Kužvart diskutoval s profesory Kohákem a Kellerem o světových institucích
Keller shrnul hlavní kritiku Světové banky do tří bodů. Nejprve hovořil o jejích minulých projektech (jako těžba ropy a zlata, stavby velkých přehrad), které podle něj místnímu obyvatelstvu často více uškodily než pomohly. Jmenoval konkrétní případy ze Somálska, Nigérie a Kirgizstánu. Zdůraznil, že příliš nevěří v proklamované změny uvnitř MMF a SB. "Jejich celková filozofie, i přes změnu rétoriky, zůstává založena na tzv. programech strukturní adaptace," obává se Jan Keller. Tyto programy podmiňují finanční pomoc rozvojovým zemím určitými změnami hospodářského vývoje - především výraznou liberalizací ekonomiky a výraznou proexportní orientací. Ale kvůli těmto změnám upadají často chudé země do závislosti na svých mecenáších a jejich chudoba se prohlubuje.
Zatímco Keller odsoudil finanční instituce jako pokrytecké, Erazim Kohák označil toto pokrytectví za "dobrý" začátek. Po nepokojích v Seatlu začaly některé nadnárodní firmy (např. Shell, Nike) předstírat zájem o řešení sociálních a ekologických problémů podepisováním různých mezinárodních úmluv. I když zatím své závazky nedodržují, vidí v nich Kohák možnost, jak na tyto firmy v budoucnu vyvíjet tlak.
reklama
