Jedy až na pólu: Evropa ničí životní prostředí Arktidy
Byly zde objeveny látky jako rtuť, perzistentní organické polutanty (POPs), organochlorové pesticidy či ohnivzdorné chemikálie. Inuité z Grónska a Kanady jsou podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) vystaveni působení rtuti a POPs nejvíc na světě. Doplácejí na své zvyky, protože těžké kovy nebo polychlorované bifenyly se koncentrují v tuku zvířat, která jsou jejich hlavní potravou (tuleni, velryby).
Jak se vlastně tyto látky do prostředí dostaly? Zčásti znečištěnými vodními sedimenty, POPs zkapalněním v atmosféře nebo fotochemickými reakcemi. Emise rtuti v Evropě a USA za poslední léta klesly, ale výrazně se zvýšily v Asii, takže se problém jen přesunul na jinou část zeměkoule. Do arktické oblasti se rtuť dostává z atmosféry ve vysoce reaktivní formě, což je o to nebezpečnější, protože se snadno dostane do potravního řetězce.
Kromě toho se začíná projevovat vliv globálních klimatických změn. Např. rozsah ledové plochy na moři se snížil za posledních 25 let rychlostí 3 % za desetiletí a průměrné teploty stouply na území Sibiře a severní Ameriky o 2 °C.
 |
|
| Arktida. | |
| Foto: NOAA photo library |
To vše je nepřímý vliv. Evropané však mají na Arktidu už po staletí i přímý vliv. Lovci z Evropy zde pronásledovali lední medvědy, tuleně, mrože, velryby a další zvířata, někdy až na pokraj vyhubení. Lov sice mimo chráněná území pokračuje, ale je regulován a upřednostňuje práva domorodých obyvatel, pramenící z jejich kultury. Díky mezinárodním dohodám a legislativě národních států se mnohé druhy dočkaly hojného počtu, jiné jsou stále chráněny kvůli ohrožení ilegálním lovem.
Zhruba polovina ryb snědených v EU pochází z arktických vod Evropy. V unii se v posledních letech jedná na nejvyšší úrovni o stavech některých druhů ryb, které evropští rybáři tradičně loví už po staletí. Zvyšováním poptávky, konkurence a intenzity lovu došlo k přelovení a např. stavy tresek či sleďů se "nestíhají" obnovit. Jejich nedostatek se nejspíš v kombinaci s klimatickými změnami podepsal na úbytku ptačích kolonií.
Negativní vliv na arktickou oblast má paradoxně i turismus. Stále víc lidí nudí rozpálené pláže a hledá dobrodružství - chtějí vidět severní pól nebo polární záři. S dnešními komerčními ledoborci a sněžnými skútry to není problém. Společnosti, které provozují zájezdy na Aljašku či do Grónska, však sídlí ve velkých městech, proto z této turistiky nemají domorodí obyvatelé téměř žádný finanční užitek. Masová turistika také často vede k poničení sice nepříliš rozsáhlých, ale významných území. Stačí jen, že stovky nebo tisíce lidí projdou od trajektu k vyhlídce na pobřeží či fjordu. A někteří z nich si s sebou vezmou "něco malého" na památku.
Jednání, tápání
Státy, pod něž spadá arktická zóna, si v 90. letech minulého století uvědomily nutnost vzájemné spolupráce, aby nedošlo k trvalému poškození cenného území. V září 1996 založily v kanadské Ottawě tzv. Arktickou radu (www.arctic-council.org). Její pracovní skupiny poskytují vědecké informace
a poradní hlas při rozhodování. Do fóra jsou zde zapojeni i zástupci domorodých obyvatel. Není to však regulační orgán, takže v otázce kontroverzních témat jako těžba ropy, kvóty na rybolov, lesnictví nebo vojenské aktivity se musí zakládající státy (Dánsko, Finsko, Norsko, Island, Kanada, USA, Rusko) stejně dohodnout na bilaterální úrovni. Anebo podepsat dohodu s mezinárodní platností. EEA věří, že mezinárodní konvence mohou zabránit dalšímu znečištění Arktidy - zejména Stockholmská úmluva o POPs a klíčové protokoly Úmluvy o přeshraničním znečištění ovzduší na dlouhé vzdálenosti, vypracované Ekonomickou komisí OSN pro Evropu.
Evropská unie se začala víc zajímat o severské oblasti v době finského předsednictví (1999), což vyústilo v tzv. Akční plán pro severskou dimenzi. Má to být partnerská platforma Arktické radě a organizacím jako Barentsova euroarktická rada či Rada států Baltského moře. Finanční podpora z Evropy plynula arktickým oblastem v severozápadním Rusku po havárii v Černobylu v roce 1986, postupně ale pohasínala. V současnosti je spíš ve stadiu hledání priorit. EEA proto apeluje na evropské země, aby neváhaly s pomocí arktickým oblastem postiženým znečištěním, protože nečinnost se záhy může obrátit proti nim.
| Kde je Arktida? Pro určení území Arktidy jsou užívána různá kritéria v závislosti na kontextu. Prvním je průměrná teplota do 10 °C během července, nazývaná letní isotherm. Této hranici odpovídá i konec stromového porostu. Mořskou hranici ukazují místa, kde se setkává méně slaná chladná voda ze Severního ledového oceánu se slanější a teplejší vodou z jihu. Subarktická oblast je charakterizována přítomností tundry nebo tajgy a permafrostem, celoročně zmrzlou půdou. Přes extrémně nepříznivé podmínky k životu má v arktické oblasti domov osm druhů suchozemských savců a 360 druhů rostlin. |
Článek je převzat z tištěného EkoListu květen 2004
reklama
