Jaderná renesance? Nejsou lidi!
Pokles zájemců je sice částečně způsoben demografickým vývojem, kdy na vysoké školy začínají přicházet „slabší“ ročníky populace, podle pedagogů například z ČVUT nebo zástupců energetiky je ovšem vidět i pokles způsobený zájmem o jiné obory. „Zatímco v Asii má zájem o technické obory 60 % teenagerů, v Evropě je jich jen 15 %. To je obrovský problém pro celou Evropu,“ uvedl na konci října na semináři v Evropském parlamentu v Bruselu Pavel Puff z oddělení lidských zdrojů společnosti ČEZ.
Rovněž čísla z České republiky naznačují, že v brzké době může jít o vážný problém. Podle analýzy Národního vzdělavácího fondu ČR pracovalo v energetice v roce 2007 přibližně 22 600 pracovníků starších 50 let. Ti budou v následujících letech odcházet do důchodu, ovšem počet absolventů příslušných oborů, kteří by je měli nahrazovat, je pro roky 2007–2016 odhadován na pouhých 8800.
Puff: Operátorem nemůže být Homer Simpson
V ČR sice existuje studium jaderného inženýrství, operátory v jaderných elektrárnách ale dělají i lidé, kteří původně studovali úplně jinou profesi. „Tito lidé procházejí poměrně složitým vstupním testem, během něhož musejí prokázat, že mají základní technické vzdělání a technickou představivost. A taky se musí prokázat, že mají určité osobnostní rysy, protože operátora v elektrárně nemůže dělat Homer Simpson. Lidé, kteří mají předpoklady, jdou na rok a půl do přípravky, kde se jim dostane nové vědomostní nalejvárny a hlavně si sjednotí terminologii. Po roce a půl pak musejí projít zkouškou na Státním úřadu pro jadernou bezpečnost a pak musejí projít ještě přes komisi ČEZu, která teprve vystavuje certifikát opravňující k obsluze reaktoru. Mezi operátory tak můžou být strojaři, lidé z matematicko-fyzikální fakulty, lidé z elektroborů atd., které my si naladíme na provoz,“ vysvětluje Pavel Puff z ČEZu, proč si jeho společnost musí pracovníky tak jako tak dovzdělávat.
Jak uvedl Ľubomír Sklenka, vedoucí katedry jaderných reaktorů na ČVUT, od poloviny 80. let se postavilo velmi málo jaderných elektráren a v důsledku toho nebyl o tento obor velký zájem. „Hovořilo se o jakési jaderné stagnaci. Dnes se naopak používá módní spojení, že přichází jaderná renesance. Nevím, jestli opravdu půjde o renesanci, ale nové reaktory jsou stavěny nebo plánovány.“ Brzy se tak může stát, že se nebude dostávat vzdělaných odborníků. „Ono nejde jen o to, zda bude mít dost lidí ČEZ. Pokud by na to přišlo, dokázal by zaměstnat úplně všechny naše absolventy a ještě by mu to bylo málo. Od nás ale lidé míří i třeba do Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nebo do výzkumného ústavu v Řeži,“ řekl Ľubomír Sklenka. Podobně podle europoslance Pavla Poce, který seminář pořádal, nejde jen o zajištění samotné obsluhy elektráren: „Tyto kvalifikované síly jsou nezbytné především pro vědu a výzkum v oboru.“
V ČR je přitom situace příznivější než v jiných zemích EU, protože většina obyvatel jadernou energetiku podporuje. V západní Evropě se proto spojilo šest velkých firem (Areva, Axpo, EnBW, E.ON, Urenco, Vattenfall) a založily vzdělávací instituci ENELA (z anglického European Nuclear Energy Leadership Academy). Její šéf Jean-Claude Gauthier uvedl, že akademie se snaží „dovzdělávat“ v jaderné problematice především manažery, ale třeba i právníky a další činitele, kteří by se této oblasti měli profesně věnovat.
Mezi organizace, které podporuje, zařadila ENELU zástupkyně Evropské komise Ute Blohm-Hieberová, která má na evropském ředitelství pro energii na starosti právě jadernou energii. Evropská komise jinak nechává rozhodnutí o využívání jaderné energie na jednotlivých členských státech. Na semináři Ute Blohm-Hieberová řekla, že komise je ochotná s problémem nedostatku vzdělaných odborníků pomoct, musí ale dostat impuls od volených politiků.
Maturovat z matiky
Nedostatek technických pracovníků má přitom základ v tom, že dnes je na školách jen velmi málo zájemců o fyziku nebo matematiku. Co by mohlo zlepšit tuto situaci? „Řeknu něco hrozně nepopulárního, ale třeba by matematika mohla být povinný maturitní předmět. Další věcí je pracovní výchova. Kdysi byly na školách dílny, kde by si každý mohl něco zkusit popílit, obrousit, vyřezat a i tímhle způsobem získat vztah k technickým oborům. Nevím přesně, jak to na školách vypadá dneska, ale nedělám si žádné iluze,“ řekl Ekolistu Pavel Puff z ČEZu.
Jeho společnost prý už i přemýšlela nad založením soukromé školy, ale nakonec tuhle myšlenku zavrhla. Podle Puffa mají dnes všechny vysoké školy technického směru problémy s nedostatkem studentů. „Nechceme tyto instituce podrážet. Oni mají vzdělávací programy, zázemí, pedagogické sbory.“ ČEZ se tak radši snaží pomáhat přitáhnout studenty na zavedené školy a vytvořil i partnerskou síť škol (včetně středních), které podporuje finančně. V ČR navíc platí, že studenti ve značném procentu zůstávají žít, kde studují. Nakonec by tedy muselo vzniknout víc škol na místech, kde je potřeba hodně odborníků. „Než tříštit síly, je lepší přitáhnout lidi na obecnou univerzitu. My potřebujeme dobrého, obecně vzdělaného technika a pak si ho na našich vnitřních programech dokážeme připravit na pozici, kterou bude dělat,“ uzavírá Pavel Puff z oddělení lidských zdrojů ČEZ.
Jako doprovodná akce byla k semináři uspořádána výstava o vzdělávacích programech v jaderné energetice na ČVUT. Mezi vystavenými předměty byl i interaktivní model reaktoru „VR-1“, který simuloval provoz skutečného reaktoru.
Pavel Poc: Odešli komunisti, přišel Klaus a říkal úplně stejné nesmysly
Ekolist.cz: Proč jste se zaměřil na vzdělávání v oblasti jaderné eneregie?
Pavel Poc: Přišel jsem na to téma náhodou. Z dřívějška mám dost známých ve vědecké branži, pár z nich se se mnou spojilo, když mě zvolili do europarlamentu. A jak jsem navštívil pár pracovišť, tak mě praštilo do očí, jak strašlivě jsou odborná univerzitní a akademická pracoviště v ČR podfinancovaná.
Bavil jsem se třeba v Jihočeském biologickém centru s kolegou, který už asi 15 let měří úrovně pH v různých vrstvách vody v přehradě. Ono to zní jako blbost, ale blbost to není, protože to vypovídá o tom, jak se vrstvy vody chovají, jaká je pravděpodobnost vzniku vodního květu apod. Patnáctileté měření je docela cenný výzkum, který už má vypovídací hodnotu. On je ale nešťastný, protože se mu právě rozbil přístroj, kterým to 15 let měřil, a nemá na nový. Ten přístroj přitom stojí asi 80 000 Kč. V tu chvíli člověka zamrazí a řekne si: „Co to je za peníze?“ Vždyť tolik v marketingu nebo v showbyznysu stojí průměrný moderátor na jeden večer. A tomuhle člověku na stejné částce visí cenný výzkum!
Podobně jsou na tom lidé od reaktorů na ČVUT. To není žádná sranda udržet studentské pracoviště s jaderným reaktorem, i když má výkon jak varná konvice. Bezpečnostní podmínky a další věci musejí být stejné jako u velkého reaktoru. Oni se navíc, protože studenty učí, musejí chovat ještě daleko profesionálněji, a přitom se zoufale perou s každou korunou a všichni na ně kašlou. Vládou počínaje a velkým byznysem konče. Postupně jsme pak zjistili, že jde vlastně o velké téma, protože stejný problém má celá Evropa. Lidi nechtějí studovat technické obory ani pedagogiku.
Říkal jste, že vláda ani velký byznys nic nedělají ...
Víte, co je dneska největší bolest Evropy? Má společnou měnu, společný trh, společnou vnitřní obchodní politiku, uvažuje o společné politice vnější, uvažuje o společné obranné politice, ale nemá vládu. To je tedy první vláda, která chybí. Parlament je sice aktivní, ale tomu to nepřísluší, měl by dělat legislativu. Evropská komise je jen obyčejný úřad, který sice dělá legislativu, ale není iniciativní a ani být nechce, protože nechce zodpovědnost. A Evropská rada, to je dneska jenom místo, kde se ministři hádají o národní zájmy.
A národní vlády? Čím se zabývá česká vláda? Bubákem Řecka, kterého použil někdo v rámci voleb a nás se ve skutečnosti vůbec netýká. A tak se u nás řeší nedostatečnost sociálního systému, ale z dat Eurostatu vyplývá, že do sociálního systému teče víc peněz, než kolik se z něj bere. Vláda škrtá 10, 15 a bůhví kolik procent a premiér země řekne, že kdyby je lidi tloukli čepicemi, tak bude vláda pořád křičet deset procent. Proboha, co to má ten premiér za starosti? Systém zdravotního pojištění přece nevykrádají nějaké národnostní menšiny nebo lidé, kteří nechtějí dělat a jakoby se házejí marod. Kdepak, to z velké části vykrádají farmaceutické koncerny. Proč se vláda nestará o tohle? Vláda má loď, o které tvrdí, že se potápí. Ono to ani s tím potápěním není tak horké, ale řekněme, že do ní teče. A vláda místo toho, aby nejdřív ucpala díry, tak vzala karabáč a začala mlátit veslaře. Takže Evropa vládu nemá a národní vlády vytvářejí atmosféru strachu a v lidech pocit, že ani evropskou vládu nemají chtít, přičemž se ve skutečnosti bojí o koryta.
Teď tomu moc nerozumím ...
Funkci vlády na evropské úrovni kdysi do jisté míry zastávala Rada EU složená z členských států. Po přijetí Lisabonské smlouvy se ale Rada EU úplně změnila a dnes je to v zásadě platforma, která bojuje proti sjednocené Evropě nebo přinejmenším tvrdě šlape na brzdu integračního procesu. A to je problém, protože Rada EU složená z členských států by měla plnit roli vlády a v případě, o němž mluvíme, říct: „Pozor, je tady problém, za pár let nebude dost lidí do jaderné energetiky!“ Následně by tahle „vláda“ zadala Evropské komisi, aby tento problém řešila. Někde přece musí být vláda, která řekne, co se má dělat. A tato vláda musí mít demokratickou legitimitu – Evropská komise ji nemá, protože není volená ve volbách. A to je celý problém.
Národní vlády až na výjimky, jako je podle mě Německo, jsou většinou dost infantilní. Teď mám nějaký rok imunitu, tak to můžu říct: česká vláda je zjevně infantilní a dokazuje to její přístup k základnímu výzkumu. Kdybych měl hledat přirovnání, tak základní výzkum je jakoby objevitel, tedy člověk, který jde do neznáma. Jde po cestě, zakopává o kameny, občas se shýbne a najednou řekne: „Tohle by možná mohlo být zlato.“ Pak je to bezvadné, po něm přijde zlatokop, tedy aplikovaný výzkumník, a vykolíkuje si prostor k těžbě. Ale bez toho objevitele to přece nemůže udělat! Abych ale nerýpal jen do pravice, bohužel i někteří politici z ČSSD zastávají zcestnou filozofii posilování aplikovaného na úkor základního výzkumu. To už dělali komunisti, když říkali: „K čemu je nám čistá věda?“ Odešli komunisti, přišel Klaus a říkal tehdy jako ministr financí úplně stejné nesmysly. Ale na Západě vědí, že dolar investovaný do základního výzkumu se několikrát vrátí. To je úplně jednoznačné. Vlády speciálně v malých zemích ale jakoby si navykly rozdělovat věci na ty, které přímo vydělávají peníze, a na ty, které je přímo nevydělávají. Ale to nejde. Země potřebuje infrastrukturu, která je z tohoto pohledu taky „neužitečná“. Nemůžeme však podporovat jen to, co je okamžitě výdělečné.
Ale jaderná energetika je oblast, která je jako dělaná, aby se do ní zapojili soukromí investoři.
Ale vždyť oni se do ní zapojují. Akademie ENELA (z anglického European Nuclear Energy Leadership Academy, viz rovněž článek výše – pozn. autora) není nic vládního.
Ale její ředitel Jean-Claude Gauthier zdůrazňuje, že nechtějí být akademií soukromých firem a že doufají, že budou dostávat finanční příspěvky i odjinud než od soukromých firem – třeba taky od Evropské komise.
Samozřejmě, protože když je ENELA placena pouze některými firmami, tak jsou jí pak přisuzovány lobbistické zájmy. On neříkal, že nechtějí být placeni těmi firmami, ale že chtějí mít co nejširší spektrum dárců. Gauthier moc dobře ví, že když bude mít v ENELE obrovské spektrum dárců a bude mezi nimi i veřejný sektor, tak už nemůže být obviněn z lobbismu.
Mně by taky mohl někdo nařknout, proč pořádám seminář s ČEZem, vždyť jsem jako lobbista ČEZu. Samozřejmě že žádný lobbista ČEZu nejsem, ale v tomhle konkrétním případě ČEZ dělá rozumnou věc a supluje úlohu státu. Proto s nimi spolupracuji. Ale souhlasím s vámi, že by do vzdělávání v jaderné energetice měly jít investice ze soukromého sektoru. Ony tam ale už jdou, ČEZ dává spoustu peněz na vzdělávací aktivity. I když mezi námi – co je ČEZ za soukromý sektor? Vždyť je to v podstatě státní firma. Každopádně já nejsem přesvědčen, že stát je nanic a že všechno vyřeší trh a soukromý sektor. Tomu prostě nevěřím.
To chápu. Ale pokud se budeme bavit o tom, že stát má něco podporovat, tak jeho místo je právě v oblastech, které si na sebe nevydělají, a přitom společnosti přinášejí užitek. Příkladem by mohly být třeba knihovny. Ale výchova operátorů pro jaderné elektrárny je něco jiného. To jsou lidé, kteří mají jasné určení, míří do soukromého sektoru a soukromý sektor je dokáže zaplatit.
Když to řeknete tímto zjednodušeným pohledem, tak máte pravdu. Ať si operátory vychovává firma sama anebo ať si platí jejich vzdělání, s tím nemám problém. Oni to ostatně už dnes aspoň zčásti dělají. Ovšem základ, tedy to, že někde existuje katedra jaderné fyziky, díky které se přenášejí do dalších generací vědomosti, to už je role státu. A hlídat a vědět, že v tak klíčovém oboru, jako je energetika, docházejí lidé, tak to je stoprocentně role státu. Zvlášť když se tento problém netýká jen technických, ale i pedagogických oborů. Nejenže totiž chybějí lidé, kteří by uměli matematiku nebo fyziku, oni už chybějí i lidé, kteří by to mohli někoho učit.
Já neříkám, že máme ze svých daní platit ČEZu výchovu operátorů do Dukovan. To ať si ČEZ platí sám, s tím souhlasím. Ale říkám: někdo má vědět, že v oboru jaderné energetiky – anebo v jakémkoli důležitém oboru, to je jedno – to jde od deseti k pěti. Tohle někdo musí hlídat a podle mě to nemá být průmysl. Když nebudou vědci, jak chceme vyvíjet reaktory nové generace, které budou energeticky účinnější a budou produkovat méně odpadu? Když nebudeme mít vědce, můžeme zapomenout na termojadernou fúzi a na spoustu dalších věcí. A to musí řešit stát. Kdybych si myslel něco jiného, tak jsem u modrých, ale já jsem u oranžových a říkám, že v tomhle je role státu.
reklama
