Kočky na cestách lidskou historií

Tisíce let předtím, než se kočky natrvalo zabydlely v 37 % amerických domácností, a globálně přečíslily počet chovaných psů o cirka 75 milionů, skromně cestovaly po světě s dobrodruhy, osadníky a dokonce i Vikingy. Takové jsou mimo jiné závěry Mezinárodního sympozia biomolekulární archeologie, které zasedalo na začátku září na Oxfordské univerzitě. Informuje o tom server Sciencealert.

Právě zde byly totiž představeny závěry první komplexní studie, která na základě DNA vyhodnocuje cestu koček lidskou historií. Ta se začala psát v období před 15 000 lety, kdy si divoké kočky z Blízkého východu a území dnešního Egypta řekly, že jim ve společnosti těch podivných dvounohých savců, lidí, není vůbec špatně. „Neznáme historii dávných koček, nevíme téměř nic o jejich původu a už vůbec jsme netušili, jak probíhalo jejich šíření po světě,“ přiznala svou motivaci k výzkumu evoluční genetička Eva-Marie Geiglová z francouzského Institutu Jaquese Monoda. Proto se spolu s kolegy pustila do sekvenování 209 vzorků, archeologických nálezů koček, sesbíraných po více než třech desítkách archeologických nalezišť celého světa.

Dílky genetické skládačky o prapůvodu koček pak v laboratoři začaly zapadat na svá místa. Kočky z obětních jam na Kypru, ty mumifikované v pyramidách egyptských faraonů nebo ležící po boku pohřbených vikinských válečníků pak potvrdily, že kočka domácí coby živočišný druh nezažila jednu, ale hned dvě velké expanze do světa. Jako vodítko k tomuto zjištění posloužila mitochondriální DNA (která přechází jen z mateřské strany). Ukázalo se totiž, že kočky ze Středního východu sdílí s těmi ze Středomoří podobnou sádku. Co z toho plyne? Že malé a tehdy ještě divoké kočky se táhly v dohledu lidského osídlení a se zalíbením pozorovaly snahu člověka o zemědělskou aktivitu. Ta totiž lákala hlodavce, a ty zase kočky.

Kočky se s elegancí sobě vlastní postaraly o problém prvních zemědělců s hlodavci, a tím byl položen základ vzájemně prospěšné spolupráce. K domestikaci pak došlo přibližně před 6000 lety v Egyptě. Tisíce let od této události se pak mitochondriální spojnice objevuje mezi egyptskými, eurasijskými a africkými kočkami. „Značí to, že někdy v období od 4. století před naším letopočtem až do 4. století našeho letopočtu lidé cestovali s kočkami všemi směry přes dnešní Bulharsko, Turecko až po subsaharskou Afriku,“ říká Geiglová. K této druhé expanzi pak výrazně přispěly „mořské národy“, tedy společenstva kolonizátorů, dobyvatelů a osadníků, kteří se nejčastěji na velké vzdálenosti přesouvali loďmo. Například Vikingové.

Ti si, jak dokládají hrobové ostatky z 8. až 11. století v Německu, kočky z východu oblíbily proto, že dokázaly zatočit s hlodavci likvidujícími lodní zásoby. Zda se s nimi podívaly i do Nového světa, například při objevné výpravě Leifa Erikssona, však zatím zůstává nejisté. Chybí totiž důkazy v podobě kosterních pozůstatků koček.

---

reklama

---