FAZ: Zapomeňte na Kjóto!
Tento požadavek se opírá o poznatky stejně jednoznačné jako ty, které tvrdí, že kouření způsobuje rakovinu a že virus HIV je původcem AIDS. Kdo tento skleníkový efekt vyvolaný lidskou činností zpochybňuje, musí být podle autorů lobbistou ropného průmyslu. Stejně tak ten, kdo se odmítá připojit k Protokolu, má evidentně podobné zájmy.
Přesto se ale ozývají hlasy kritizující Kjótský protokol, a to nejenom z vlády prezidenta Bushe, nebo ropné lobby. V uplynulých letech zveřejnila skupina vědců, mezi nimiž jsou i nositelé Nobelovy ceny, Kodaňský konsenz. Jedná se o soupis priorit, proti kterým by měl svět nejnaléhavěji bojovat a klimatické změny zde figurují až na jednom z posledních míst. Daleko za AIDS, podvýživou, obchodními překážkami, malárií, nedostatkem pitné vody a dalšími problémy rozvojových států.
Objevila se dokonce i prohlášení, že některé závěry IPCC jsou ovlivněny politickými názory. Tyto výtky se týkají především technických analýz klimatických změn. Zde se totiž IPCC snaží zohlednit nejen některé neznámé proměnné a mezery v dosavadních poznatcích, ale také například neobvyklé směry vývoje oteplování. Díky tomu by i přes veškerou nejistotu měly být klimatické modely spolehlivé a také víra veřejnosti v objektivitu vědeckých závěrů je nesmírně vysoká.
Mechanizmus skleníkového efektu je dnes už všeobecně znám. Vedle dalších faktorů způsobují oteplování emise CO2, hlavní příčinou stoupajícího obsahu těchto plynů v atmosféře je naše rostoucí spotřeba fosilních paliv. Stále ale zůstávají dvě důležité otázky nezodpovězeny. Jaké další oteplení máme ještě v budoucnosti očekávat a co proti tomu můžeme udělat? Třetí zpráva IPCC obsahuje možné teplotní scénáře pro následujících 100 let. V nejoptimističtějším případě by došlo k oteplení pouze o 1,4 stupně, což je 2,5x více než v průběhu 20. století. Jedná se o hodnotu, u které není jasné, zda by pozitivní dopady na planetu nepřevážily nad těmi negativními. (Jde např. o pozitivní působení CO2 na některé zemědělské plodiny, nebo výhody mírnějšího klimatu v severní Evropě.)
Nejpesimističtější scénář počítá s oteplením o 5,8 °C, které by přineslo těžká poškození po celém světě. Nevíme, která z těchto možností je pravděpodobnější, ale není divu, že největší pozornosti se těší právě ta více pesimistická. Členové britské horní sněmovny kritizují také chybějící pravděpodobnosti pro jednotlivé eventuality, dále hypotézy a metody, které automaticky vedou k nejčernějšímu scénáři. Dohady panují také okolo vyčíslování nákladů spojených s globálním oteplováním a předpokládaných hospodářských škod. Značně problematické jsou i odhady budoucích emisí CO2, protože ty závisí jednak na průmyslovém růstu a rozvoji společnosti, ale také na technologiích, kterými bude vyráběna energie.
Nejdůležitější výhrady Britů se ale týkají přímo Kjótského protokolu. První stupeň, který by měl být ukončen do roku 2012, totiž globální oteplování nijak neovlivní. Zastánci protokolu ale argumentují tím, že se jedná pouze o první krok, po kterém by měla následovat další ujednání. Zatím se ale zdá nepravděpodobné i to, že všechny státy, které se k protokolu připojily, své závazky do roku 2012 skutečně dodrží. Existují zde sice určité sankce v podobě navýšení požadované redukce ve druhém stupni uplatňování protokolu, ale jednotlivé země se ho již nemusí zúčastnit. Ve skutečnosti nebude mít protokol žádný měřitelný efekt na globální oteplení, protože Amerika, Indie ani Čína nemají v úmyslu se na jeho uplatňování podílet. Tyto země, ale staví stále nové uhelné elektrárny a produkují většinu skleníkových plynů.
V tomto kontextu je poměrně jasné, proč se otázka klimatu dostala na seznamu hlavních světových problémů na tak nízkou pozici. Ekonomové v Kodani sice nijak nezpochybňovali zjištění, že člověk je příčinou a významným faktorem v klimatických změnách, ale zabývali se především analýzou nákladů. Někteří z nich dokonce zastávali názor, že budoucí generace budou chytřejší a bohatší než my, a proto není důvod platit dnes za problémy, které nastanou až v budoucnu. Zvláště když pravděpodobnost možné katastrofy je poměrně malá.
Přesto ale nikdo nenavrhuje, aby se klimatické změny naprosto ignorovaly. V poslední době se nejvíce hovoří o tom, že na jedné straně budou emise snižovány, ale na druhé se svět musí přizpůsobit nevyhnutelnému. Možným řešením by bylo v pobřežních oblastech (např. v Bangladéši) budovat hráze jako ochranu před stoupající hladinou moře, stejně jako se tomu už stalo v Holandsku. Další opatření navrhují např. Britové v oblasti výroby energie - hlavní důraz má být kladen na technologie produkující energii bez emisí CO2.
Podle článku Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung ze dne 28.08.2005.
reklama
