Komise se chce vypořádat s nebezpečnou rtutí
Vysoké dávky rtuti a jejích sloučenin mohou už v relativně nízkém množství vážně poškodit nervový systém. Existuje důkaz o tom, že zvláště tam, kde překračuje mezinárodně schválené bezpečnostní limity, například v rybách, stále dopadá na zdraví některých evropských obyvatel.
Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas k tomu podotýká: "V oblasti snížení emisí tohoto jedu musíme jednat. Podnikneme kroky k redukci výrobků ze rtuti uvnitř Unie. Také se ujmeme vedení ve vypořádání s globálními zásobami rtuti, které existují v našem prostředí. EU je největším exportérem a my máme odpovědnost, proto bychom měli zrušit tento obchod všichni společně."
Legislativa EU už posledních desetiletích redukovala emise rtuti v Evropě. Přesto jsou stále někteří konzumenti ryb a plodů moře vystaveni vysokým dávkám rtuti, protože rtuť se v některých rybách hromadí. Je to problém hlavně pro lidi žijící na pobřeží Středozemního moře.
Strategie Evropské komise spočívá v těchto bodech:
1. zákaz vývozu rtuti od roku 2011
2. vstup do mezinárodních aktivit a spolupráce s dalšími zeměmi v kontrole obchodu se rtutí, kontrole emisí i jejího použití v aktivitách jako je těžba zlata
3. snižování poptávky v EU - omezení obchodu s měřicími přístroji obsahujícími rtuť (např. teploměry) a další pátrání po zbývajícím užití (např. zubní amalgám)
4. hledání "přebytků" rtuti, jejich bezpečné uložení, další studie ke rtuti, co stále ještě koluje ve společnosti (např. ve starých výrobcích)
5. omezení emisí - revize dopadů současných zákonů EU, podpora dalšího snižování emisí v členských zemích, dodatečná kontrola vzniku rtuti při spalování uhlí.
Také chce Komise podpořit další výzkumy co se týče vystavení rtuti u žen v období těhotenství a kojení a u dětí, aby mohla poskytnout další rady o rtuti v potravinách. A nakonec podpořit výzkum v klíčových mezerách, které ještě vědci mají ve znalostech o rtuti.
Rtuť je přírodní prvek, takže její celkové množství, které existuje, nemůžeme ovlivnit. Přesto lidské činnosti mohou vypustit rtuť z relativně stabilních nalezišť a umožňují jí rozšiřovat se vzduchem, vodou a potravinovým řetězcem, často také přeměnit se na mnohem toxičtější sloučeniny.
Komise vedla veřejné konzultace se zainteresovanými stranami a vypracovala takzvanou Studii o rozšířeném posouzení dopadů na životní prostředí, aby nalezla nejvhodnější politiku vyvažující ekologické, sociální a ekonomické dopady. Strategie bude prezentována na Radě ministrů i v Evropském parlamentu. Také poskytne základ pro pozici EU v mezinárodní diskusi o rtuti v rámci programu OSN pro ochranu životního prostředí UNEP tento měsíc.
reklama
