Evropská konzumace má velký vliv i na oblasti mimo EU
Například rostoucí konzumací krevet mohla unie nepřímo zavinit úbytek mangrovníkových hájů na ostrovech v Asii, a tím zhoršit škody způsobené vlnami tsunami. Mangrovníky totiž na mnoha místech musely ustoupit mořským farmám, kde se chovají především garnáti.
Problematická je též spotřeba dřeva. Ačkoli EU produkuje dostatek vlastního dřeva, aby pokryla poptávku pro výrobu papíru i nábytku, velkou část dováží z tropických oblastí. Ekologická hnutí varují, že toto dřevo často pochází z nelegální těžby, při níž dochází k odlesňování citlivých oblastí. Podle Evropské agentury pro životní prostředí není snadné zjistit, zda dřevo, které kupujeme, pochází z legální, nebo ilegální těžby, zvlášť když jsou dodavatelské řetězce složité a dřevo bylo zpracováno už před dovozem. Velká pravděpodobnost, že dřevo pochází z nelegální těžby, je u výrobků z Kambodži, Indonésie a Myanmaru. Na Borneu a Sumatře těžba v pralesích ohrožuje populaci orangutanů. Ekonomové Světové banky vypočítali, že obchod s tímto dřevem způsobuje státnímu rozpočtu Indonésie ztráty ve výši 500 milionů euro ročně.
 |
|
| Odvážení vytěženého tropického dřeva, Malajsie. | |
| Foto: Tomáš Werner |
Bezdomovec pásovec
Evropa je taky hlavním dovozcem sojového a palmového oleje, které opět pocházejí z tropických oblastí, odlesněných za účelem pěstování těchto plodin. Týká se to zejména jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Palmový olej se v Evropě hojně přidává do zmrzlin, cukrovinek, těstovin, pečiva a margarínů.
Makrobiotici asi nebudou nadšení z faktu, že Brazílie, jako největší dovozce sojových výrobků do Evropy, kvůli pěstování sóji ničí nejen deštné pralesy, ale i rozlehlé savany zvané cerrado. V regionu Mato Grosso je tak ohroženo 4000 původních druhů včetně pásovce a mravenečníka. Navíc Argentina a Paraguay, inspirovány obchodním úspěchem Brazílie se sójou, mají ambiciózní plány – chtějí rozšířit pěstování v lesích u břehu Atlantiku.
Další oblast, v níž zanechává unie velkou ekologickou stopu, je obchod s živými zvířaty. Do EU se dováží 92 % z mezinárodně obchodovaných divokých ptáků. Největšími dovozci jsou Itálie, Nizozemí a Španělsko. Nebyl by to problém, kdyby mnoho z těchto ptáků nebylo na seznamu ohrožených druhů CITES (Úmluva o mezinárodním obchodě s ohroženými druhy). Nevládní organizace zjistily, že za poslední čtyři roky Evropská unie dovezla tři miliony ohrožených ptáků.
Evropské země jsou ke všemu dovozci tzv. virtuální vody. Tím, že dovážejí třeba pomeranče z Izraele, kupují nepřímo i vodu, kterou bylo nutno spotřebovat na jejich vypěstování. Typické dovozy virtuální vody pochází z rajčat z Izraele, bavlny z Egypta a rýže z jihovýchodní Asie. Jen Nizozemí samo o sobě dováží asi 150 miliard krychlových metrů virtuální vody. Německo, Itálie a Španělsko dovážejí každé virtuální vodu v objemu 60 miliard kubických metrů.
Plaťme přírodě služby
Analytici EEA se v obecných závěrech zabývají možností, kterou doporučují někteří environmentální ekonomové: přepočítat přírodní hodnoty na peníze. Kromě už dnes vyčíslitelných hodnot, jaké má dřevo, plodiny či léčivé rostliny, poskytuje příroda i nepřímé hodnoty. Například tzv. ekologické služby – mokřady čistí vodu, mangrovníkové háje chrání pobřeží před přílivovými vlnami, pralesy shromažďují oxid uhličitý, a tak zpomalují klimatické změny. Počítají se sem i hodnoty kulturní a duchovní, jaké pro nás má existence přírodních krás. Mnoho Evropanů se do deštného pralesa nikdy v životě nepodívá, přesto by byli rádi, aby byl zachován. Tyto hodnoty se na peníze těžko přepočítávají. EEA však doporučuje, aby vlády využívaly jakékoli možné nástroje k jejich ochraně.
Text je převzat z tištěného EkoListu 1/2006.
O hodnocení ČR ve zprávě EEA se víc dočtete v článku EEA: Využívejte víc obnovitelných zdrojů, pozor na růst nákladní dopravy.
reklama
