Evropa nevěří v úspěch dohody v Cancúnu, klima prý zachrání Čína
Jeffrey Sachs - Director, Earth Institute from European Journalism Centre on Vimeo.
Podle evropské komisařky pro opatření v oblasti změny klimatu Connie Hedegaardové se očekává, že se v Cancúnu zkrátka dohodne to, co se mělo dohodnout v Kodani. Tak jednoduché to ale není, především kvůli tomu, že od loňského prosince se prakticky nic nezměnilo. „Za osm měsíců, které od konference v Kodani uběhly, jsme jednali s řadou zemí, ale žádné nové informace, které by naznačovaly, že se podaří novu dohodu domluvit, nemáme,“ prohlásila komisařka na semináři Clima Action Conference, kterou uspořádala organizace European Journalist Centre spolu s Evropskou komisí.
Podle komisařky Hedegaardové k žádnému zásadnímu posunu nedošlo zejména na straně USA. Naopak očekává posun ze strany Číny. „Uvidíme, s čím přijde, možná bude překvapením jejich nový pětiletý plán,“ dodává Hedegaardová. Ten by prý mohl pohnout rozhodující státy ke změně postoje, protože se prý dá očekávat čínský posun k zeleným technologiím. Čína se podle nedávné australské studie stala největším výrobcem technologií na využití větru či slunce na světě.
Také podle amerického ekonoma a šéfa Earth Institut na kolumbijské univerzitě Jeffryho Sachse je příklon Číny k nízkouhlíkovým technologiím pravděpodobný. Jednak proto, že je to dobrý obchod a Číňané jsou v tuto chvíli na špici, sami vedle větru a slunce hodně využívají velké hydroelektrárny a také jádro. Čína je ale také již v tuto chvíli velmi znečištěná země a její životní prostředí prý další zátěž nesnese. „Žije zde pětina lidstva, ale samotná země zabírá jen dvanáct procent povrchu Země,“ dodává Sachs.
Nechceme dávat peníze chudým lidem
Představitelé evropského ředitelství pro klima ale neskrývají své zklamání z postoje USA. „Mám pocit, že vedle změny klimatu je v USA snad jen jediné téma stejně kontroverzní - a to jsou svatby gayů,“ říká komisařka Hedegaardová. Podle ní teď klimatická politika potřebuje především silný politický závazek, jenže k němu má americký prezident daleko. I tak je ale pro voliče v USA téma klimatické změny a jejího Evropskou unií navrhovaného řešení prý nepřijatelné.
„Evropa si musí uvědomit, že pro USA jsou nepřijatelné limity na znečištění, a nejméně dva roky žádný takový systém určitě nepřijmeme. A kdo ví, zda vůbec někdy,“ prohlásil během video-rozhovoru ekonom Jeffry Sachs. Podle něj byla taktická chyby EU, že chtěla prosadit evropský systém obchodování s emisemi uhlíku jako celosvětový systém. Stejně tak je prý pro Američany problém přispívat na adaptační programy v rozvojových zemích. „Američané neradi dávají peníze lidem v cizích zemích. A ještě méně raději dávají peníze chudým lidem,“ vysvětluje pragmatický postoj USA Jeffry Sachs.
No nekupte to!
Evropská unie, stejně jako další členské země rámcové úmluvy OSN o ochraně klimatu (UNFCC), se snaží, aby průměrná teplota na zeměkouli vzrostla do konce století maximálně o 2 °C. To se má podařit díky masivnímu snižování emisí skleníkových plynů, zejména v průmyslových zemích. Ty by měly do roku 2020 snížit své emise o 30 % oproti úrovni v roce 1990, zatímco emise v rozvojových zemích by ve stejném období měly nadále růst. „Nikdo nechce, aby Indie snižovala svoje emise. Navíc ty do budoucna určitě porostou, už jen protože tamní miliony lidí dnes nemají přístup k energiím,“ říká komisařka Hedegaardová. Rozvojové země mají vsadit na moderní technologie a vyrábět i spotřebovávat energii co nejšetrnějším způsobem.
Průmyslové země naopak mají snižovat emise řízeně, a to až o 85 % do roku 2050. „To například znamená, že v roce 2050 by měl celý energetický sektor v Evropě produkovat nulové emise,“ vysvětluje ředitel Generálního ředitelství pro ochranu klimatu (DG Klima) Jos Delbeke. Pomoci bohatým zemím může prý paradoxně finanční krize, která opatření zlevňuje. DG Klima spočítalo, že před krizí bylo potřeba na dosažení 20 % poklesu v roce 2020 investovat 70 miliard euro ročně, což představuje 0,45 % HDP Evropské unie. Nově prý stačí 41 miliard (0,32% HDP). Třiceti procentní cíl po krizi zlevnil na 81 miliard.
Evropská unie bude v Cancúnu prosazovat především přijetí závazku na snížení emisí o 20 % do roku 2020. „Je celkem jedno, zda bude Evropská unie hovořit ústy předsednické země, prezidenta EU nebo prezidentů jednotlivých států. Důležité je, aby všichni říkali totéž,“ odpověděla komisařka Hedegaardová na otázku, za vyjednávací sílu EU nebude oslabovat fakt, že nemá jednoho jasného představitele.
Podle evropských představitelů ale představuje problém způsob, jakým vyjednávání mezinárodní klimatické smlouvy vzniká. Pro jeho vznik je potřeba dohoda všech členských zemí UNFCCC (Rámcová dohoda OSN o klimatických změnách), kterých je 194. Všechny země mají stejně silný hlas, bez ohledu na jejich velikost či produkci skleníkových plynů. Přitom Čína a USA zodpovídají shodně za 20 % emisí, Evropská unie za 14 % a Japonsko, Indie a Brazílie zhruba po 4 %. Další státy mají podíl, který se blíží jednomu procentu nebo méně. Podle Jose Delbekeho by možná bylo smysluplnější, aby se domluvili ti, kdo něco dělat chtějí, mezi sebou a vyhnuli se tak rozvláčnému vyjednávání všech států. „OSN by se nemělo stát rukojmím několika zemí, jako se to stalo v Kodani,“ dodává Delbeke.
Klíčovým prostředkem na snížení emisí nemají být jen moderní technologie, ale také dobře obhospodařované lesy. Má se zastavit masivní odlesňování, které samo přispívá zhruba 15 % k celosvětovým emisím skleníkových plynů. Rozvojové země, kterých se to týká především, mají podle dohody z Kodaně dostat peníze na adaptace na klimatické změny. Pro následující tři roky, včetně letoška, je to 7,2 miliardy euro. „Ty peníze už do chudých zemí proudí, takže není pravda, že se v Kodani nedomluvilo vůbec nic,“ prohlásila Laurence Graffová. Nicméně podle klimatické komisařky je potřeba v Cancúnu provést revizi, zda skutečně státy, které se k příspěvkům zavázaly, je také platí.
Cena horkého vzduchu
„Pokud se prvního ledna 2013 probudíme do světa, kde nebude uzavřená závazná dohoda o ochraně klimatu, tak nemá cenu, aby Evropa sama něco dělala, protože sama nic nezmůže,“ říká emotivně Jos Delbeke. Teoreticky by ale mohla pokračovat dohoda z Kjóta, v nějakém novém modifikovaném systému.
Jenže to právě Evropská komise nepodporuje. Jednak je tu důvod taktický, Kjóto odmítly podpořit USA a také jej zřejmě nikdy nepodepíší, ať bude prezidentem kdokoli. Závažnější důvode je ale to, že Kjóto neřeší celou řadu problémů. Především nezavazuje k ničemu rozvojové země, ani ty prudce se rozvíjející. To by nová smlouva měla, byť ne k tak přísnému poklesu emisí jako země průmyslové. „Dnes Kjóto pokrývá světové emise ze 30 % procent, a ten podíl ještě klesá, jak se rozvíjejí noví hráči na ekonomickém hřišti,“ vysvětluje Graffová.
Kjótská dohoda také vůbec neřeší emise z jiných zdrojů než je průmysl. „Přitom snižovat emise v průmyslu nebo energetice se nám daří, ale jsme extrémně neúspěšní při snižování emisí z dopravy,“ říká Jos Debelke. Podle DG Klima v letech 1990 – 2007 klesaly emise ze spotřeby energií, průmyslových procesů, zemědělství i zpracování odpadů, zatímco v dopravě vzrostly o 24 %. A podle odhadů vývoje vzroste jen počet automobilů na planetě na tři miliardy v roce 2050.
Druhý problém představují povolenky na emise skleníkových plynů vydávané v rámci kjótské dohody, takzvané AAU (stojí mimo evropský systém obchodování s uhlíkem, zde se povolenky označují EUA). S těmi mohou obchodovat země, které omezily své emise nad rámce závazků nebo je mohou získat firmy za investice do čistých technologií ve třetích zemích. V České republice byl financován program Zelená úsporám právě z prodeje kjótských povolenek Japonsku. Evropským zemím zatím zbývá více než tři miliardy neprodaných povolenek.
Rusko, díky kterému v roce 2005 smlouva vůbec vstoupila v platnost, zbývá osm miliard povolenek. „Kdyby Ukrajina a Rusko pustily povolenky na trh, srazí cenu za tunu na jeden cent,“ prohlásil Debelke. Množství povolenek je tak velké, že kdyby se dostaly na trh, žádná země nemusí reálně snižovat své emise a jen si nakoupí povolenky navíc za „cenu horkého vzduchu“. Tím by celý systém Kjótské dohody zkolaboval. Co s těmito kredity bude po roce 2012 nikdo zatím neví. „Ano, to je problém, Rusko by mělo získat nějakou formu kompenzace,“ říká neurčitě komisařka Hedegaardová s tím, že není jasné, zda bude platnost povolenek prodloužena i do období 2012-2020.
reklama
