Jiří Svoboda: Zaveďme uhlíkovou daň!

Jiří Svoboda - zastánce uhlíkové daně, který vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti se v Ústavu fyziky materiálů AV ČR zabývá především modelováním termodynamických procesů. Environmentální problematice se věnuje ve svém volném čase. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Ekolist: Jste zastáncem zavedení uhlíkové daně, která by vedla ke snižování objemu skleníkových plynů vypouštěných lidmi do atmosféry. Už v současnosti ale existují různé mechanismy, kterými se o to lidé snaží. Proč by vlastně mělo mít smysl zavádět uhlíkovou daň? Neexistují už teď mechanismy, které fungují podobně?

Jiří Svoboda: Jistě, existují, například emisní povolenky na vypouštění oxidu uhličitého (CO₂), u nichž se stále víc mluví o tom, že přestanou být přidělovány a podniky si je budou muset kupovat, míří stejným směrem jako uhlíková daň. Jenomže naprosto nedůsledně. Ony totiž postihují jenom velké producenty, a navíc se jich část stále přiděluje. Přitom však neexistují jasná dlouhodobá pravidla, kterými se má rozdělování povolenek řídit. Vůbec nechápu, jak může být zaveden systém, který pokrývá jen zhruba polovinu celkových emisí - jen od velkých emitentů. Mně by v takovém případě okamžitě napadlo udělat například z cementárny dva menší provozy, aby se na mě příslušná nařízení nevztahovala. Pokud nebude systém placení za uhlík postihovat všechny, tak bude vždycky možné najít nějakou skrčku, kterou se z toho producenti vyvléknou. Možná to takhle politikům vyhovuje, možná jim to nedochází, nevím. Proč politici stále chtějí, aby byli u toho, aby mohli na všechno dohlížet a něco přidělovat? Proč se nemůže zavést naprosto jednoduchý mechanismus, jakým je uhlíková daň, která by dobře motivovala k nejúčinnějším opatřením, jak snižovat emise CO₂? Pokud bychom totiž věděli (výrobci i my spotřebitelé), že uhlíková daň bude do budoucna stále platit, tak se bude všechno lépe plánovat. Jak může dnes někdo plánovat například zavádění nových nízkouhlíkových technologií na základě zisku za emisní povolenky, když nejsou daná jasná pravidla pro nejbližší budoucnost?

V současnosti jsou povolenky přiděleny na dobu pěti let …

No právě! Pravidla byla stanovena na pět let a pak budou asi stanovena zase jiná pravidla na dalších pět let. Jenomže pro investice do náročných nízkouhlíkových technologií je potřeba mít výhled alespoň na 20 let. Pokud chci kompletně přebudovat cementárnu nebo energetický podnik, nemůžu počítat jen s krátkodobým ziskem za pět let.

V ČR už existuje i něco jako ekologická daň, která by měla být součástí tzv. ekologické daňové reformy. Ta je nastavena lépe?

Obecně proti ekologickým daním nic nemám. Pokud nám něco nevyhovuje, tak to musíme zpoplatnit, tedy zdanit. Současná konstrukce ekologické daně, která v ČR platí od začátku roku 2008, se mi ale nelíbí, protože zdražuje některé neobnovitelné zdroje nezávisle na tom, jak moc přispívají k produkci skleníkových plynů. Například elektřina z neobnovitelných zdrojů je daněna jednotně, tedy nezávisle na tom, jak moc CO₂ se při její výrobě produkuje. Takto konstruovaná daň sice motivuje k úsporám, nemotivuje však ke snižování emisí CO₂ výrobce elektřiny - k přechodu z uhlí na jádro či plyn. Podle mě by uhlíková daň měla být základní součástí ekologické daně a k ní by se přičítaly další složky, jež by kompenzovaly externality, tedy vedlejší náklady, které nejsou započítány v běžné tržní ceně vyráběné energie. Nejsem proti tomu, aby se řádně zdanily produkce jaderných odpadů či ekologické následky po těžbě uranu, protože i tahle činnost nějaké externality vytváří. Proč ale ekologické instituce či zelení bojují proti jaderné energetice jako takové? Proč netlačí raději na to, aby se externality jaderných elektráren správně kvantifikovaly a pomocí daně vyrovnaly? To by měl být jejich cíl - solidním způsobem vystihnout skutečné náklady, vždyť i třeba možnost katastrofy má nějakou odhadní cenu. Pak bychom dostali opravdu konkurenční prostředí, které by vývoj hnalo žádaným směrem. Daně jsou jakožto ekonomický nástroj ochrany životního prostředí dnes využívány jen minimálně a mohly by přinášet daleko větší užitek. Ať se cokoli, co poškozuje životní prostředí, zdaní. Vybrané peníze se ale zase musejí vrátit lidem, aby si oni sami mohli rozhodnout, jaké technologie či úspory pro sebe budou používat.

Z vašeho pohledu by se tedy uhlíková daň měla týkat všech, i domácností.

Ano. Jednoduše se to dá zařídit tím, že se zdaní přímo suroviny při těžbě nebo dovozu. Když se třeba v severních Čechách vytěží tuna uhlí, tak ten, kdo ji vytěží, musí hned zaplatit uhlíkovou daň. Uhlíková daň by se tak okamžitě promítla do ceny komodity.

Je to vůbec prakticky proveditelné?

Myslím, že by to bylo právě velmi jednoduše proveditelné. Kolik máme producentů a importérů fosilních paliv?

V České republice jich možná moc není, jenomže uhlíkovou daň by zřejmě bylo potřeba prosazovat mezinárodně. A danit producenty po celém světě, to už asi nebude tak jednoduché.

Stejně mi ale připadá nejjednodušší vybírat ji hned u producentů - kdokoli vytěží fosilní palivo obsahující uhlík, musí odevzdat určitou daň. Samozřejmě že každý systém je napadnutelný, vždycky se může objevit situace, v níž systém nezafunguje. Věřím ale, že dejme tomu z 95 % by se tuto daň dařilo vybírat.

Producenti můžou například falšovat svou produkci.

Jistě, jenomže čím méně je subjektů, od nichž musím daň vybrat, tím jednodušeji se to dá ohlídat. A producentů fosilních paliv na světě zas tak moc není, rozhodně oproti tomu, kolik je lidí, jde o malinké číslo. Kdyby měl být každý člověk zatížen vyřizováním uhlíkových daní, bylo by to mnohem byrokratičtější - producentů je řádově dejme tomu milionkrát méně než lidí. Dál už by se s daní zatíženými fosilními palivy běžně obchodovalo, takže to zvýšení ceny o zdanění by "proteklo" do ceny dalšího zboží, třeba rohlík by byl automaticky dražší o daň odpovídající množství CO₂ potřebné k jeho výrobě a distribuci. Na druhé straně by ale každý musel cítit, že je mu tato daň nějak vrácena, takže bude mít nominálně víc peněz na nákup - ať už uhlí nebo benzínu nebo plynu nebo dřeva nebo polystyrénu na zateplení, zkrátka všeho, co bude chtít.

Takže by se o částku, která by se vybrala na daních ze spotřeby uhlíku, například snížila plošně daň z příjmu obyvatel?

Přesně tak. Formálně bychom si například místo toho, že si z daní odepíšeme dejme tomu 6000 Kč, mohli odepsat třeba 15 000 Kč na vyživovanou osobu. O stejnou částku by se zvýšily i důchody. Muselo by se jednou ročně sečíst, kolik se na uhlíkové dani vybralo, a tyto peníze by se lidem musely vrátit - vracelo by se každému stejně.

Uhlíková daň existuje ve Skandinávii. Víte, jaké má výsledky?

Podrobně ne, ale vím, že ve Finsku, kde je uhlíková daň zavedena od roku 1990 jako směšně malá, byl její přínos vyhodnocen jako nesměšně velký. Podle kvalifikovaných odhadů přineslo zdanění 1 tuny CO₂ částkou přibližně 38 finských marek snížení emisí CO₂ o 5 %.

Pokud by všechna energie z uhlí byla dejme tomu dvakrát dražší než dnes, tak lidé, kteří topí uhlím, zaplatí místo současných 20 000 Kč za sezónu 40 000 Kč. Zároveň by ale každý rok dostali zhruba 20 000 na přilepšenou a mohli si sami rozhodnout, na co je využijí. Pak by určitě začali přemýšlet, zda svůj dům zateplí nebo přejdou na nějakou jinou technologii vytápění. Tohle by lidi opravdu motivovalo. Je nutné, aby se energie zdražila a lidem došlo, jak je cenná.

Uhlíková daň navíc způsobí to, že peníze za drahé energie nepůjdou do kapes producentům fosilních paliv, jako je tomu dnes, ale vrátí se do systému, vrátí se lidem. Je potřeba striktně rozlišovat mezi zdražením energie zdaněním a zdražením kvůli navýšení zisků producentů! Teď jsme zrovna prodělali ropnou krizi, kdy šla cena ropy šíleně nahoru a prakticky všechny peníze šly do kapes producentů. A hned bylo slyšet populistické hlasy politiků, že by se lidem mělo ulevit a spotřební daň by se měla snížit. Jenomže to by vedlo pouze k tomu, že se o to víc peněz převede do kapes ropných magnátů. Takový postup by byl zcela nefunkční. Jakmile však přišla bankovní krize a zájem o ropu se snížil o pár procent, najednou její cena spadla dolů. Jestliže tedy budeme pomocí uhlíkové daně vytahovat nahoru cenu například ropy a vybrané peníze budeme lidem zase vracet, snížíme její spotřebu, protože lidé budou hledat cesty, jak uspořit - a taky budou mít na úsporná opatření peníze. To možná povede i k tomu, že producenti nebudou moci na fosilních palivech tolik rýžovat a cena s daní bude i nižší, než kdyby daň nebyla. Je tedy třeba jasně chápat, že zvýšení ceny zdaněním je něco úplně jiného než zvýšení ceny jejím nárůstem u producenta.

Nebojíte se, že by byrokratický aparát sežral relativně velkou část uhlíkové daně?

Jestliže je mechanismus výběru a přerozdělování jednoduchý, tak si to podle mě dovolit nemůže. Konec konců od toho je stát, aby sloužil lidem, a ne aby bohatnul na jejich úkor. Ano, poslance a úředníky si musíme zaplatit, ale oni by neměli vytvářet zisk tím, že někoho oderou o daně.

	Jiří Svoboda: "Proč ekologické instituce či zelení bojují proti jaderné energetice jako takové? Proč netlačí raději na to, aby se externality jaderných elektráren správně kvantifikovaly a pomocí daně vyrovnaly?" Na ilustračním snímku jaderná elektrárna Temelín. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
	Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

V současnosti jsou nízkouhlíkové technologie podporovány například povinným výkupem energie z obnovitelných zdrojů, existují i různé dotační tituly. Co s nimi v případě zavedení uhlíkové daně?

To by se všechno muselo postupně likvidovat. Při uhlíkové dani by se automaticky uplatnila pouze řešení, která jsou nejefektivnější. Současná fotovoltaika by patrně neměla šanci, protože přináší jen nepatrnou úsporu emisí v přepočtu na jednu investovanou korunu. Jde totiž o nesmírně složitou technologii, která je i energeticky velmi náročná. Je možné, že konkurenceschopné články na bázi křemíku vůbec nebudou. Křemík je hrozný materiál - můžu to říct, protože jsem se jím jednu dobu odborně zabýval. Pro srovnání si představte, že nositelem rozvoje automobilového průmyslu je Formule 1. Avšak vy byste se rozhodl, že chcete rozvoj automobilového průmyslu dotovat masivním rozšiřováním výroby trabantů - to je prostě nesmysl. Jenže tak to dnes funguje s podporou fotovoltaiky. U ní ještě musí nastat řádový kvalitativní skok v technologii a teprve pak má šanci uspět.

Když už bych přistoupil na to, že má smysl něco dotovat povinnými výkupy, tak jedině technologie, které už jsou ve stadiu téměř konkurenceschopném. Například pro větrné turbíny můžeme najít třeba nějaký lepší materiál, ale na samotné koncepci její konstrukce už se toho asi moc nezmění. A jelikož jsme schopni elektřinu z větru vyrábět pod 3 Kč/kWh (viz současné povinné výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů), tak to může být zrovna cena, která by se protnula s cenou elektřiny z fosilních paliv po zavedení uhlíkové daně. Pokud tedy dnes pomocí povinných výkupů podporujeme vítr, biomasu nebo malé vodní elektrárny, jde o relativně rozumnou podporu téměř konkurenceschopným technologiím, proti níž nic nemám. Nicméně uhlíková daň by byla vhodnější, protože na současné dotování doplácejí i ti, kteří se chovají šetrně a mají malé nároky. S uhlíkovou daní by na tom byli podstatně lépe. Jelikož má podle křivky spotřeby většina lidí podprůměrné nároky, měla by být uhlíková daň pro většinu lidí výhodná - pokud by byla vracena jako průměr na osobu. Po zavedení uhlíkové daně by tedy většina lidí spojená s podprůměrnou produkcí CO₂ na této dani vydělávala na úkor menšiny spojené s nadprůměrnou produkcí CO₂. Lidé z této menšiny jsou ale pravděpodobně velmi bohatí, takže by jim to nemuselo až tak vadit.

Nemohlo by se ale stát, že by výdaje za teplo apod. mohly u někoho chudého tvořit tak vysoký podíl jeho rozpočtu, že by na něj uhlíková daň z hlediska podílu jeho příjmu dopadala víc než na bohaté?

Teoreticky by se to mohlo stát u velmi chudých lidí, kteří mají vysokou produkci CO₂. Což by v principu mohla být nějaká babička ve špatně zateplené chaloupce, v níž se topí hnědým uhlím. Takových případů by nejspíš bylo málo, ale dejme tomu, že by nastaly - pak by malinký podíl vybrané uhlíkové daně mohl stát oddělit a vytvořit záchrannou síť pro sociálně opravdu mimořádně slabé občany. Tohle je ale pořád lepší než dotace - s těmi jak jednou začneme a ještě je třeba spirálovitě roztáčíme, tak jsme na cestě do pekel. Naproti tomu uhlíková daň znamená vlastně zatížení komodit zápornou dotací, kterou následně lidem rozdělíme. Dnes se lidem seberou peníze a bez jejich vlivu se s nimi něco zadotuje.

Měli bychom zlikvidovat i dotace do výzkumu?

Ne, s výzkumem je to přesně naopak, ten je nutné podporovat. Ale možná by se měly peníze dávat za dosažené výsledky a nikoli za výsledky slíbené v grantových přihláškách. Ale to jsme trochu odbočili.

Kromě emisních povolenek a povinného výkupu je v současnosti zavedena i povinnost přimíchávat do autopaliva agrosložku.

To je v podstatě taky dotace, zase jde o povinný nákup a výhrady vůči němu mám úplně stejné jako u fotovoltaiky. Opět se zavádí systém, který by sám od sebe nevznikl ani náhodou - vůbec nechápu, jak se něco takového mohlo někomu podařit prosadit. Proč si například v případě přimíchávání agrosložek do automobilových paliv někdo nedal práci s analýzou, jestli to vůbec může mít nějaký přínos? Vždyť přimíchávání prakticky žádný přínos nemá. Moc přitom nevěřím ani biopalivům druhé generace. V časopise Vesmír, kde byl zveřejněn náš článek o uhlíkové dani (Jiří Svoboda ho napsal společně se svou ženou Jindřiškou - pozn. aut.), má článek i Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Píše v něm něco v tom smyslu, že seno z orchidejových luk v Bílých Karpatech by se mělo svážet někam, kde bude výrobna biopaliv druhé generace …

Ten článek jsem četl taky a myslím si, že tohle bylo spíš odlehčení, ne?

To bych neřekl, já si myslím, že to bere vážně a že i jeho je třeba brát vážně. Ale myslíte si, že udělat ze sena nebo slámy kapalné palivo je něco jednoduchého? To bude strašně náročná technologie, která nebude moct stát na každém rohu. To by znamenalo, že budeme muset svážet biomasu z velkého území a ještě ji náročným technologickým procesem upravovat. To ale nemá logiku, daleko jednodušší je spálit biomasu z nejbližšího okolí v kogeneračních spalovnách či teplárnách, protože pro ty se nemusí nijak upravovat. Biomasou takto můžeme nahradit zemní plyn a ten se může používat na ježdění. Ve zprávě Pačesovy komise najdeme, že z pěti kilogramů biomasy získáme asi jeden kilogram pohonných hmot. To znamená, že minimálně dvě třetiny energie ztratíme přetvořením biomasy na kapalnou pohonnou látku - a navíc ještě budeme muset biomasu dovážet na velké vzdálenosti. Je mnohem lepší biomasu jednoduše spálit a ušetřený plyn použít přímo na pohon aut - z jednotky biomasy tak dostaneme mnohonásobně vyšší užitek, a tím ušetříme i mnohem více emisí CO₂. Všechny tyto neefektivní postupy by přitom uhlíková daň automaticky odstranila. Ano, zkoumejme technologie pro výrobu biopaliv druhé generace, ať jsou k dispozici, ale o tom, zda dojde k jejich uplatnění v praxi, ať rozhoduje jasný a jednotný ekonomický nástroj.

Samotné nastavení daně by ale asi byl velký oříšek.

To si nejsem jistý, protože jde v podstatě o dvě kolečka, kterými se může hýbat - aktuální výše daně a její trend. Vyhlásila by se výše daně a pak dlouhodobý výhled, jak bude daň růst. Sledovalo by se, jaké účinky daň má, a po několika letech by se mohla případně připravit korekce: daň musí růst rychleji, protože stále vypouštíme příliš CO₂, anebo přiznáme, že už jsme to se zdaněním přehnali, a trochu bychom ubrali.

Mluvil jste o tom, proč se před povinným zavedením přimíchávání agrosložek do automobilových paliv neudělala analýza. Nemáte strach, že by se po zavedení uhlíkové daně mohlo stát, že taky začne někde dělat paseku?

Pokud budeme snižování skleníkových plynů nadále řešit zákazy, příkazy, povinnými výkupy a dotacemi, tak určitě naděláme paseku podstatně větší. Z hlediska efektivity bude uhlíková daň jistě mířit k řešením, která budou nejefektivnější. A hlavně: uhlíková daň bude působit přímo na chování lidí, protože postihne jejich veškerou činnost. Naprostá většina lidí si nějaké problémy se změnami klimatu vůbec nepřipouští, dívají se hlavně do své peněženky, chodí po supermarketech a o změnách klimatu nepřemýšlejí. Těchto možná 95 % lidí by ovšem bylo zavedením uhlíkové daně do systému přirozeně vtaženo, protože by si řekli: ježíš, tohle se strašně zdražuje, musím si najít jiné řešení pro uspokojení své potřeby. Při nákupu by pak dali přednost výrobku, který požadovanou službu zastane za nižších energetických nároků, například si nebudou kupovat auta s vysokou spotřebou. Výsledkem tedy bude, že i tito lidé budou vtaženi do snah o omezování skleníkových plynů, zatímco když jim budeme něco přikazovat či zakazovat, tak se akorát naštvou. Uhlíkovou daní by se jim akorát řeklo: Nedá se nic dělat, je tady problém, který je potřeba řešit. Pokud se ale budete chovat rozumně, tedy úsporně, tak na tom neproděláte. Akorát změníte strukturu svého spotřebního koše, a dokonce se může stát, že budete uspokojovat své potřeby lépe. Jen se musíte trochu zamyslet - a možná ani nemusíte, prostě sáhnete o regál vedle. Firmy by to jistě uchopily jako skvělou obchodní příležitost. Motivace přes peníze je úžasně fungující věc.

Proč to ekonomové a politici neprosazují?

To absolutně nechápu, snažil jsem se na to přijít, ale nevím. Proč se k uhlíkové dani a jejím ekonomickým mechanismům nevyjadřují kvalifikovaní ekonomové? Proč nekřičí, že je to daleko čistší nástroj než dotace? Nevím.

Možná převládající ekonomický směr obecně považuje jakékoli daně za zlo, které je třeba vymýtit - proto se ekonomové nezabývají ani uhlíkovou daní.

To je možné, studenti jsou nejspíš už na ekonomických školách úzce formováni a pak nejsou schopní myslet jinak. Ale já si za uhlíkovou daň musel vyslechnout spoustu námitek, a dokonce nadávek i od lidí, kteří chtějí chránit životní prostředí.

Jiří Svoboda: "Chceme-li něco dělat proti klimatickým změnám, tak to musíme dělat s jasnou koncepcí a bojovat proti všem neefektivitám. Těch se totiž lidé jinak chytí, poukážou na ně a řeknou: Hele, sorry, co to tu děláte za nesmysly - a ještě za naše peníze!" Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Kvůli čemu? Jaké byly námitky?

Že to takhle nemůže fungovat, že by to všichni ekonomové odsoudili, že už existují dostatečně kvalitní nástroje, které to řeší, atd. Moje námitky vůči emisním povolenkám, povinným výkupům a dotacím ale nikdo z nich nevyvrátil. Věřím tomu, že Martinu Bursíkovi by se z uhlíkové daně ježily vlasy. V podstatě všem environmentálně zaměřeným lidem se koncept uhlíkové daně nelíbil - ale já nevím proč. Vím, že celý systém má nějaké problémy …

… jaký vám připadá nejpodstatnější?

Těžká vysvětlitelnost lidem. V současné době, kdy lidé poslouchají jedním uchem tam a druhým ven, kdy neustále spěchají, si sotva najdou čas na přečtení tohoto rozhovoru, natož aby se nad ním zamysleli. Pro politiky je zřejmě zavedení uhlíkové daně příliš těžce vysvětlitelné voličům. Možná, kdyby chtěl uhlíkovou daň zavést Putin v Rusku, tak by se mu to povedlo. Ale v demokracii je asi dost těžko prosaditelná. Přitom uhlíkovou daň podpořil Al Gore při přebírání Nobelovy ceny a nedávno v projevu před Kongresem USA na politiky naléhal vědec z NASA James Hansen, aby Spojené státy neváhaly s jejím zavedením. Navrhoval, aby byla vybrána a stoprocentně zase rozdána všemu americkému lidu. Jako kdybychom od sebe opisovali.

Ne všichni ale pokládají klimatické změny za nebezpečné nebo ovlivnitelné lidstvem. Ti by asi uhlíkové dani oponovali kvůli tomu, že se snažíte napravit něco, co vlastně neexistuje.

Ano, ale tyhle lidi nejspíš žádná věda nepřesvědčí. Já se domnívám, že současné klimatické modely jsou na dostatečné úrovni a jediné, co můžeme ovlivňovat, je vypouštění skleníkových plynů. Proč se ale někde na Bali dohadovat, jestli je někdo sníží o 20 % a jiný o 30 %, proč vyhlašovat nějaké cíle a nediskutovat o tom, jak toho dosáhnout? Netvrdím, že nás uhlíková daň nutně spasí, třeba za dva roky přiznám, že jsem se mýlil a za tento rozhovor se budu stydět. Ale teď mi připadá, že věrohodné argumenty jsou spíš na straně uhlíkové daně.

Vy jste v článku ve Vesmíru zmínil, že pokud by se uhlíková daň týkala celého světa, mohlo by dojít i k přerozdělení peněz mezi bohatšími a chudšími státy. Připadá mi, že je to lehce nadhozené, přitom ta mezinárodní jednání by asi nebyla o moc jednodušší než ta současná o omezování skleníkových plynů.

Čína, Indie a všechny tyto státy produkují v přepočtu na obyvatele podprůměrně emisí. Kdyby třeba Indie přijala celosvětový koncept uhlíkové daně, tak by do ní peníze z bohatých zemí plynuly - a stejné by to bylo ve všech ostatních rozvojových zemích, protože každý, jehož produkce CO₂ na osobu je pod celosvětovým průměrem, na uhlíkové dani vydělá. Podle mě by každý na světě měl mít stejná práva, takže by každý měl mít právo v průběhu svého života produkovat stejné množství CO₂. Kdo by ho produkoval víc, tak by prostě musel doplácet těm, kteří ho produkují méně. Průměrná hodnota produkce by se samozřejmě posouvala, ale člověk, který by produkoval například 60 % průměrných emisí na obyvatele, by na tom byl pořád dobře. Tímto systémem se snažím obhajovat i ty, kteří produkují podstatně víc skleníkových plynů než ostatní, protože by si zdaněním napravovali svědomí. Místo toho, aby to říkali u zpovědi, mohli by si říct: Ano, víme, že máme velkou produkci CO₂, ale nahrazujeme to. Dnešní systém ani tohle neumožňuje. Šikovným nastavováním hodnot uhlíkové daně bychom se mohli blížit množství celosvětově vypouštěného oxidu uhličitého, jaké považujeme za optimální.

To by ale nejspíš museli politici létat na nějaká jiná "Bali", kde by se dohadovali o výši uhlíkové daně …

Řekl bych, že ne. Pokud by se emise příliš lišily od vytyčeného scénáře, muselo by se tím "kolečkem" uhlíkové daně pootočit, to je jasné …

To sice jasně vypadá, ale v podstatě by šlo o stejné dohadování, jaké probíhá už dnes. Jedna země bude tvrdit, že bychom měli s kolečkem pořádně zatočit, zatímco druhá bude říkat, že to nebude tak hrozné a zas tak moc s ním točit nemusíme.

Dobře. Ale zákazy bylo možné řešit ozonovou díru a znečištění freony, protože v jejich případě existovala technologicky a finančně relativně dostupná náhrada. Něco podobného však pro energii neexistuje (a brzy asi existovat nebude) a v tom se současná situace zásadně liší. Úplně stejně jsem odpůrcem zákazu jízdy kamionů v pátek a o víkendu. Proč se v tuto dobu prostě nezavede několikanásobné mýtné? Ekonomické nástroje jsou mnohem lepší než zákazy. Podívejte, já třeba na ekologických organizacích, jako je Hnutí Duha, vidím 80 % pozitivního a 20 % negativního. Ale těch 20 % mě šíleně štve, protože si myslím, že správná myšlenka by měla být stoprocentně správně uchopena. Když se ale uchopí správně jen z 80 %, tak to může nadělat víc škody než užitku. Asi jsem bohužel perfekcionista, který má rád čistá řešení s minimem výjimek. Chceme-li něco dělat proti klimatickým změnám, tak to musíme dělat s jasnou koncepcí a bojovat proti všem neefektivitám. Těch se totiž lidé jinak chytí, poukážou na ně a řeknou: Hele, sorry, co to tu děláte za nesmysly - a ještě za naše peníze!