Hnutí Duha žaluje Kužvarta
Ministr životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD) totiž rozhodl, že pro tento krok Správa NPŠ nepotřebuje výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kterou by jinak muselo vydat jeho ministerstvo (MŽP) a povolil v I. zónách NPŠ tzv. "diferencované zásahy" proti kůrovcové kalamitě. Podle Hnutí DUHA tím Kužvart porušil právě zákon na ochranu přírody a krajiny a proto na něj podává žalobu. "Ministr by pro udělení výjimky musel prokazovat, že kácení v I. zónách je ve veřejném zájmu výrazně převyšujících zájem ochrany přírody. Této povinnosti se vyhnul a zákon obešel," říká Leo Košťál z firmy Obnova horských lesů, který Duze v případě Šumavy dělá poradce. To potvrzuje i Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA: "Jde o to, že MŽP rozhodlo, že si Správa NPŠ může vydat výjimku ze zákona sama. Podle našeho názoru to tak není v pořádku." Podle Kužvarta je ale rozhodnutí naprosto v souladu se zákonem.
"Soudu se neobávám. Nejhorší ze všech možných rozhodnutí by bylo rozhodnutí nedělat nic," reagoval na žalobu Kužvart. Se zvoleným řešením nesouhlasí ani ředitel Botanického ústavu Akademie věd ČR František Krahulec.
Kůrovcová kalamita postihla dosud 4 % (podle údajů NPŠ) až 7 % (podle MŽP) zalesněné plochy parku. Plánované zásahy se týkají asi 30 % plochy I. zón NPŠ. Ty se dělí do tří kategorií - A, B a C. V zónách A a C se zasahovat vůbec nebude. V zónách A ke kácení není důvod, neboť jde o území typu mokřadů, slatin či rašelinišť, kde kůrovec nemá dostatek potravních příležitostí. Zóny kategorie C jsou napadeny v takové míře, že zde již zásah pozbyl smyslu a kůrovce chtějí lidé ze správy parku eliminovat za jejich hranicemi. Diferencované zásahy se tedy týkají pouze I. zón NPŠ kategorie B. Povolení MŽP platí do konce roku 1999.
O co na Šumavě jde?
Téměř všichni účastníci sporu se shodnou na tom, že: Šumavské lesy jsou v podstatě stejnodruhovou a stejnověkou smrkovou monokulturou, starou cca 140 let - tedy jakousi smrkovou plantáží. Za druhé, šumavské lesy jsou oslabeny dlouhodobými imisemi. Za třetí, kůrovcové kalamitě napomohlo několik výjimečně teplých a suchých lét, která kůrovcům bezvadně vyhovují. Tyto faktory přispěly k tomu, že kůrovec, jinak důležitá součást ekosystému smrkového lesa, se na Šumavě přemnožil.
Problém je ale v tom, zda kácet či nekácet v I. zónách NP. Podle Duhy to zpochybňuje samotný smysl existence NPŠ jakožto národního parku. Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí DUHA se kácení nedotkne smrkových monokultur, ale právě těch několika málo zbytků původních horských smrčin. Podle něj by se v prvních zónách destruktivními metodami (kácením) vůbec nemělo zasahovat. "Možnost, že bychom šumavské lesy nechali přirozenému vývoji, by byla použitelná jedině v případě, že bychom tu měli přirozený les a ne monokulturní stejnověkou populaci jako dnes," oponuje Miloš Kužvart. Existenci původních pralesních úseků lesa nad jezerem Laka, v místech kde se má také kácet, potvrdila podle informací Hnutí DUHA i interní inspekce Správy NPŠ. Pokud by tomu tak bylo, Správa by fakticky porušovala kácením v této lokalitě své vlastní rozhodnutí.
Poražený strom je zbaven kůry. Dřevní hmota zůstane ležet v lese.
Foto: Jakub Kašpar/EkoList
Ekologičtí aktivisté navíc upozorňují na načasování rozhodnutí o asanaci v I. zónách. Správa totiž ve svém rozhodnutí odmítá odkladný účinek případného odvolání z důvodů časové tísně. "Rozhodnutí mohlo padnout už v prosinci a potom by se bez problémů dalo stihnout řádné správní řízení," říká Jaromír Bláha.
Způsobí holiny pily, nebo vítr?
"Dlouho jsme váhali, zda k destruktivním zásahům přistoupit," říká náměstek ředitele NPŠ Vladimír Zatloukal. "Ale pokud nezasáhneme, kůrovec se nám rozšíří a I. zóny dopadnou podobně jako lokalita Březník." Na Březníku je cca 1320 ha smrkového lesa, ležícího v I. a II. zóně NP Šumava. Z původních 530 000 m3 stromů (nepočítá se na kusy, ale na objem dřevní hmoty) zde na začátku roku 1998 přežívalo ještě 73 000 m3. "Když jsme dělali přehled ztrát po prvním rojení kůrovce roku 1998, zjistili jsme, že jsme jenom zde ztratili dalších 40 000 m3. A dnes zde přežívá odhadem nějakých 10 000 m3," ukazuje Zatloukal rozsáhlou plochu uschlého smrkového lesa, v němž se sem tam objeví skupinka živých stromů. "Když v dosud nezasažených I. zónách asanujeme těch několik napadených stromů, zastavíme tím šíření brouka z takto katastroficky zasažených míst," vysvětluje Zatloukal, proč kácet. Například v I. zóně Ztracená slať, kde padly první smrky 18. května (za přítomnosti Miloše Kužvarta) jde prý cca o 25 stromů na necelých 9 hektarech rozlohy. "Nebudeme vytvářet holiny na místě prvních zón," upozorňuje náměstek Zatloukal.
Ministr životního prostředí Miloš Kužvart hovoří při návštěvě NPŠ s náměstkem ředitele NPŠ Vladimírem Zatloukalem.
Foto: Jakub Kašpar/EkoList
Podle Leo Košťála není problém v rozsahu těžby. "Nejde o to, že by dřevaři vytvářeli holiny kácením. Nikoli motorová pila, ale následně vítr udělá největší škody," vysvětluje Košťál. Podle něj se zásahem do struktury I. zóny vytvoří kapsa, která naruší schopnost lesa bránit se poryvům větru. Tato kapsa se bude rozšiřovat, až na jejím místě vznikne mýtina, která se časem rozšíří v holinu. Řešení vidí ekologové v nezasahování. "Je pravda, že riskujeme to, že les napadne přemnožený kůrovec. Les ovšem neumře tím, že uschnou stromy. Stále tu probíhá postupná přirozená obnova a pod suchými stromy je stále přítomný život," říká Leo Košťál.
"Samozřejmě, že tu probíhá přirozená obnova. To je ale pomalý proces. Je možné, že za 200 či 300 let bychom tu měli krásný přirozený a odolný les, kterému by žádná taková kalamita nehrozila," říká k tomu Vladimír Zatloukal. "Nesmíme ale zapomenout, že lesy na Šumavě plní i jiné funkce, například vodohospodářské. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby přišly přívalové deště." Podle Zatloukala holiny vznikají právě jako důsledek souší, velkých ploch, které kvůli napadení kůrovcem uschnou. Po pěti až deseti letech stromy v souších popadají. Přirozený stín matečných (byť suchých) stromů přestane chránit malé semenáčky a z celé plochy se stane spíše vyprahlá step. "V normálním lese je na hektaru cca 70 000 semenáčků různých stromů. V uschlých partiích lokality Březník je to několik set," upozorňuje Zatloukal.
Co je kůrovec zač?
Souhrnným označením "kůrovec" se říká skupině brouků, převážně lýkožroutů, kteří žijí pod kůrou a ve dřevě smrků. Na Šumavě se jedná především o kůrovce druhů lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) a lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus L.). Kůrovci jsou normální a běžnou součástí přirozeného ekosystému smrkového lesa, kde mají na starosti eliminaci nedostatečně silných, nemocných či přestárlých stromů. Bez působení kůrovců by les geneticky zdegeneroval a postupem času by ztrácel svoji odolnost proti vnějším podmínkám a stal by se velice labilním. Kůrovci tedy plní v přirozeném lese funkci jakýchsi hlídačů či strážců pořádku a zdravotního stavu smrkové části stromového patra. Ve zdravém a přirozeném lese, kde fungují autoregulační mechanismy ekosystému, se kůrovec nemůže přemnožit.
Orientují se hromadně zejména pomocí feromonů. Pokud jedinec objeví poraněný smrk, zavrtá se do něj. Zároveň s tím, jak tráví dřevní hmotu, vylučuje speciální feromon, kterým láká další kůrovce, kteří nalétávají na stejný strom. Tohoto principu se využívá i u tzv. "nedestruktivních metod" - například feromonových lapačů a lapáků. Obě tyto metody zároveň používá i Správa NPŠ. Lapáky vyrábí mj. i z kmenů stromů, které padly za oběť polomům v průběhu letošní zimy.
| Národní park a CHKO Šumava | |
| Celková výměra | 69 030 ha |
| Zalesněná plocha | 55 600 ha |
| I. zóna NP | 8 841 ha |
| II. zóna NP | 56 888 ha |
| III. zóna NP | 3 301 ha |
Zdroj: Správa NP a CHKO Šumava
reklama
