduje určitý čas. V praxi to znamená, že pokud se některý z hříšníků proti verdiktu inspekce odvolá, bude moci síru a další jedy chrlit do ovzduší ještě několik měsíců až do zmíněného rozhodnutí.

Na to pravděpodobně spoléhají školy a nemocnice, které limity nesplní. "Pokud prokážeme, že to řešíme, mohla by k tomu inspekce přihlédnout," řekl nedávno pro tisk místostarosta Přerova poté, co na veřejnost proniklo několik jmen hříšníků z ministerstvem utajovaného seznamu. Mezi nimi se objevila i zvláštní škola v Přerově. I mluvčí ministra obrany Milan Řepka pro ČTK připustil, že by se nemělo stát, aby byla uzavřena kotelna v některých kasárnách české armády. K tomu Petr Soukup uvedl, že zavření nemocnic, škol ani ústavů sociální péče bezprostředně nehrozí. Ty podle něj přijdou na řadu až ve druhé vlně.

Kužvart se Soukupem tak sice stále říkají jakýmkoli výjimkám ne, na druhou stranu však veřejně prezentují svou shovívavost k některým nevyhovujícím zdrojům. Je sice jasné, že vymoci ze škol, nemocnic a armádních výtopen pokuty, které mohou jít až do desítek milionů, je nemožné. A zavřít výtopnu v nemocnici nebo v kasárnách prostě nejde. Reálně však hrozí, že ze zákona, který je jednou z podmínek našeho vstupu do Evropské unie, se stane obyčejný kus papíru.

Pět minut po dvanácté

Řada nevyhovujících provozů se tedy bude přizpůsobovat přísným normám až nyní, už za účinnosti zákona. Armáda má připraven program ekologizace pro své nevyhovující kotelny. V některých z nich "už" probíhá výběrové řízení na dodavatele technického zabezpečení. Předpokládá se, že celkově si úpravy armádních kotelen v nejbližších deseti letech vyžádají zhruba 2,2 miliardy korun. Proto také armáda jedná s MŽP o využití jeho fondů, k těmto účelům určených. Ve školství a zdravotnictví jsou tyto problémy řešeny na regionální úrovni. Podle vyjádření pro ČTK nemá Ministerstvo školství (MŠMT) přehled o tom, kolik a které školy emisní normy nesplní. Vše zde záleží na školských úřadech, které mohou MŠMT požádat o příspěvek na případné ekologické úpravy.

Zůstává tak českou specialitou, že řada problémů se řeší až pět minut po dvanácté. A vzhledem k tomu, že stále není jasné, jak důsledně bude zákon o ovzduší uplatňován, můžeme nadále spekulovat o tom, zda se tento rok stane koncem vládní lhostejnosti k životnímu prostředí nebo ekologické benevolence vůbec. Ředitel ČIŽP může hořekovat nad nedostatkem inspektorů prakticky bez ustání. Stát, který nepospíchá s investicemi do životního prostředí, nebude ovšem pospíchat ani s posílením kapacity inspekce. (Otázkou zůstává, zda by se vůbec něco s větším počtem úředníků změnilo.)

Po osmi letech, kdy někteří z nás pohrdali jediným zákonem, si nyní můžeme být jisti, že vstup českého vzduchu do Evropy se znovu oddálil. Jásání nad tím, že nyní je český vzduch stejně kvalitní jako vzduch v Německu či Francii asi není na místě. Zákon o ovzduší postihuje jen velké a střední zdroje, tedy nikoli domácnosti. Oni totiž i obyvatelé rodinných domků dokáží pálit všechno, co hoří, od plechovek až po matrace. Každopádně mylná je představa, že nás EU přijme za člena a pak počká, až napravíme důsledky naší dlouholeté lhostejnosti k životnímu prostředí.