Independent: Je Tichý oceán největším smetištěm světa?
Odpadková skvrna byla objevena americkým oceánografem Charlesem Moorem, mimo jiné zakladatelem Nadace pro námořní výzkum Algalita. Podle něj je odpadková skvrna tvořena asi 100 miliony tun plastů. Tato masa je udržována pohromadě působením spodních oceánských proudů, proto je v neustálém pomalém pohybu. Vedoucí amerického výzkumného týmu Moorovy nadace Marcus Eriksen vysvětlil: "Skvrna nemá podobu jakéhosi ostrova, po němž by se dalo téměř chodit, jak se lidé původně domnívali. Tak tomu skutečně není, lze ji charakterizovat spíše jako plastovou polévku."
Oceánograf Curtis Ebbesmeyer, přední odborník zabývající se problematikou znečištění oceánů plasty, přirovnává masu odpadků k živému organismu: "Masa se pohybuje oceánem jako obrovské zvíře, které se uvolnilo z řetězu, k němuž bylo připoutáno." Ebbesmeyer dále upozorňuje na situaci, kdy se masa přiblíží k pevnině, jak se tomu již ostatně stalo v oblasti Havajského souostroví: "Odpadky doslova zaplaví pobřeží s plážemi."
Tichým oceánem se v současné době pohybují dvě mohutné skvrny, přičemž obě jsou situovány kolem Havaje. Vědci je pojmenovali západní a východní odpadková skvrna. Jak došlo ke vzniku těchto útvarů? Přibližně jedna pětina celkového množství odpadků pochází z lodí či ropných plošin. Zbytek připlul od pevniny.
Jak vlastně došlo k objevení oné "plastové polévky"? Charles Moore, původním povoláním námořník, se v roce 1997 vracel z jachtařského závodu konaného na trase mezi Los Angeles a Havají. Tehdy se rozhodl zkrátit si cestu a v severním Pacifiku, tisíce mil od pevninského pobřeží, narazil na obrovské množství odpadků, kterými se plavil několik dní: "Kdykoli jsem vylezl na palubu, neviděl jsem kolem nic než odpadky." Tehdy si začal klást otázky, jak je něco takového vůbec možné. Tato zkušenost ho přiměla k tomu, že prodal rodinnou firmu, jež obchodovala s ropným průmyslem, a stal se ekologickým aktivistou. Dnes se tak namísto obchodu s ropnými produkty věnuje problematice znečištění vod oceánů plasty.
Podle oceánografa z Havajské univerzity Davida Karla jsou nicméně výsledky, kterých ve svých výzkumech Nadace Algalita doposud dosáhla, nedostatečné. Karl poukazuje na nutnost dalších výzkumů: "Je nezbytně nutné blíže popsat charakter a velikost plastových skvrn. Stejně tak je nutné zkoumat jejich dopad na celý oceánský ekosystém." Proto ve spolupráci s nadací plánuje realizaci dalšího výzkumného projektu. Ten by se měl uskutečnit již během letošního roku, uvedl The Independent.
Z historického hlediska není znečišťování moří a oceánů vlivem lidské činnosti ničím novým, děje se tak již po staletí. Problém je však v tom, že moderní plastové výrobky nejsou biologicky odbouratelné. V "plastové polévce" tak výzkumníci nacházejí odpadky například padesát let staré.
Moore upozorňuje na skutečnost, že plastové skvrny nejsou zachytitelné satelitními snímky. Vrstva odpadků totiž pluje jen malý kousek pod hladinou moře a je do značné míry průsvitná. Proto je možné ji spatřit pouze z lodi.
Podle statistik Programu OSN pro životní prostředí způsobuje znečištění plasty ročně úhyn více než milionu mořských ptáků a více než 100 000 mořských savců. Řada mořských ptáků uhyne v důsledku toho, že si plastové odpadky splete s potravou - důkazem jsou zapalovače, stříkačky či zubní kartáčky nalezené v jejich trávicím traktu, napsal The Independent.
Plasty představují 90 % z celkového množství odpadků v oceánech. Podle odhadu OSN z roku 2006 obsahuje každá čtvereční míle oceánské plochy asi 46 tisíc kusů plujících plastů.
Dr. Eriksen z Nadace pro námořní výzkum Algalita upozorňuje, že znečištění oceánů plasty představuje pro člověka přímé a závažné nebezpečí. Značné množství odpadků v oceánech totiž zabírají odpadní materiály plastového průmyslu. Ty jsou obzvláště nebezpečné, protože se z nich mohou uvolňovat sloučeniny, jako jsou uhlovodíky či pesticid DDT. Tyto látky se pak dostávají do těla mořských živočichů a skrze jejich konzumaci do organismů lidí. Znečištění oceánů je tudíž vážným a aktuálním problémem.
Podle článku Kathy Marksové a Daniela Howdena v The Independent ze dne 6. 2. 2008
reklama
Online diskuse
Naprosto souhlasím ... - 8. 2. 2008 - KateřinaLépe bych to snad ani nemohla vyjádřit. Bohužel je to tak, a sama se o tom téměř denně na každém kroku přesvědčuji, jenže co proti tomu lze účinně dělat? Jedině nedat se a stát si za svými zdravými názory a životními postoji. I mě se nelíbí ta většina dnešních "dívek" a "žen" mnohdy sprostších jak muži, v podstatě pouze drzých a s ostrými lokty, jež z nich dělá skoro jakési divné bezpohlavní tvory bez vlastního názoru s heslem "urvi, co můžeš", záludných a tvrdých. Jsem přesvědčena, že hodně pravdy je také na tom, že bohužel ve většině vedoucích míst, funkcí a postů jsou muži, většinou zakomplexovaní, agresivní a arogantní, kteří si třeba v práci na svých podřízených léčí své mindráky a problémy z domova (nebo i naopak), což se také odráží na kvalitě práce a chodu institucí a podniků, jimž vládnou...Pak samozřejmě taková potřebná věc, jako je ochrana přírody, je až na posledním místě, protože na tom prvním jsou jeho zisky a jeho ego! Věřím, že kdyby na jejich místě byly ženy, jako skutečně ženy, tj. ty citlivé a rozumné, bylo by to rychle znát! Taková žena totiž nepotřebuje zbytečně bojovat, riskovat, soupeřit, s někým zametat, někoho likvidovat, podvádět, krást a lhát za účelem svých vysokých zisků! Problém je, že takových žen (jako jsem třeba já) je málo, a především je velký problém se v takovém podivném, zvráceném a drsném světě, kde Vám házejí věčně klacky pod nohy, zdravě prosadit. |
