FT: Hlad průmyslu po uhlí ničí snahu o omezení emisí
Stále větší objem spalovaného méně kvalitního uhlí je trnem v oku především zemím prosazujícím Kjótský protokol, jehož cílem je snížit emise oxidu uhličitého. Tak jako u mnoha jiných komodit i u uhlí se nejdůležitějším centrem trhu stává Čína, která spotřebuje nesmírné množství jak méně kvalitního uhlí, tak koksu. Ten využívá především při výrobě oceli, potvrzuje David Humpreys, ekonomický ředitel Rio Tino, největšího světového vývozce uhlí.
I přesto, že Čína pokrývá 40 % celosvětové těžby, která v roce 2003 dosáhla 4 miliard tun, není největším producentem hnědého i černého uhlí. V každém případě ale spaluje největší množství uhlí na světě, a to i kvůli elektrické energii, kterou ze tří čtvrtin obstarávají tepelné elektrárny. Čína také produkuje pětinu celosvětového objemu oceli, což ji řadí na první místo na světě. Podle Humpreyse roste energetická spotřeba každý rok o 15 % a protože v minulém roce dosáhl ekonomický růst neuvěřitelných 9,9 %, zaznamená letos ještě další nárůst spotřebované energie. Výrobci oceli dokonce ohlásili, že v roce 2004 chtějí ve vysokých pecích vyrobit o 10 % více ušlechtilé oceli, oproti loňským 220 milionům tun.
Čína současně již několik let hýbe světovým obchodem s uhlím. Nejdříve snížila ceny na trhu díky obrovskému vývozu, zejména do Japonska a Jižní Koreje. Dostala se také až na místo druhého největšího vývozce uhlí, tedy hned za Austrálii. Jenže potom, co její vlastní energetická spotřeba prudce vzrostla, bude muset snížit i vývoz. Okolní státy se obávají růstu cen uhlí dováženého zejména z Austrálie a Indonésie. Cena méně kvalitního australského uhlí od konce loňského roku vzrostla o téměř 50 % na 45 dolarů za tunu, což konečnou cenu pro spotřebitele posouvá k hranici 70 dolarů. Hlad po kvalitním koksovém uhlí přiživují také americké a indické ocelářské podniky. Vysoké ceny zemního plynu a jeho malá produkce obnovily zájem o uhlí v USA, které vyrábí svou elektřinu z 50 % v tepelných provozech.
Největším nebezpečím pro obchod s uhlím jsou debaty o snížení emisí oxidu uhličitého. Mezinárodní energetická agentura (IEA) oznámila, že v roce 2003 se zrychlil ekonomický růst, díky čemuž došlo ke zpomalení poklesu emisí CO2. Koneckonců Spojené státy, Čína, Indie a Austrálie, čtyři největší producenti uhlí na světě, nikdy neratifikovaly Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů.
Podle článku Kevina Morrisona The Financial Times 12. 03. 2004.
reklama
