Geneticky modifikované stromy budou pohlcovat oxid uhličitý
Genetické modifikace povoleny
V úterý se účastníci deváté konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách dohodli na možnosti použití geneticky modifikovaných stromů v porostech vysazovaných za účelem pohlcování skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Při vysazování lesů ve třetím světě bude nyní záležet na každé jednotlivé zemi, jak rizika plynoucí z použití geneticky modifikovaných rostlin posoudí.
Přijetí tohoto návrhu se ale neobešlo bez protestů a například Evropská unie varovala před ohrožením původních druhů. Naopak země jako Spojené státy a Argentina považovaly využití rychle rostoucích a proti chorobám odolným GMO rostlin za výhodné.
S možností vysazování geneticky modifikovaných stromů nejsou spokojeny ani ekologické organizace. Greenpeace a WWF považují přijatá pravidla za „dva kroky vpřed a jeden zpět.“ Chybou je podle jejich názoru také to, že dohoda umožní sázení jednodruhových lesních plantáží, tvořených nejčastěji eukalypty, akáciemi nebo piniemi.
Započítávání výsadby lesů jako metody omezování emisí skleníkových plynů je založeno na faktu, že rostliny během svého růstu absorbují a uchovávají oxid uhličitý. Podle dohodnutých pravidel bude možné, aby si bohaté země odečetly až 1 % svých emisí jako pohlcených lesními porosty. Vyspělé země se v Kjótském protokolu zavázaly, že do období 2008 – 2012 sníží emise skleníkových plynů o 5,2 % oproti stavu z roku 1990.
410 tisíc dolarů ročně pro chudé země
Účastníci milánské konference rovněž vytvořili systém financování a využívání Zvláštního fondu pro klimatické změny (Special Climate Change Fund) a Fondu pro nejméně rozvinuté země (Least Developed Countries Fund). Tyto fondy mají podpořit využívání vyspělých technologií v zemích třetího světa a jejich adaptaci na důsledky klimatických změn. Evropská unie, Kanada, Island, Nový Zéland, Norsko a Švýcarsko přislíbily, že budou ročně do těchto fondů přispívat částkou 410 tisíc amerických dolarů. Ani tato část jednání nebyla bez problémů – finanční pomoc si totiž nárokovaly nejen chudé státy, ale i bohatí členové OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu). Ti se totiž obávají, že jejich na ropě založené hospodářství může být poškozeno případným celosvětovým přechodem na alternativní zdroje energie.
Ruská ratifikace v nedohlednu
Rusko, ačkoli by zřejmě nemělo se splněním svého závazku z Kjótského protokolu žádné problémy, nadále trvá na svém odmítavém postoji, ohlášeném na začátku konference. Bez ruské ratifikace a při zásadním nesouhlasu USA však nemá Protokol šanci na formální vstup v platnost.
Pro ten je třeba splnit krkolomně formulovanou podmínku, že Kjótský protokol ratifikují vyspělé země zodpovědné (v roce 1990) za 55 procent emisí skleníkových plynů z těchto (vyspělých) států. Ruský podíl činí 17 procent a podíl USA 36 procent. Protokol dosud ratifikovaly země zodpovědné za 44 procent emisí, ovšem bez přistoupení Ruska či USA není ani teoreticky možné 55 procent dosáhnout. Vedoucí ruské delegace na konferenci v Miláně Alexandr Bedrický podpořil spekulace, že hlavním motivem negativního postoje Ruska je snaha získat nějaké ekonomické výhody (podrobněji viz zpráva „Proč Rusko nechce ratifikovat Kjótský protokol?“. „Byly naděje, že mechanismus Kjótského protokolu by se mohl ukázat jako ekonomicky výhodný. Nyní je však jasné, že to byly iluze,“ prohlásil Bedrický. V Miláně se objevily spekulace, že Rusko vymění ratifikaci Kjótského protokolu za přijetí do Světové obchodní organizace (WTO).
Steve Sayer z Greenpeace k lavírování Ruska řekl agentuře Reuters, že Kjótský protokol je testem role Ruska na mezinárodní scéně. "Rusko se může rozhodnout, že bude zastáncem multilateralismu, nebo zůstane stát osamoceně a stane se novým záškodnickým státem, tak jako USA," uvedl Sayer.
reklama
