Independent: Náklady na likvidaci jaderných elektráren ještě porostou

Podle nejnovějších prognóz se zdá, že odstraňování starých jaderných elektráren bude Británii stát více než 70 miliard liber. Britský Úřad pro odstavování jaderných zařízení (Nuclear Decommissioning Authority), který má od loňského dubna vykonávat dozor nad státními jadernými elektrárnami, oznámil, že jeho původní odhad 56 miliard liber (tedy 800 liber na každého obyvatele Británie) je téměř jistě podhodnocený, napsal deník Independent.

Náklady se pravděpodobně o něco málo zvednou kvůli inflaci. Dále se však zjistilo, že likvidace některých starých nukleárních zátěží, jako je například Sellafield a Dounreay, bude patrně mnohem dražší. A odhadovaných 56 miliard liber jsou pouze náklady na likvidaci bývalých státních civilních zařízení, není v nich zahrnut například zbrojní závod v Aldermastonu spravovaný ministerstvem obrany a soukromé jaderné elektrárny, například Sizewell-B. Podle nových odhadů, píše Independent, bude definitivní uzavření největšího britského jaderného zařízení v Sellafieldu stát o 31 miliard liber více. V provozu má být toto zařízení do konce roku 2016, dalších 134 let však bude trvat, než bude lokalita konečně naprosto bezpečná.

Pohled na jaderný komplex Sellafield.
Foto: /www.visitcumbria.com.

Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, jež čeká britskou vládu v roce 2006, je, zda by se měly budovat jaderné elektrárny nové generace, zatímco jsou staré státní elektrárny vyřazovány z provozu. Zastánci jaderné energie říkají, že energie z jádra je potřeba kvůli hrozbě globálního oteplování a rostoucím cenám zemního plynu. Dále tvrdí, že nové elektrárny budou stavěny s ohledem na jejich budoucí odstraňování, což snižuje dlouhodobé finanční náklady, napsal Independent.

Odpůrci jaderné energie však tvrdí, že výstavba nových elektráren je z ekonomického hlediska nesmyslná. "Náklady jsou doslova astronomické," řekl bývalý ministr životního prostředí Michael Meacher. "Nepřekvapilo by mě, kdyby se náklady pohybovaly okolo 70 až 80 miliard liber. Jsou sice rozložené do delší časové etapy, ale stejně se musí zaplatit. Z finančního hlediska by to byla šílenost, i kdyby zde neexistovala žádná jiná alternativa. Ta však existuje, je to obnovitelná energie - větrná, sluneční a přílivová. Lidé o ní mluví, jako by byla něčím exotickým nebo okrajovým, a to jen proto, že se do ní nikdy neinvestovalo tolik prostředků jako do jaderné energie."

Tony Blair ve svém novoročním projevu řekl, že energetická politika bude jedním z hlavních rozhodnutí, které bude muset vláda tento rok učinit. Premiér se během roku 2005 snažil získat vedení v celosvětovém boji proti klimatickým změnám, musel se však vypořádat s faktem, že emise oxidu uhličitého v Británii rostou a že není pravděpodobné, že by země dostála svým vlastním závazkům snížit do roku 2010 emise CO2 o 20 procent oproti stavu v roce 1990. Pravděpodobně kvůli tomu se Blair přiklonil k návratu jaderné energetiky, napsal Independent.

Bývalý ministr pro energetiku a zastánce jaderné energie Brian Wilson řekl, že současná krize na Ukrajině je varováním před následky přílišné závislosti na dovozu energie. Upozornil, že v roce 2020 bude 70 procent britské energie pocházet ze zemního plynu a 90 procent veškeré energie bude dováženo. Ministryně životního prostředí Margaret Beckettová je vůči jaderné energii skeptičtější, protože předpokládá, že nebude možné vybudovat a zprovoznit nové elektrárny tak, aby se závazek do roku 2010 podařilo splnit.

Podle článku Andyho McSmitha v deníku Independent ze dne 3. 1. 2006

---

reklama

---