Le Monde: Noemova archa 21. století
 |
|
|
Umělý ostrov "Plovoucí leknín" belgického architekta Vincenta Callebauta.
Licence: [Všechna práva vyhrazena]
|
|
| Foto: Philippe Steels/Vincent Callebaut |
Zajímavou koncepci řešení architekta Vincenta Callebauta představil francouzský deník Le Monde. Vincent Callebaut na obranu proti „klimatické noční můře“, navrhl řešení jako z pohádky. Mladý belgický architekt proslul svými ekologickými projekty. Přestože jeho projekty jsou založeny na aktuálně dostupných a reálných technologiích, někdy v nich manévruje na hraně science fiction.
Představte si městské atoly s padesáti tisíci obyvateli, které jsou ekologicky soběstačné, plaví se na hladině oceánu, kamkoliv je vítr zanese. Jmenují se „Lilypad“ (plovoucí leknín). Koncept plovoucích ekopolí je míněn jako futuristická Noemova archa pro uprchlíky před důsledky klimatických změn, píše deník Le Monde.
Lilypad je koncentrátem udržitelného rozvoje. Ve středu kruhového ostrova je zapuštěno jezero s čerstvou vodou, která se získává recyklací dešťové vody a slouží jako závaží ostrova. Kolem jezírka jsou umístěny tři přístavy a tři hory, kde se nacházejí kanceláře, obchody a relaxační centra. V zavěšených zahradách jsou umístěny byty - slovy architekta tak, že „síť ulic a průchodů je uspořádána organicky“.
Město produkuje více energie, než je schopno spotřebovat - a to bez emisí CO2. Používá k tomu bohatou kombinaci obnovitelných energií: termální a solární, větrníky, hydraulické oceánské tepelné elektrárny, energii získanou z pohybů oceánu, atd.
Nicméně dokonce i v tomto ideálním světě nelze žít pouze z lásky a čisté vody: přísun potravy je uspokojován díky „akvakulturním polím a biotickým koridorům na povrchu nebo pod obalem Lilypadu.“
Symbiózy s matkou přírodou se dosahuje tak, že struktura plavidla je inspirována vaskulárním uspořádáním listu amazonského leknínu viktorie královské. „Dvojitý obal je vytvořen z vláken polyesteru a z vrstev oxidu titaničitého ve formě anatasu, které umožňují vstřebání nečistot ze vzduchu pomocí fotokatalytického efektu,“ upřesnil Callebaut.
Kdo bude financovat takovouto stavbu k záchraně budoucích uprchlíků je záhadou. Doposud se nikdo se nepřihlásil. Bohatí zákazníci by se mohli nechat navnadit: Lilypad může sloužit jako „rozšíření území rozvinutějších zemí, jako je Monako, přímo na volném moři,“ poznamenal architekt.
Podle článku Grégoire Allixové Une ville flottante pour accueillir les réfugiés climatiques vydaného 5. ledna 2009 deníkem Le Monde on-line
reklama
