Hlavní body Pařížské dohody o klimatu

Hlavní body nové klimatické dohody, která vzešla z loňské klimatické konference v Paříži a kterou dnes v New Yorku podepisují zástupci desítek zemí:

DLOUHODOBÉ CÍLE (STUPNĚ)

Udržet zvyšování teploty "výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně," což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn.

(Už summit OSN v Mexiku v roce 2010 stanovil cíl udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období. Globální teplota zemského povrchu se již zvýšila o jeden stupeň Celsia.)

DLOUHODOBÉ CÍLE (EMISE)

Podle dohody musí státy "usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech".

(Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle na zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán eliminace či snížení používání pevných paliv. Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily stanovení přesných termínů, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.)

FINANCE

Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.

(Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.)

ZTRÁTY A ŠKODY

V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy na zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích.

(Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.)

TRHY S EMISEMI OXIDU UHLIČITÉHO

Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o "využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření," která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.

DIFERENCIACE

V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo "jsou v pozici tak učinit."

(Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, které byly určeny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by také činit více.)

---

reklama

---