Klaus: Environmentalisté ohrožují svobodu a demokracii
 |
|
| Prezident Václav Klaus na křtu své knihy Modrá, nikoli zelená planeta. | |
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist |
Na sto dvaceti stranách se český prezident vyrovnává se současnou ekologickou politikou boje proti změnám klimatu i s myšlenkovým zázemím "environmentalistického" hnutí. Hned v úvodu se Václav Klaus hlásí k myšlence „liberálů klasického typu,“ podle kterých „největším zdrojem ohrožení svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus (…), ale stala se jím ambiciózní, velmi arogantní a téměř bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které původně skromně a snad i s dobrými úmysly, začínalo s tématem ochrany životního prostředí, ale které se postupně přeměnilo na s přírodou téměř nesouvisející environmentalismus“.
„Environmentalismus je pro mě širší pojem, než jen ekologismus, který řekněme spojujeme s ekologickými aktivisty, ale mně šlo o to zahrnout do tohoto pojmu i politické představitele,“ vysvětlil prezident výběr klíčového slova celé knihy. „Pro mě se jedná o politickou ideologii, která je prakticky v celém spektru našich politických stran, která je širší, než úzké stranické zařazení,“ dodal ještě Václav Klaus.
 |
|
| Členové organizace Greenpeace demonstrují v průběhu křtu knihy Václava Klause. | |
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist |
Publikaci, kterou vydalo nakladatelství Dokořán, začíná Václav Klaus myšlenkou, že zpráva o zvýšení průměrné teploty o 0,6 stupně Celsia za poslední století vyvolává ihned potřebu radikálních opatření. „Já opravdu nevidím v tomto čísle nic hrozivého, myslím si, že jde o víceméně přirozený výkyv přírody,“ prohlásil dnes český prezident. „Nepolemizuji s klimatology, čtu svýma očima argumenty jedněch i druhých, ale hodnotím ta data, což jako člověk znalý statistiky dokážu,“ řekl Václav Klaus.
Navíc prezident připomněl, že podle autorů z magazínu World Economics se do dvou stupňů oteplení nedá vůbec mluvit o negativních dopadech, naopak zřejmě převáží pozitivní efekty. „Vraťme tu debatu k tomu, zda je 0,6 stupně hodně nebo málo, nakolik k oteplování přispívá více člověk nebo sluníčko, bavme se tom, zda je vůbec nějaká tragédie, že se průměrná teplota zvýšila o 0,6 stupně nebo jestli je to úplně jedno,“ řekl Václav Klaus.
Prezident se v této souvislosti pustil do kritiky tzv. „hokejkového grafu“. Podle tohoto grafu byla průměrná teplota Země zhruba devět set let v podstatě konstantní a na počátku dvacátého století prudce vystřelila nahoru. Tento graf se stal symbolem zprávy Mezivládního panelu o klimatických změnách v roce 2001. Později byla však jeho metodika zpochybňována s tím, že výkyvy teplot v minulosti byly přece jen větší, než původní model předpokládal. „Každý z environmentalistů by měl teď být deset let ticho, kát se, sypat si popel na hlavu a omlouvat se nám všem a těm politikům, které zbulíkovali na kjótský protokol a další opatření,“ prohlásil český prezident.
reklama
Online diskuse
Řešení není tolik nepříjemné pro lidi, ale pro politiky a ekonomy - 18. 5. 2007 - PavelJe smutné, že řešení vážných problémů se téměř vždy změní v souboj různých názorových a zájmových skupin. "Nesmiřitelní" by měli nejprve shromáždit a analyzovat všechna dostupná fakta. Potom (možná) pochopí priority a způsoby řešení největších problémů.Nejsem členem žádné ekologické organizace, i když některé bezesporu dělají v dílčích oblastech pozitivní práci. Přírodním vědám od astronomie, geologie, biologie až po techniku a informační technologie se zájmově věnuji přes 30 let. Od biologie je jen krůček k ekologii. Uvedu některá fakta, jejichž podklady shromažďuji mnoho let. Nejsou tedy ovlivněna současnými „módními“ trendy a emocemi. Pokud jsou pro někoho příliš „suchá“, může je přeskočit a přečíst si jen závěr tohoto rozsáhlého příspěvku. 1. Měření koncentrace skleníkových plynů je dostatečně přesné a je prováděno v mnoha místech na Zemi. Každý z těchto plynů má jinou velikost odrazného faktoru v závislosti na vlnové délce záření. Celkový vliv na zadržování tepelného záření zpětně vyzařovaného Zemí do kosmu je (zjednodušeně) dán integrací koncentrací skleníkových plynů a jejich odrazných koeficientů. Odrazné koeficienty složitých uhlovodíků jsou až o několik řádů vyšší, než oxidu uhličitého a metanu. Přesto mají tyto dva jmenované plyny největší vliv na skleníkový efekt Země. Po přepočtu vlivu všech skleníkových plynů je možné přibližně určit, že od doby počátku průmyslové revoluce byl integrovaný skleníkový efekt zvýšen asi na dvojnásobek. Přírodní vlivy včetně periodických změn sluneční aktivity, zaznamenaných erupcí sopečných plynů apod. nestačí k tak velkému nárůstu koncentrace skleníkových plynů. 2. Vzhledem k relativně velkému skupenskému teplu tání vody je obrovské množství tepla vázáno v ledu. Led a sníh má kromě toho malou pohltivost tepelného a světelného záření. Proto zaledněné a zasněžené oblasti velmi zpomalují teplotní změny. Atmosféra a především hydrosféra se systémem hlubokomořské tepelné cirkulace je velmi složitý systém, který způsobuje protikladné lokální důsledky nárůstu skleníkového efektu. Lokálně se může i výrazně ochlazovat. Na rozdíl od Venuše, kde vlivem geologických a jiných faktorů skleníkový efekt dosáhl téměř saturovaného stavu s teplotou až 500 st. Celsia a na rozdíl od Marsu, kde naopak byl zcela potlačen a teplota planety silně kolísá s průměrem na mnohem nižší hodnotě, než odpovídá její vzdálenosti od Slunce, byl a stále ještě je (i když již méně) účinných regulátorem skleníkového jevu a celého klimatu - život. Fytoplankton, zelené rostliny, živočichové používající ke stavbě vápenných schránek kromě jiného oxid uhličitý, snížili jeho počáteční vysokou hodnotu a byly po stamilióny let zpětnou vazbou regulující koncentrace plynů v atmosféře, rozpuštěných v moři a koncentraci dalších látek. Spotřebou fosilních paliv, vápence a jiných surovin lidstvo v poměrně krátké době změnilo rovnovážný stav koncentrací. Pokud by teplotní změny v hydrosféře a především glaciosféře neměly setrvačnost desítek až stovek let, byly by důsledky změn koncentrace skleníkových plynů mnohem větší. 3. V historii Země docházelo k velkých změnám nejen v koncentraci plynů, ale i v poloze kontinentů, prodlužování délce dne a dalším zásadním faktorům. Po dopadu asteroidů několikrát vyhynula většina biologických druhů. Dnešní Země je v jedné skutečnosti jiná - nikdy v její historii (alespoň o tom nevíme) nebyla její souš tolik pozměněna pro potřeby jednoho biologického druhu - člověka. Také jeho počet vzhledem ke hmotnosti je nebývalý - na 1 obyvatele Země připadá pouze 2,4 hektaru souše, z níž polovina je obtížně obyvatelná (zalednění, pouště, hory). Příliš velká část souše je změněna v zemědělské oblasti, monokulturní lesy a plochu zastavěnou. To značně omezuje možnosti přizpůsobení biologických druhů změnám, jejich migraci, změn ekosystémů. Není pravda, že lidstvo je nezávislé na přírodě. Většina úrody by bez působení složitého ekosystému nebyla možná (ani u geneticky modifikovaných druhů) a půda nebo oceán by rychle ztratily biologickou produktivitu. Nejvyšší biologickou produktivitu (produkci živočišné a rostlinné biomasy) mají ekosystémy s nejvyšší biodiverzitou, nikoli monokultury. Pokud dojde ke zhroucení ekosystémů, bude velký problém uživit stávající počet lidí. 4. Suroviny a energetické zdroje jsou spotřebovávány mnohonásobně vyšší rychlostí, než jsou vytvářeny. Největší disproporcí je těžba některých rud, jejichž zásoby jsou odhadovány na desetiletí. Jejich ložiska vznikala geologickými pochody po dobu až stamiliónů let. Různé katastrofické scénáře vyčerpání surovin se zatím nenaplnily, do hledání nových nalezišť byly investovány další prostředky, ale nikdo nemůže pochybovat o tom, že surovin více spotřebováváme, než jich vzniká. Doprava surovin z jiných planet není reálná, jejich výroba recyklací odpadu a skládek je velmi nákladná. K vyčerpání některých zdrojů musí někdy dojít. Kam chce civilizace stále růst? 5. Extenzivní růst neznamená automaticky růst kvality života. Opravdu vynakládáme úsilí jen účelně? Není možné více procovat z domova, mít delší dovolenou, po dobu které by práci vykonával někdo jiný a pro firmy by to znamenalo naopak zvýšení efektivnosti? Má snad logiku prodlužovat věk odchodu do důchodu a uvažovat o prodloužení pracovní doby, když mladí lidé obtížně nacházejí práci? Řešení? Není v ekonomii ani politice, ale ve znalostech. Znám hodně lidí s všestranným rozhledem o nichž lze říci, že se chovají podstatně ekologičtěji. Pokud takových bude hodně, určitě je budou respektovat i ti, co jsou voleni a měli by pro nás dělat to nejlepší. Zatím o tom lze pochybovat. Nejde o nějakou vzpouru zdola. Nejde o nařizování a omezování. Funguje i osobní příklad, pokud nějaký v okolí vůbec je. A kvalita života? Mnoho činností vykonávaných v moderní společnosti je málo efektivních, v širších souvislostech až nadbytečných. Prodlužování odchodu do důchodu a pracovní doby není nutné ani při demografickém poklesu, je jen ekonomicky a organizačně pro firmy výhodnější a jednodušší. Ale – možná by hodně lidí nevědělo co s volným časem … To jsme zase u té vzdělanosti a morální úrovni. |
