Konference: Spalovat odpady je ekologické a obce na tom vydělají
Energetický management, jak se honosně nazývá prosté šetření s energiemi, je cesta pro obce, jak zkrotit rostoucí ceny nejen za elektrickou energii, ale i za teplo nebo vodu. Přesto Vladimír Vlk z Ministerstva životního prostředí, činný také v zastupitelstvu menší obce i Tomáš Chudoba z Energetické agentury DEA shodně říkají, že starostové často neví, jak účinněji řídit spotřebu energií v obci.
Přitom se prý stačí rozhodnout a pustit se do hledání úspor. Je nutné shromáždit faktury, data z měření, začít tlačit na ceny dodavatelů, sepsat si energeticky úsporná opatření... Je toho zkrátka hodně a proto Tomáš Chudoba radí začít jen s několika subjekty nebo jen s vybranými energiemi a pomalu vše rozšiřovat.
Odpady? Spálit!
Do energetického managementu určitě patří i nakládání s odpady. Ty se totiž mohou buď odvézt na skládku, nebo spálit. V ČR se hodně odpadu skládkuje, za západní Evropou v tomto ohledu zaostáváme. Zhruba 70 % objemu komunálního odpadu končí na skládkách.
Podle zastánců energetického využití odpadu, se jedná o tuzemský obnovitelný zdroj energie, který může částečně nahradit uhlí a je proto vhodný pro teplárenství. Skládkování odpadu se nelíbí ani Evropské unii, upozornil Milan Kyselák z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).
Marek Šarlej ze společnosti EVECO vysvětlil jaká je evropská hierarchie nakládání s odpady podle odpadové směrnice. Na prvním místě je prevence vzniku odpadů. Když už odpad musí vzniknout, mělo by být možné opětovné používání nebo alespoň materiálová recyklace. Pokud ani to není možné, je preferováno energetické využití před odstraněním. A na konci stojí samotné spálení, bez využití energií.
Podle MPO je tedy nasnadě, že bude třeba nějakou formou podpořit spalování odpadů. Názory, jak na to, se však liší. Zatímco MPO preferuje podporu formou zelených bonusů za výrobu energie, Ministerstvo životního prostředí by šlo radši cestou vyšších poplatků za skládkování.
Kyselákovi se nelíbí, že veřejnost je proti spalovnám. Tyto stavby prý nejsou nebezpečné, ale problém je, že lidé slyší rychleji na negativní zprávy než na názory vzdělaných. „Je třeba pracovat s řadovou veřejností, vysvětlovat,“ říká Kyselák a dodává, že lidé nesmí podlehnout demagogii či populismu.
Obce budou mít problém
Za nakládání s odpadem jsou zodpovědné municipality, protože podle odpadového zákona jsou původcem komunálního odpadu. Marek Šarlej ze tvrdí, že právě obce budou mít asi za pár let problém. Od 1. ledna 2013 by už na skládkách neměla skončit polovina biologicky rozložitelného, který tvoří asi 40 % ze směsného komunálního odpadu. „Je zřejmé, že ČR tento závazek časově nemůže splnit,“ říká Šarlej. Je podle něj vysoká pravděpodobnost, že stát přenese svůj závazek právě na obce.
Šarlej jako příklad uvedl Mikroregion Zábřežsko, kde byla provedena studie ohledně stavby spalovny. Tato oblast má asi 30 tisíc obyvatel, kteří ročně vyprodukují 10 000 tun smíšeného komunálního odpadu. Ten se vozí na skládku vzdálenou 22 km, kde se ukládá za cenu 1 150 Kč za tunu. Celkem jsou tedy náklady na ukládání smíšeného komunálního odpadu na skládku 11 500 000 korun za rok.
Rozhodne-li se obec pro spalovnu, investiční náklady pro zařízení, které spálí 10 000 tun odpadu za rok jsou 100 milionů korun, dalších 15 milionů jsou roční provozní náklady. Ale zatímco na skládce odpad prostě jen leží, spalovna dodá 4,5 GWh elektrické energie a 100 000 GJ tepelné energie za rok.
Otázka tedy je, kolik se podaří prodat tepla a za jakou cenu. Šarlej ve svém výpočtu počítá s příjmy 4,5 milionu ročně za elektrickou energii (při prodeji 1 Kč/kWh), 9 milionů za teplo a znatelné budou i úspory 11,5 milionu za zpracování odpadu. Návratnost investice do spalovny bez dotace je tedy 10 let. Šarlej ale říká, že dotace jsou u veřejného projektu zásadní a návratnost je pak ještě kratší.
Při spalování odpadů obce netrápí, že během následujících 3 let zřejmě poroste cena za skládkování směsného komunálního odpadu (předpoklad je 1800 Kč/t) a bude stoupat i cena energií. Šarlej si chválí také to, že díky spalovně by se dařilo minimalizovat zatížení životního prostředí od odpadních produktů a maximalizovalo by se využití komunálního odpadu jako druhotné suroviny, čímž by klesla spotřeba fosilních paliv. Minimalizují se také emise i dodatečné náklady související s dálkovou přepravou odpadů.
reklama