Jak funguje zákon o informacích

Je tomu tak doopravdy, nebo jenom na papíře? O malý test se v rámci své diplomové práce "Právo na informace o životním prostředí před rokem 1989 a dnes" pokusila studentka Vyšší odborné školy informačních služeb Milada Podpěrová. O závěr její práce se budu opírat v následujícím článku.

Co jsme chtěli vědět a od koho?

Chceme-li se dožadovat informací, musíme si nejprve ujasnit, co vlastně chceme vědět. Před přijetím zákona nebylo obtížné dostat se k informacím o imisích (byť některé státní organizace se je snažily prodávat) nebo k statistickým průměrům. Takřka nemožné bylo kvůli kolizi s obchodním tajemstvím dopídit se informací o emisích. V rámci práce se proto M. Podpěrová zaměřila na snahu zjistit informace o emisích do ovzduší z deseti vybraných pražských firem - na každém obvodě jedné.

Na koho se obrátit? Podpěrová suplovala laickou veřejnost a poslala doporučený dopis se žádostí na příslušné obvodní úřady. Vzory doporučených dopisů můžete najít např. na Internetu na adrese <_AA_95deac996709f3743b685f1223063bd3_ShCut> (jde o část brožury JUDr. Petra Kužvarta). Úřady mají povinnost do 30 dnů poskytnout informace, nebo dát najevo, že informace nemají a kam se má žadatel obrátit. V Praze jsou informace o emisích evidovány následujícím způsobem:

Takzvané malé zdroje znečištění (menší firmy, např. v našem průzkumu některé emise z České správy letišť, s. p. nebo firmy SIMIX, s. r. o. na Praze 2) evidují samotné obvodní úřady.

Střední zdroje znečištění (větší firmy, např. McDonald's ČR na Praze 1, některé další emise firmy SIMIX či údaje o emisích z provozu ruzyňského letiště) eviduje Magistrát hlavního města Prahy

Velké zdroje znečištění (např. Spalovna Praha-Vysočany) eviduje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Mobilní zdroje znečištění (např. emise z vlastního provozu letadel na ruzyňském letišti) eviduje Ministerstvo dopravy.

Jak jsme dopadli?

Většina úřadů nás proto odkázala na Magistrát nebo ČIŽP, úřady devátého a desátého pražského obvodu těmto institucím předaly žádost samy a nás pouze informovaly, což nám samozřejmě ušetřilo čas. Úředníci na pátém a čtvrtém pražském obvodě, kteří nedisponovali informacemi o emisích z požadovaných firem (jednalo se o tak malé zdroje znečišťování, že informace od nich nejsou evidovány), se alespoň pokusili nějaké informace získat a provedli v požadovaných firmách přepadovou kontrolu čistoty provozu. Autorka práce následně čelila telefonátům z přepadené firmy (F. Vojkovský a spol. v. o. s.), odkud jí zvali na exkursi a děkovali, že o ně projevila zájem. Zajímavá a spíše milá zkušenost.

Nacpanou obálku jsme dostali také z Obvodního úřadu Praha 3. Ten s omluvou, že požadovanými informacemi nedisponuje (firma Autoservis Lačňák byla příliš malá a její emise nejsou měřeny) poslal náhradou výňatky ze studie a monitoringu čistoty ovzduší v blízkosti podniku.

Všechny požadované informace jsme dostali v zákonné lhůtě dalších 30 dnů od Magistrátu HMP. ČIŽP se v předvánočním termínu o pár dní opozdila, ale nakonec i od ní jsme dostali vše, co jsme chtěli. Po zhruba dvou měsících a dvou doporučených dopisech (což je lhůta, která se dala zkrátit na polovinu pokud bychom předem věděli, na jaký úřad se obrátit), jsme si tedy mohli počíst, že McDonalds' ČR, spol. s r. o., Václavské nám. 9/838, Praha 1 vypustila v roce 1997 1 kg tuhých látek, 1 kg SO2, 119 kg NOx, 20 kg CO a 8 kg CxHy, zatímco v roce 1996 to bylo 1 kg tuhých látek, 1 kg SO2, 100 kg NOx, 17 kg CO a 7 kg CxHy.

Jaké z toho plyne ponaučení?

Zákon č. 123/1998 Sb. funguje, úředníci (alespoň pražští) jsou vstřícní a milí, zbytečně se neloudají a snaží se zjistit co se dá.

Lepší informovaností o tom, co který úřad vlastně má, lze předejít zbytečnému dopisování. Méně povzbudivé je staronové zjištění, že informací o vlivu firem na životní prostředí je na úřadech evidováno málo. Nedozvíme se zejména nic o emisích těžkých kovů nebo chlorovaných sloučenin. Řešením by samozřejmě mohla být databáze, která by evidovala emise všech toxických látek do prostředí - tedy dlouhá léta slibovaný registr úniku toxických látek PRTR. Ale ten se zatím stále vznáší na slibech ministerských úředníků.