Evropská komise: Kdo znečišťuje, půjde před soud
Kdo škodí, zaplatí
"Za škody prostě jejich původce musí zaplatit," říká tiskové prohlášení Komise. Direktiva počítá s celou řadou trestů - od peněžitých pokut až po soudní odebrání licence k podnikání nebo dokonce k soudem nařízené likvidaci firmy v případě právnických osob, či k trestům odnětí svobody u konkrétních jednotlivců. "Princip znečišťovatel platí se musí stát opravdovým středobodem evropské politiky. A tato směrnice je jasnou zprávou pro znečišťovatele: z principu se stává praxe," neskrývala svoji radost z přijetí předpisu komisařka Wallströmová. Směrnice (direktiva) EU se totiž po transpozici (promítnutí) do národních legislativ jednotlivých členských států stává závazným předpisem v celé EU.
Sedm těžkých hříchů
Co tedy konkrétně direktiva o použití trestního práva v ochraně životního prostředí říká? V první řadě stanoví sedm základních oblastí, v nichž porušení platné evropské legislativy znamená víc než jen pouhý přestupek proti zákonu, ale začne být trestným činem. Mezi trestné činy tedy bude patřit porušení evropské legislativy v následujících oblastech: znečišťování vod uhlovodany, odpadovými oleji či kanalizačními látkami; vypouštění určitých znečišťujících látek do vzduchu, půdy nebo vody či neoprávněné nakládání s nebezpečnými odpady; vypouštění odpadů kamkoli, včetně neoprávněného zřizování skládek; neoprávněné vlastnění či obchodování se zvláště chráněnými druhy živočichů a rostlin nebo jejich částmi a samozřejmě jakékoli jejich poškozování nebo zabíjení; významnější poškozování chráněných stanovišť; obchodování s látkami, poškozujícími ozónovou vrstvu; neoprávněné provozování zařízení, kde se pracuje s nebezpečnými látkami, nebo kde jsou tyto látky skladovány. Trestné má být i napomáhání těmto trestným činům a podněcování k nim; a dokonce i vážnější ekologické škody, způsobené pouhou nedbalostí se mají posuzovat jako nedbalostní trestný čin.
Směrnice ale, podle některých kritiků, není příliš důsledná. "Celá řada případů ohrožování životního prostředí v ní prostě není ošetřena. Členské státy sice mohou mít přísnější vlastní zákony, obávám se ale, že až na výjimky jako je Dánsko tomu tak nebude," říká Karel Jech ze Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ).
Záznam v rejstříku
Výši trestu nechává směrnice na jednotlivých národních státech. Zásadní přínos toho, že se porušování environmentální legislativy stane trestnou činností, vidí Komise v tom, že trest bude ukládat soud, nikoli tedy státní správa nebo jiné úřady, jak je to většinou nyní. "O trestu, například odejmutí licence, bude rozhodovat někdo jiný než ten, kdo tyto licence uděluje," říká důvodová zpráva EK.
"Fakt, že se některé prohřešky proti životnímu prostředí staly trestnými činy má také velký dopad na pachatele," říká Karel Jech. Pokud je někdo pravomocně odsouzen za trestný čin (lhostejno zda k odnětí svobody nebo k peněžitému trestu), zůstává mu záznam v trestním rejstříku. A například v Česku bez čistého trestního rejstříku není možné například vlastnit zbraň, získat živnostenský list, nést hmotnou odpovědnost apod.
Dalším důležitým dopadem směrnice je podle Jecha skutečnost, že trestnost určitých činů bude mít celoevropskou platnost. "Pokud například vlastníte autodopravu a způsobíte ekologickou havárii tím, že převrhnete do řeky cisternu s chemikáliemi a budete za to odsouzen, nebudete si moct otevřít autodopravu už nejenom u nás, ale ani v žádné jiné členské zemi EU," interpretuje jeden z důsledků nové směrnice Karel Jech.
Směrnice vejde v platnost dvacátý den od zveřejnění ve Věstníku ES (což je jakási evropská Sbírka zákonů). Členské státy mají za úkol její požadavky převést do svého zákonodárství (což znamená nejenom nutné změny v ekologických zákonech, ale také například v trestním právu). Transpozici direktivy musí členské země provést nejpozději do 1. září 2003. Komise pak bude požadovat od každého člena EU každé tři roky zprávu o implementaci směrnice (tj. o jejím zavádění do praxe) a o výsledcích, které direktiva přinese.
A co na to Češi?
Podle ministra životního prostředí Miloše Kužvata (ČSSD) nebude mít s naplněním nové direktivy Česko vážnější problém. "Už dnes tu samozřejmě jsou trestné činy jako poškozování životního prostředí nebo obecné ohrožení, které se řeší u soudu a jejich pachatelé jsou pravomocně odsuzováni," říká ministr Kužvart.
Jak ale podotýká Karel Jech ze STUŽ, soudy paragraf trestního řádu o poškozování životního prostředí příliš často nevyužívají. "Myslím, že je to do desítky případů ročně," říká Jech a dodává, že v českém případě, na rozdíl od evropské směrnice u nás je třeba prokazovat, že pachatel poškodil životní prostředí úmyslně.
| Trestný čin ohrožení životního prostředí |
| Paragraf 181a trestního zákona (1) Kdo úmyslně vydá životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji (ohrožení životního prostředí), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odstavci 1 způsobí na životním prostředí značnou újmu. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odstavci 1 způsobí na životním prostředí újmu velkého rozsahu. |
| Paragraf 181b trestního zákona (1) Kdo z nedbalosti způsobí ohrožení životního prostředí (§ 181a odst. 1), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo b) způsobí-li takovým činem na životním prostředí značnou újmu. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. a) na životním prostředí újmu velkého rozsahu. |
Využívání paragrafů 181a a 181b trestního zákona v ČR
|
|
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR
Tento článek vyjde v tištěném EkoListu č. 2/2002.
reklama
