Evropa chce hrát v ochraně klimatu prim, musí se ale dohodnout doma
 |
|
|
"Když si připustíme, že existuje plán B, už jsme tím k jeho přijetí otveřeni," říká ministr životního prostředí Ladislav Miko
|
|
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
„Evropská unie předložila jasný závazek, teď se k ní musí přidat USA, Čína, Brazílie a další státy. Abychom byli úspěšní musíme snížit emise o 25 – 40 % do roku 2020,“ řekl novinářům Ladislav Miko. Podle něj je už teď jasné, že snížení bude muset být na vyšší hranici této škály. „A další snižování bude následovat. Do roku 2050 se musí snížit emise o více než 80 %, tedy až o 95 % ve srovnání s rokem 1990,“ řekl Miko. Evropa vedle svého závazku snížit do roku 2020 emise o 20 % (respektive o 30 %, když se ke snižování přidají další průmyslové státy). Úspěch dohody ale záleží na tom, zda se k závazku přidají USA. Pak bude pravděpodobně dohoda přijatelná i pro Čínu, Indii nebo Brazílii, tvrdí zástupci českého ministerstva životního prostředí.
Evropa chce také snižovat emise z letecké dopravy, které mají na svědomí 10 % jejích emisí oxidu uhličitého, a lodní dopravy. Ta prý odpovídá za 20 % evropských emisí. „Ale jsou tu i další témata, například lepší ochrana půdy, jen její degradací se do ovzduší dostává 20 % celkových emisí skleníkových plynů,“ prohlásil Miko.
Podle něj bude v Kodani podepsána nová mezinárodní dohoda, nestane se, že by se politici nedomluvili. „Politici jsou pod velkým tlakem veřejnosti a chtějí se vyhnout blamáži, a tak si nemohou dovolit odjet bez dohody,“ doplnil svého ministra náměstek Jan Dusík. Ministr dodal, že když si před jednáním připustí, že existuje plán B, už jsou delegáti k jeho přijetí otevřeni. A to se podle něj stát nesmí.
Evropa sama se ale stále není schopná domluvit na příspěvku chudým státům, kterým by jim měla pomoci při adaptacích na změny klimatu. Na jednání ministrů financí EU žádná dohoda nevznikla. Za to evropské politiky, včetně českého zástupce, kritizují nevládní organizace. „ Chudé země logicky podmiňují vlastní omezování emisí ekonomickou podporou ze strany bohatých. Rozvinuté státy, jejichž vysoké emise klimatickou změnu i její dopady na chudé způsobily, nemohou tento požadavek ignorovat. Chce-li Evropská unie klimatickou dohodu, musí najít prostředky na financování opatření ve třetím světě,“ říká Karel Polanecký z Hnutí DUHA. Podle ministra životního prostředí není současný stav prohrou. „Krajní názory na jednání nenašly průnik, a tak se skončilo s tím, že se jednání přesouvá na Radu Evropy,“ vysvětlil Ladislav Miko.
Podle Jana Dusíka je stále problém v otázce, kolik by měla Evropa rozvojovým zemím nabídnout. Také není jasné, zda bude existovat jeden evropský fond nebo zda budou přispívat přímo jednotlivé země. A samozřejmě kolik by měly státy platit. „Vede se poměrně tvrdá debata, zda by se příspěvek měl měřit jen podle objemu emisí, či zda by se měl započítávat i hospodářský vývoj. Staré země EU prosazují prostý poměr k objemu emisí, na druhé straně Polsko a některé nové země chtějí započítávat i úroveň hospodářského vývoje,“ říká Jan Dusík. Podle něj by ale domácí rozepře, neměly oslabit postoj Evropské unie jako celku na jednání v Kodani.
Problém nové dohody bude v tom, jak skutečně donutit tradiční průmyslové země i nové ekonomiky ke snižování emisí. To se totiž stávajícímu Kjótskému systému nepodařilo ani u bohatých zemí. „Kjótský protokol byl jednoznačně neúspěšný," prohlásil v pátek slovenský klimatolog Milan Lapin. Podle něj nejen kvůli tomu, že s k dohodě nepřipojily státy jako USA a Austrálie, ale ani v Evropě nebyl účinný. "V nových zemích sice emise klesly, ale v důsledku ekonomických změn. A ze starých zemí plní požadavky jen Velká Británie a Německo,“ říká Milan Lapin. Přitom od nové smlouvy se očekává, že přinutí rozvinuté státy, aby bezprostředně začaly snižovat emise, zatímco v rozvojových zemích v prvních letech ještě porostou. „Ty křivky by se měly potkat někdy po roce 2015,“ říká Jan Dusík. Emise v rozvojových zemích by přitom měly klesnout do roku 2020 o 15 - 30 % oproti obvyklému vývoji, tedy oproti stavu, kdyby se žádná snaha o snižování emisí nekonala.
Vedle jasných limitů by ke snižování emisí měl pomoci také celosvětový trh s uhlíkem. Ten by měl ale začít fungovat až kolem roku 2015. „Evropský systém obchodování skutečně pomáhá snížit emise, problém je v tom, že se povolenky dosud jen rozdávaly,“ řekl novinářům Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí. Povolenky na vypuštění emisí skleníkových plynů by si měly firmy začít plně kupovat v roce 2013, v roce 2015 by měl začít fungovat trh zemí OECD. „Cena povolenky by se měla pohybovat kolem 60 až 80 euro za tunu,“ představuje budoucnost Bursík. Výdělky z obchodování by se také mohly stát zdrojem financování adaptace na změny klimatu, tak přímo investicím do snižování emisí.
Setkání s novináři proběhlo v českém sídle OSN. Mezinárodní organizace pořádá kampaň nazvanou "Seal the Deal!", jejíž součástí je i petice za ochranu klimatu. Společně s podpisy občanů celého světa bude předložena představitelům států na začátku kodaňské konference.
reklama
