Jak se pes naučil prosit o odpuštění od vlka
Americký biolog Nathan Lents této problematice zasvětil svou studii zveřejněnou v časopise Psychology Today. V ní ukázal, jak toto chování nejlepšího přítele člověka sahá hluboko do minulosti a jak bylo způsobem, jímž si pes zajišťoval přežití.
Podle Lentse totiž pes uměl udělat provinilý výraz dřív, než byl domestikován člověkem. Také vlci umějí zaujmout podobný postoj označovaný jako apology bow. Tedy charakteristický sklon hlavy, jehož cílem je vyhnout se očnímu kontaktu, a ocas stažený mezi nohama, podotýká italský deník Le Repubblica.
Takový postoj zjevné podřízenosti zaujímají před svými druhy vždy, kdy jsou si vědomi, že se dopustili chyby. A to i za okolností, které se mohou zdát banální, ale ve skutečnosti nejsou, jako když při hře kousnou svého druha příliš silně. Vlk v podstatě žádá o prominutí za své chyby a snaží se předejít tomu, že bude vyhnán ze smečky.
Takovému vyhnanství se zvíře snaží zabránit všemi způsoby, protože bez smečky by mohlo přijít o život. Pravděpodobnost záchrany je totiž úzce spojena se vzájemnou pomocí mezi členy skupiny. Jinak řečeno, jde zřejmě o mechanismus, který vznikl v průběhu evoluce a který se u vlka rozvinul díky zdravému instinktu sebezáchovy a který je spojen s jeho podstatou jako společenského zvířete.
Psi, kteří stabilně žijí v domovech milionů lidí, nedělají nic jiného, než že reprodukují dávný postoj naznačující podřízenost. V tomto případě se tak nechovají vůči svým druhům, kteří zaujímají v hierarchickém žebříčku důležitější roli (ti, kteří zaujímají mocenskou pozici, to nikdy nedělají), ale právě vůči člověku, který je pro psa odedávna dominantní a jemuž nelze odporovat.
reklama
