Independent: Sluneční aktivita není příčinou globálního oteplování
Analýza záznamů veškeré sluneční aktivity v posledních několika desítkách let - jako například slunečních skvrn a magnetických polí - ukázala, že od roku 1985 sluneční aktivita znatelně klesá, zatímco globální oteplování stále pokračuje. Mike Lockwood z Rutherford Appleton Laboratory v Chiltonu v Oxfordshire řekl: "V roce 1985 Slunce v každém ohledu udělalo naprostý obrat. Domníváme se, že to je téměř nezvratný důkaz, že Slunce k současnému globálnímu oteplování nepřispívá."
Mike Lockwood a jeho kolega Claus Fröhlich ze Světového radiačního centra ve švýcarském Davosu vypracovali nejsilnější argument proti tvrzení, že současné oteplování je součástí přirozeného cyklu sluneční aktivity. "Máme pádný důkaz o vlivu Slunce na Zemi v době před průmyslovou revolucí a rovněž Slunce mohlo mít vliv i po průmyslové revoluci v první polovině minulého století," napsali podle Independentu vědci. Avšak zhruba od roku 1940 už neexistuje důkaz o tom, že by byl nárůst průměrných globálních teplot způsoben sluneční aktivitou. "Naše zjištění ukazují, že pozorovaný prudký vzestup globálních teplot po roce 1985 nemůže být připisován variabilitě aktivity Slunce, které se někteří dovolávají, a vůbec nezáleží na tom, jak moc se tato variabilita zvětšila," tvrdí vědci.
Teorie, že minulé změny v solární aktivitě mohou vysvětlit některé změny klimatu před průmyslvou revolucí, vědci nezpochybňují, píše Independent. V předchozích stoletích, například zejména mezi léty 1420 až 1570, kdy Vikingové museli opustit svá sídla v Grónsku, solární minima korespondovala s neobvykle chladným počasím. Stejně jako "malá doba ledová" v 1. století. Avšak klimaskeptici tohoto využívají ve sporu, zda za globální oteplování mohou skleníkové plyny antropogenního původu. Například v pořadu Velký švindl globálního oteplování (The Great Global Warming Swindle), který uvedla britská televize Channel 4, byl vzestup solární aktivity v druhé polovině 20. století chybně prezentován tak, jako by perfektně kopíroval vzestup globálních průměrných teplot.
Mike Lockwood řekl, že se rozčílil, když viděl dokumentaci, napsal Independent. Tvůrci pořadu totiž odstřihli grafy teplot a cyklu slunečních skvrn z 80. let, protože oba jevy začaly jevit opačný trend. "Problém je, že teorie sluneční aktivity a klimatu byly zneužity při vysvětlování současného oteplování. Skeptikové převzali perfektně odvedenou vědeckou práci a znevážili ji," řekl Mike Lockwood. Britská Královská společnost k tomu sdělila: "Existuje malá společnost lidí, kteří se snaží zmást veřejnost ohledně příčin klimatických změn. "Často zkreslují vědu, když ve skutečnosti jsou důkazy den ode dne silnější."
Podle článku Steva Connora v deníku Independent ze dne 11. 7. 2007
reklama
Online diskuse
podobný článek a diskuze k němu - 25. 7. 2007 - Martin42Na Ekolistu vyšel před pár dny podobný článek, ve kterém píše Vojtěch Kotecký z Duhy a psal jsem k článku názor do diskuse. Cenné na tom je, že pan Kotecký přidal za článek odkaz na původní pramen, takže si onu studii zmíněných dvou vědců Lockwooda a Fröhlicha může každý přečíst a vytvořit si názor sám. Není to však snadné a kdo nemá nějaké zkušenosti s vědeckou prací a neorientuje se v metodice, snadno dojde k chybným interpretacím. Článek jsem pročetl a přidávám k němu pár poznámek, jak nedojít k chybnému závěru a nechat se svést na zcestí že jednou pro vždy něco jednoznačně dokázal či vyvrátil. Takto to ve vědě málo kdy funguje, obzvláště ne když statisticky zpracováváme složitá data závisející na mnoha faktorech.1. Autoři porovnávali data za krátký časový úsek - zhruba 20-30 let. Vyšla jim korelace záporná. Když se však použije delší časové měřítko, např. 100 let, 300 let, vychází výsledek opačný. To by se rozhodně nemělo pominout. Naprosto markantní korelace teploty s aktivitou Slunce vychází z odhadů pro měřítka řádově stovky tisíc let. Pak se přirozeně nabízí otázka, zda výsledek který uvádějí autoři má obdobu také v příčinném vztahu nebo zda se jedná o pouhý krátkodobý statistický výkyv. Tato otázka bude možná lépe zodpovězena například po uplynutí dalšího slunečního polocyklu, který však trvá 11 let a v tomto diskuzním vlákně to již asi nedořešíme. 2. Autoři použili pro hodnoty intenzity slunečního záření data z jednoho zdroje. Sami však píšou, že bylo více možností. Například si vezměme graf 1.d) celkové intenzity slunečního záření z jejich publikace a zde http://www.pmodwrc.ch/pmod.php?topic=tsi/composite/SolarConstant je ukázka, z jakých dat byla časová řada složena a jak toto lze provést (tato data autoři zřejmě použili) a že to lze provést různými způsoby ukazuje například tento zdroj http://a52.g.akamaitech.net/f/52/827/1d/www.space.com/images/solar_radiation_030320_02.jpg (autoři studie tento zdroj sice uvádějí ale nepoužívají, věří zřejmě více předchozímu). Když ale oba grafy porovnáte, je zřejmé, že jiným způsobem zpracování by bylo možné dojít i třeba k opačným korelacím. To je jen ukázka týkající se slunečního záření. Podobně bychom narazili při hodnocení sluneční aktivity, magnetického pole ap. 3. Statisticky nelze nikdy dokázat ani vyvrátit příčinné vztahy. Nic jiného než používat statistiku v tak složitých případech, jako je meteorologie nebo klimatologie nám však zetím nezbývá, chceme-li postihnout jev jako celek. Na rozdíl o meteorologie, kde se předpovídá na kratičkou dobu s celkem dobrými výchozími daty, v klimatologii máme co činit s dlouhodobými předpověďmi, závisejícími na mechanismech, které mnohdy jednotlivě známe ale nevíme, jak spolupůsobí a jak se kombinují. Další ani ještě neznáme. Stručně řečeno, z hlediska klimatu měříme s požadovanou přesností zatím krátkou dobu a vpodstatě ještě nevíme prakticky téměř nic. Dovedu si představit jinou studii, která vede k jinému, i třeba opačnému závěru, protože například zpracovala jiná data nebo z jiného časového období. 4. To, že studie byla publikována pouze on-line a to ve sborníku a ne ve vědeckém časopise, svědčí o tom, že jde jen o dílčí studii menšího významu, kterou je nutno ještě mnohokrát nezávisle ověřit a podrobit vědecké kritice. 5. Není ani možné v principu vyloučit, že autoři mají výchozí myšlenku, které věří a v rámci této víry se ji snaží vědecky dokázat. Toto ve vědě také nastává, sám mám podobné zkušenosti z jiného oboru. Ale proto je ve vědě nutno vše opakovat a hodnotit na více nezáviských pracovištích a pak teprve, pokud nějaký výsledek všem uvedeným procedurám odolá, je možné říci že se vědecké poznání posunulo o kousíček kupředu. |
