Energetická agentura: ČR musí snížit energetickou náročnost

Mezinárodní energetická agentura (IEA) na začátku září zveřejnila výsledky hloubkového průzkumu české energetické politiky. Podle IEA se česká energetika úspěšně vypořádala s přechodem k tržnímu hospodářství, nicméně řada stále stejných problémů zůstává. „Je tu prostor pro zlepšení, například ve zvyšování energetické účinnosti, stejně jako ve vytváření konkurenčních trhů s elektřinou a plynem,“ prohlásil výkonný ředitel IEA Claude Mandil.

Energetická náročnost v ČR neklesá tak rychle jako v okolních státech, přesto se vyváží až pětina vyrobené energie. Jaderná elektrárna Temelín
Foto: Martin Mach/EkoList

Podle zprávy energetické agentury se podařilo České republice snížit mezi lety 1990 až 2002 energetickou náročnost o 17,2 %, měřeno v tunách primárních zdrojů energie na jednotku hrubého domácího produktu. Zpráva nicméně zároveň upozorňuje na fakt, že podle stejných měření dopadly okolní státy bývalého východního bloku daleko líp. V Polsku došlo k poklesu o 39 %, v Maďarsku o 23,2 % a na Slovensku o 26,9 %. Podle ministerstva průmyslu a obchodu je důvodem vyšší podíl výroby na tvorbě domácího produktu než v okolních státech, které těží především ze služeb a zemědělství.

„Vysoká energetická náročnost českého hospodářství je evergreenem snad všech hodnotících zpráv na toto téma,“ říká Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku. Podle ní není na vině jen vyšší podíl průmyslu na tvorbě HDP. Je to i laxní přístup ministerstva průmyslu. „Koncepce zůstávají jen na papíře, jejich plněním se ministerstvo nezabývá. Navíc ani nevyužívá těch opatření, které už má k dispozici,“ vysvětluje Sutlovičová. Podle Jiřího Beranovského z centra pro obnovitelné zdroje energie EkoWATT je nedůležitější správně nastavit ekonomická opatření státu tak, aby se vložené peníze do úspor energie nebo do ekologicky šetrných technologií co nejrychleji vracely. „A od toho je už jen krůček k ekologickým daním, které by tomu mohly pomoci. Ale nikomu se do nich nechce, protože nikdo neví, co to s hospodářstvím udělá,“ dodává.

Jiří Beranovský souhlasí s tím, že český průmysl je energeticky náročnější, než by musel nezbytně být. Upozorňuje ale na nesnadnosti s energetickým srovnáváním jednotlivých států. Ekonomové z IEA zvolili přepočet na paritu kupní síly, kdy se berou v potaz místní ekonomické podmínky a ceny, což by mělo případnou chybu zmírnit. „Například při srovnání cementářského průmyslu v Čechách a ve Francii se zjistilo, že výroba je úplně stejně náročná. Problém je v tom, že český cement je levnější, takže energetická náročnost na jednotku HDP je vyšší. Pak by bylo nejjednodušším řešením, jak zlepšit energetickou účinnost, zdražit cement,“ vysvětluje Beranovský."Kromě toho tvorba českého HDP není zatím orientována na služby s vyšší přidanou hodnotou, jako je tomu v ostatních státech EU.“.

Emise můžou klesat víc
Podle IEA došlo od roku 1990 k poklesu emisí skleníkových plynů v České republice o 24 %, a země tak splnila mezinárodní závazky dané dohodami z Kjóta i vlastní přísnější cíle. Kvůli tomu vláda nevytváří žádný další systém kontroly či snižování emisí, ačkoli by současné poměrně vysoké hodnoty mohly podle IEA klesnout za relativně nízkých nákladům. Například by bylo možné líp využít prodej povolenek na vypouštění CO2 v rámci systému obchodování s emisemi Evropské unie. „Schválený alokační plán pro obchodovaní s emisemi průmysl ke snižovaní energetické náročnosti nijak nenutí, spíš ho naopak demotivuje,“ říká Klára Sutlovičová.

Česká vláda podle zprávy taky často spojuje politická rozhodnutí týkající se energetické účinnosti s problematikou životního prostředí – objevují se ve stejných politických dokumentech a čerpají z jednoho rozpočtu. I když například podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) a energetické účinnosti má souvislost se snížením závislosti ČR na dovozech surovin, jedná se podle IEA o témata, která by měla být řešena samostatně. Výsledkem je, že Česká republika v současnosti podporuje obnovitelné zdroje víc než snižování energetické náročnosti české ekonomiky.

Přílišné ambice
Zpráva agentury zároveň tvrdí, že české plány s obnovitelnými zdroji jsou příliš ambiciózní, ačkoli OZE v současnosti představují jen 2,5 % podílu na všech zdrojích energie. Podle plánů by měl tento podíl vzrůst na 16,8 % v roce 2030. Podle IEA by bylo lepší investovat peníze do šetření energií než do rozvoje OZE. „Je asi pravda, že zatím je lepší investovat peníze do šetření energií,“ říká Jiří Beranovský. Podle něj jsou pro investory nejdůležitější náklady a návratnost vložených financí a úspory energií zatím přinášejí rychlejší návratnost než instalování obnovitelných zdrojů energie. „A bohužel si myslím, že ani nový zákon na podporu obnovitelných zdrojů tomu moc nepomáhá, protože počítá s patnáctiletou návratností. A který investor dá peníze, aby čekal patnáct let, než se mu vrátí?“ dodává Beranovský.

Mezinárodní energetická agentura ve své zprávě upozornila na nezdravý stav, kdy většinu trhu s energiemi ovládá malý počet velkých společností. V podstatě jediná společnost dovážející zemní plyn (RWE) vlastní a provozuje síť a pomocí dalších firem kontroluje i distribuci. Tím pokrývá 83 % trhu s plynem. Na trhu s elektrickou energií je to skoro stejné, společnost ČEZ má 70% podíl na trhu. Navíc ČEZ celou pětinu produkce vyváží, předminulý rok to bylo za 12 miliard korun. V roce 2003 to bylo 16,2 TWh a vloni 15,7 TWh.

Tento článek je převzat z tištěného EkoListu 10/2005.

---

reklama

---