Kjótský protokol - utopie nebo budoucnost?
"Není v národním zájmu"
Počátkem května tohoto roku oznámil australský premiér John Howard odmítavý postoj své země ke Kjótskému protokolu, který by měl do roku 2010 zajistit snížení emisí skleníkových plynů v průmyslově rozvinutých státech. "Ratifikace Kjótského protokolu není věcí australského národního zájmu. Pro nás by ratifikace znamenala pouze ztrátu pracovních míst a katastrofu pro australský průmysl," řekl Howard ve své květnové řeči v parlamentu. V určitém směru se tento odmítavý postoj zdá paradoxním, protože reálně by ratifikace pro Austrálii znamenala možnost zvýšení emisí o dalších 8 %.
Podle RNDr. Jana Pretela, CSc., vedoucího Oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu, má ale Austrálie obavy, že nárůst, který jí protokol povoluje, nebude dostatečný a proto se nechce zavázat k nárůstu o pouhých 8 %. "Silně zde narůstá imigrace a ona neví, kolik energie bude ve skutečnosti potřebovat. Současně se závazky by totiž musela přistoupit také na systém sankcí, který je dnes již součástí protokolu. Na počátku spoléhala také na odpočet propadů (pohlcení části emisí např. lesními porosty), ale v tomto ohledu je metodika stále nejasná." Austrálie patří k velkým producentům skleníkových plynů (produkuje 2,1 % celosvětových emisí) a její ratifikace by znamenala další významný krok k závaznosti Kjótského protokolu. Ten vstoupí v platnost totiž pouze tehdy, jestliže bude ratifikován alespoň 55 zeměmi (v současné době jej ratifikovaly již 74), ale současně tyto země musí produkovat alespoň 55 % emisí všech průmyslových zemí (do dnešního dne je to pouze 35,8 %).
Největší producent emisí omezovat nehodlá
Podobně negativní postoj k protokolu zastává i americký prezident George W. Bush, který již od samého nástupu do funkce ratifikaci jednoznačně odmítá. Naproti tomu navrhuje jiný způsob "snižování" emisí skleníkových plynů, a to v přímé závislosti na výkonnosti ekonomiky. Tímto způsobem by se snižovalo pouze množství emitovaných skleníkových plynů na jednotku hrubého domácího produktu, čímž by se podle prezidenta Bushe zabránilo "trestání nejrozvinutějších zemí". (Kjótský protokol totiž nutí snižovat emise pouze průmyslové státy coby jejich největší producenty a naopak rozvojové státy mohou emise škodlivin ještě zvyšovat.) Tento způsob ale ve skutečnosti znamená další významné zvyšování emisí, které by jen ve Spojených státech v období 2000-2020 měly vzrůst zhruba o 40 %. Již nyní se USA podílejí na celosvětových emisích skleníkových plynů 36,1 % a jsou tedy jejich největším producentem.
Klíč v rukou Ruska
Kvůli tomuto negativnímu postoji obou zemí je vážně ohrožena možnost, že Kjótský protokol kdy vstoupí v platnost. Jestliže se totiž nepodaří přimět Ruskou federaci k jeho ratifikaci (Rusko produkuje 17,4 % světových emisí), nebude již existovat reálná šance, že by se protokol stal něčím jiným, než pouze dalším cárem papíru. "Rusko teď drží v ruce klíč a bude se z toho snažit také vytěžit maximum, ale zatím se zdá, že je vše na dobré cestě," říká Jan Pretel.
Mírný optimismus je patrný i z nejnovější tiskové zprávy sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu (UNFCCC). Ta sice připouští, že během nejbližší Konference smluvních stran UNFCCC, která proběhne od 23. října do 1. listopadu v hlavním městě Indie Novém Dillí, nebude Kjótský protokol ještě platit. Na druhou stranu však má být na programu této konference i příprava prvního zasedání smluvních stran Kjótského protokolu.
Další problém - rozvojové země
V boji proti klimatickým změnám však existuje další zásadní problém. Kjótský protokol se vztahuje pouze na průmyslové země, které celou situaci zapříčinily a měly ji tedy také napravit. V roce 2010 ale podle všech odhadů objem emisí skleníkových plynů těchto zemí převálcují emise rozvojových zemí, na která se dosud žádná omezení nevztahují. K zastavení globálního oteplování tedy nebude stačit pouze platnost Kjótského protokolu, ale bude nutné, aby se ke snižování emisí zavázaly také tyto země. Velkým problémem se dnes stává například Čína nebo Indonésie," tvrdí Jan Pretel.
reklama
