Jan Pretel: Kjótský protokol nás zachránit žádným způsobem nemůže
"Tvrzení, že za vše můžou emise, které vypouští člověk, je příliš odvážné," prohlásil Jan Pretel, vedoucí oddělení změn klimatu Českého hydrometeorologického ústavu. "Současná situace je dílem jak přírody, tak lidské činnosti," mínil Václav Cílek, který se změnami klimatu dlouhodobě zabývá. Země by se podle něho v současných tisíciletích oteplovala tak jako tak. "Jsem ale dalek toho, abych tvrdil, že se na klimatických změnách lidé nepodepsali. Ano, mohou za ně také, ale příroda je možná stále ještě silnější," řekl Václav Cílek.
Cílek zdůraznil, že hlavním klimatickým cyklem ovlivňujícím počasí v Evropě je pravděpodobně takzvaná severoatlantická oscilace, jejímž základním mechanismem je rozdíl tlaků v oblasti mezi Azorami a Islandem. Na klima má vliv ovšem nejen tato oscilace, ale mnoho dalších faktorů, třeba sluneční aktivita. Podle klimatických pozorování je letošní velké teplo a sucho sice nadprůměrné (některé řeky, například Otava, se ocitly hluboko pod normálním stavem průtoku), zároveň ale přišlo v letech, kdy lze něco podobného očekávat.
Zbytečné Kjóto?
Pro snížení koncentrací skleníkových plynů (jejíž zvyšování v atmosféře je jednou z příčin klimatických změn) na předindustriální úroveň by se musely stávající celosvětové lidmi vyvolané emise snížit o víc než 50 procent. Restrikce plynoucí z mezinárodní smlouvy o omezování skleníkových plynů, tzv. Kjótského protokolu, se ovšem týkají pouze průmyslových zemí. Protokol odmítly ratifikovat Spojené státy, které produkují víc než 25 procent celosvětových emisí oxidu uhličitého. Smlouva k žádným redukcím nezavazuje rozvojové země. Ty by přitom měly přibližně v roce 2010 vypouštět víc než polovinu celosvětových emisí. Ke snížení emisí v průměru přibližně o 5,2 procent se tak zavázala velmi malá část zemí.
"Kjótský protokol nás zachránit žádným způsobem nemůže," prohlásil Pretel a varoval, že redukování emisí může stát příliš mnoho peněz. Zpochybnil pak současnou snahu vedení ministerstva životního prostředí přiblížit se zemím, jako jsou Německo, Dánsko a Rakousko, které usilují o vysoké snížení vypouštěných emisí oxidu uhličitého. "Spíš než vzhlížet po takových vzorech musíme počítat s tím, že se extremita počasí zvýší," řekl Pretel. "Prostředky dávané do nesmyslných opatření na snižování skleníkových plynů v ČR bychom měli věnovat spíš na adaptační opatření," pokračoval Pretel.
Marie Zahradníková z oddělení změny klimatu ministerstva životního prostředí uvedla, že v Národním programu ke zmírnění dopadů změny klimatu v ČR, který chce ministerstvo vládě předložit do konce roku 2003, je pamatováno nejen na omezování emisí, ale i na adaptační opatření.
Další přítomní vědci Pretelovi oponovali, že snižování emisí je nutné přinejmenším z hlediska principu předběžné opatrnosti. Pokud by se za několik let ukázalo, že člověk může za klimatické změny přece jen z velké míry, mohlo by být už pozdě. Důležité je prý také obrácení trendu stálého nárůstu emisí. Na výtku z publika, že nepodloženě ukolébává veřejnost, Jan Pretel odvětil, že nemá rád katastrofické scénáře. Zdůraznil, že i on očekává extrémnější počasí, jen není možné přesně určit, do jaké míry bude důsledkem činnosti člověka.
Jaký je tedy výhled do budoucna? Cokoliv přesně předvídat je podle vědců dost ošemetné. I tak lze podle Václava Cílka říci, že nadcházející století bude nejspíš stoletím lokálních krizí, které mohou být důsledkem i změn klimatu. Na příkladech z minulosti se pak snažil ukázat, že podobných situací nalezneme v historii celou řadu - třeba irský hladomor v důsledku sucha a následné vystěhování víc než poloviny irské populace do Spojených států. Cílek upozornil, že mohou přijít posuny, které společnost téměř zničí.
| Odhady dopadů klimatických změn v ČR na příštích 50 let: |
| - pokles průměrných průtoků i minimálních průtoků a minimálních odtoků podzemních vod v rozpětí 15-40 % |
| - vlivem vyšších teplot v zimních měsících dojde k redukci zásob vody ze sněhu a zvýšení územního výparu |
| - posun zvýšených průtoků a zásob podzemní vod z jara do konce zimy a významná redukce jejich množství |
| - snížení kvality vody |
| - narůstající riziko povodní a záplav |
| - prodloužení bezmrazového období o 20-30 dnů, posunutí a prodloužení vegetačního období, období zrání a sklizně může být uspíšeno o 10-14 dnů |
| - zvýšení rychlosti fotosyntézy |
| - nebezpečí teplotního stresu |
| - ohrožení podstatné části střední a jižní Moravy, středních a severozápadních Čech, dolního a středního Polabí a Povltaví |
| - zvýšení pravděpodobnosti silných srážek s nebezpečím zvýšené půdní eroze |
| - rozšíření a plošné působení zemědělských škůdců a výskyt virových a houbovitých chorob |
| - vyšší míra sekundárního poškození smrkových porostů v nižších a středních polohách |
| Zdroj: oddělení změny klimatu ČHMÚ |
reklama
