Hnutí DUHA přináší nové téma energetiky – decentralizaci a inteligentní sítě

Tomuto tématu se věnuje publikace Energie nadosah, kterou Hnutí DUHA a Zelený kruh představili toto úterý. „Je to pokus otevřít diskuzi o technologických změnách, které mohou podstatně změnit to, jak jsou energetika a rozvodné sítě organizovány čistě technicky, jak je energie vyráběna a dodávána, a jak se tato organizace energetiky bude promítat do všednodenního života domácností,“ vysvětluje Vojtěch Kotecký.

Naše společnost je závislá na elektrické energii. Stará se dostatečně o bezpečnost distribuční sítě? Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Jan Šatoplet/Ekolist.cz

Podle něho je možné, že energetika zažije během několika desetiletí změny, které se budou podobat tomu, co se stalo v oblasti informačních technologií. „V nedávné době velkých sálových počítačů nikoho nenapadlo, že by bylo možné, aby v každé domácnosti byl osobní počítač či notebook. Podobná změna se může odehrát i na poli energetiky.“

Podle Koteckého by tzv. „inteligentní sítě“ vytvořily i úplně nové příležitosti pro zvyšování energetické efektivnosti ekonomiky. „Decentralizace a reorganizace sítí výrazně usnadní zapojení obnovitelných zdrojů energie. To pomůže snížit emise skleníkových plynů a škody na životním prostředí, které vznikají při výrobě energie zejména z fosilních zdrojů,“ tvrdí Kotecký.

Na vzniku publikace se podíleli odborníci na energetiku, Miroslav Šafařík ze společnosti Porsenna, Ivan Beneš, ředitel společnosti CityPlan nebo Karel Srdečný z EkoWATTu.

Podle Ivana Beneše, odborníka na energetickou bezpečnost, je největší hrozba naší společnosti tzv. blackout, výpadek proudu na větším území. „Na začátku 21. století jsme na elektrické energii zcela závislí a nejsme bez ní schopni pokrýt své potřeby,“ říká Beneš. „Po těch všech Emách, Kyrilech, 11. září, Londýně, Madridu bychom měli přijmout myšlenku, že by i přenosová soustava mohla být ohrožena.“

Podle Beneše není hlavním důvodem pro decentralizaci myšlenka udržitelnosti, ale právě potřeba lidské bezpečnosti. „Základ je schopnost přežít jakékoliv katastrofy, které mohou nastat. Až po té je na řadě udržitelnost.“

„Veškerá elektrifikace v České republice, Evropě a USA je počítána na n-1, to znamená, že přežije výpadek jednoho prvku. Pokud by vypadly třeba 4 prvky, pak jde soustava do blackoutu,“ tvrdí Ivan Beneš. Pokud by prý šlo o útok na systémové elektrárny, pak jejich oprava může trvat až dva roky. Oprava zničeného transformátoru 400/110 kVmůže trvat půl roku. „Opravit jenom poškozené vedení trvá tři týdny. Kdyby loni kvůli Emě nespadlo jenom jedno vedení, ale třeba tři čtyři, tak je republika na tři týdny bez energie,“ říká Ivan Beneš.

Řešení je podle něj technicky možné už dnes. Jde o tzv. ostrovní systémy, které se v případě kolapsu okolní sítě vystačí ze svých zdrojů. „Některé továrny mají vlastní ostrovní systém. V ČR je to například Škoda Mladá Boleslav. Kdyby se v jejich továrně přerušila dodávka elektrické energie, pak jenom restart řídících systémů trvá 48 hodin. Takových ostrovních systémů je ale málo,“ vysvětluje Beneš.

Podle Beneše je potřeba provést systémové změny v legislativě. V současnosti totiž distribuční společnosti nenesou škody, které výpadek proudu způsobí odběratelům. „Když speditérská firma kvůli sněhové kalamitě na dálnici nedoručí zásilku včas, platí penále. Když dojde k poruše na vedení, vyhlásí se podle zákona stav nouze, a nikdo nemá nárok na kompenzaci ze strany distributora,“ říká Beneš.

Problém podle Beneše je i v tom, že současná distribuční síť neumí pracovat s decentralizovanými zdroji energie, které jsou do sítě zapojeny. „Pokud by se do distribuční sítě vložilo více inteligence, bylo by možné s touto energií efektivně pracovat.“ Podle Beneše není potřeba postavit ani jediný zdroj navíc, stačí do sítí dát víc inteligence.

	Blackout Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
	Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz

Jak tvrdí, v každém větším městě jsou teplárny, tedy decentralizované zdroje energie, které jsou schopny pokrýt 30 až 60 % místní spotřeby. „Existuje spousta malých zdrojů, které samy o sobě neznamenají nic, ale které se dají integrovat do sítě a mohou se spolupodílet na celkových dodávkách energie v krizových situacích. Mohou přispět k provozu ekonomiky během energetické krize,“ říká Beneš.

„Každý kuchyňský spotřebič, který máte doma, má vyšší inteligenci, než místo, kterým vstupuje elektřina do vašeho domu. Rozvodnice je jen jistič a elektromechanické hodiny,“ říká Beneš.

Podle Beneše by inteligentní rozvodná síť měla i další výhody. „Bylo by například možné regulovat neplatiče. V některých státech EU nesmí být domácnost odpojena od elektrické sítě, protože bez elektřiny jde o zdraví a o život. Inteligentní systém by umožnil snížit povolený odběr na 1 nebo 2 ampéry, které stačí k provozu lednice, žárovky a umožní přístup k informacím. Ale neplatič si nemusí přitápět elektřinou nebo hrát na počítači hry.“ Inteligentní síť by šlo využít při krizových situacích, kdy by bylo možné omezit odběry na nutné minimum a předejít tak přetížení sítě.

Takovými malými zdroji by mohla být například i hybridní auta. Ta mohou do sítě v době nedostatku elektřiny dodávat energii ze svých akumulátorů a dobít se mimo špičku. Je možné mít chytré spotřebiče, u kterých se nastaví, kdy a kolik elektřiny mají odebírat.

Pro ilustraci toho, jak je současná distribuční sít nepružná, použil Ivan Beneš příklad s osobním automobilem. „Představte si, že je v ulici jediné auto, které má startér a všechny ostatní auta se nahazují přes startovací kabely. To je současná energetická síť, která neumí takzvaný start ze tmy,“ tvrdí Beneš.

Podle Beneše je potřeba se na případný výpadek proudu připravit a „natrénovat“ jeho zvládnutí. „Škody a krizová situace při blackoutu narůstají exponenciálně. Dlouhodobý blackout byl například na Novém Zélandu 1998, kdy bylo centrum hlavního města pět neděl bez elektřiny. Tam bylo vidět zoufalství, které vzniká, když takové situace nejsou nacvičené a improvizuje se. Byly zde udušení oxidem uhelnatým z nouzových zdrojů, úrazy elektrickým proudem. Narychlo se nakoupilo velké množství generátorů z USA. Ale nikoho nenapadlo, že v USA mají 60 Hz, ale Nový Zéland používá 50,“ poukazuje na nedostatky improvizace Ivan Beneš.

Podle jeho slov jsou řešení možná. „Při zpracovávání našich výzkumů jednáme i se středním managementem ČEZu. Jsou velmi vstřícní, jsou to technici a vědí, jak by to šlo a uměli by to. Ale legislativní podmínky jsou dnes nastaveny tak, že když se to nemusí, tak proč by si člověk komplikoval život,“ vysvětluje Ivan Beneš.