Halal nebo košer? Náboženští znalci obvykle netuší, že to jde i jinak
Co je halal a co je košer?
Ve zkratce: Pokud jde o maso, zahrnuje rituální halal porážka protnutí velkých krčních tepen zvířete jedním tahem čepele, zatímco osoba řezníka pronáší náboženské verše. Zvíře je naživu a při vědomí, aby stahy jeho srdce vypumpovaly z těla všechnu krev, jejíž konzumace je považována za nečistou. V případě košer porážky je při podřezávání krčních tepen zvířete přetnuta nožem i dýchací trubice zvířete, což způsobí kritický pokles krevního tlaku a zvíře „omdlí“. V obou případech ale nemůže být způsob porážky (i čistě legislativně) považován za humánní, zvíře v bolestné agónii, zalykající se vlastní krví, umírá v obou případech několik minut.
Závěry výše zmiňované studie zveřejnila řada předních britských deníků (Independent, Times, Daily Mail), ale vždy s až překvapivě malou tendencí k nezávislosti či nezaujatosti. Jak asi tušíte, diskuze se omezila buď na proti-muslimsky či proti-židovsky laděné vyznění textu, komentáře o ignoraci a popírání práv náboženských skupin, či povrchní odsudky vůči konzumaci masa obecně, aniž by zůstalo u původního tématu. Awal Fuseini, hlavní autor studie a doktorand oboru filozofie na Škole veterinárních věd, totiž spolu s kolegy cílil svou práci jiným směrem. Nekladli si otázku, zda je konzumace masa správná, či zda jsou v dnešním světě ještě rituální halal a košer porážky zapotřebí. Řešili jen, zda a jak je možné provádět tyto obřadní porážky pokud možno humánní formou, tak, aby se přiblížila evropskému veterinárnímu a hygienickému standardu.
V zemích Evropské unie je tento standard legislativně nastaven jasně: zvíře musí být na jatkách před vlastní porážkou omráčeno povoleným způsobem (elektrický proud, oxidu uhličitý), aby byl minimalizován pocit fyzické bolesti. V České republice je tato praxe definována zákonem na ochranu zvířat č. 246/1992 Sb. Velká Británie (stejně jako řada dalších evropských zemí, od roku 2010 pak schválením Ministerstva zemědělství i Česká republika) však umožňuje udělit zákonnou výjimku určitým skupinám obyvatel, pokud tak nechtějí činit ze svého náboženského přesvědčení. Halal i košer porážky jsou tak stejně legální, jako běžná praxe na jatkách.
Bristolský tým v čele s Fuseinim svou práci vedl jako rešerši doplněnou o dotazníky, která měla prověřit možnost, zda by tyto skupiny obyvatel s danou výjimkou byly ochotny přejít na model před-omračování porážených zvířat, a přiblížily se tak více evropskému standardu. „Na rozdíl od situace před desítkami let dnes přibývá zemí s muslimskou většinou, a proto je otázka, zda tu existují mechanismy, které by mohly schválit humánnější praxi rituální porážky,“ píše v abstraktu studie Fuseini. Jinými slovy, neřeší otázku „zda“, ale „jak“. Co je podle Fuseiniho podstatné?
Omráčení zvířete, které je evropským standardem požadováno, totiž nezpůsobí smrt zvířete. Rituál halal i košer vyžaduje, aby zvíře bylo při porážce živé, což tedy navzdory omráčení stále je. Je tedy možné z výkladu náboženského práva té které skupiny obyvatel omráčit zvíře (stejně jako na jatkách) a následně provést rituální porážku?
Bristolská studie nepřináší žádné definitivní rozuzlení. Zjišťuje však jednu podstatnou věc: oslovení odborníci na výklad náboženského práva, praktikující imáni a rabíni, mají jen velmi mizivé povědomí o tom, jak probíhá konvenční porážka dle evropského standardu. Jinými slovy, 95 % z nich netuší, že zvíře na evropských jatkách je nejprve omráčeno (a tedy teoreticky může být jeho porážka dokončena rituálním způsobem, neboť stále žije). Fuseini tento závěr nijak kriticky nehodnotí, jen podotýká, že tento prostor nevědomosti by se v budoucnu mohl otevřít těm, kdož nechtějí, aby zvířata při halal či košer porážkách umírala v agónii, které je možné předejít.
Velká Británie a rituální porážky
Britská Food Standards Agency uvádí, že až 37 % ovcí a koz ve Velké Británii je dnes poráženo způsobem, který by dostával požadovaným principům „rituální porážky“, stejně jako 25 % skotu a 16 % drůbeže. Že téma „halal a košer“ porážek nepředstavuje v Británii právě malý segment masného průmyslu, dokládá i počet rituálně poražených ovcí v roce 2013. Tehdy celkem 2,4 milionů kusů, tedy o 60 % více než v roce 2011. Jen pro doplnění, měsíčně se v průměru (dle evropského standardu porážky) porazí v Británii okolo 1,2 milionu kusů ovcí.
Kontroverze nad studií z Bristolu
Čím si Fuseini tedy tolik zavařil? Zveřejnil totiž procentické zastoupení jednotlivých odpovědí z dotazníků, jejichž obsah pak posloužil různým lidem jako argumentační materiál o „ignoraci“ určitých náboženských skupin. Ve studii také konkrétně stojí: „Výrazné nepochopení principu omráčení zvířete vede mezi některými náboženskými učenci k vydávání matoucích nařízení (fatew), o nevhodnosti omráčeného masa pro konzumaci věřícími. Proto existuje naléhavá potřeba dovzdělat je v oblasti významu teoretického a praktického omračování porážených zvířat, užívaných v rámci moderních jatečních technik. Do budoucna by tak mohli učinit informovaná rozhodnutí o vhodnosti těchto technik pro masnou halal produkci.“
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
