Lidská řeč se zřejmě vyvinula z ptačího zpěvu, tvrdí vědci z MIT
Lidská řeč má podle Shigeru Miyagawi z MIT dvě základní vrstvy. „Výrazovou“ vrstvu, která zahrnuje i proměnlivou stavbu vět, a „lexikální“ vrstvu, která se vztahuje k samotnému obsahu věty. Miyagawa ve své práci navázal na předchozí práce známých lingvistů Noama Chomského, Kennerh Haleové a Samuela Jay Keysera.
Vědci z MIT analyzovali zvířecí komunikaci a s použitím teorie Shigeru Miyagawi tvrdí, že ptačí zpěv svým charakterem připomíná „výrazovou“ vrstvu lidské řeči, zatímco třeba tanečky včel nebo krátké dorozumívací zvuky primátů jsou spíše onou „lexikální“ vrstvou.
Podle vědců se lidé nejdříve naučili zpívat, podobně jako ptáci, a teprve později do svého zpěvu přiřadili specifické lexikální prvky. Odhadují, že k tomuto spojení došlo někdy před padesáti či osmdesáti tisíci lety.
„Byly tu dva už existující způsoby komunikace, jakési hrušky a jablka,“ říká Miyagawa, „A lidé prostě dali hrušky a jablka dohromady.“
Líbí se Vám Ekolist? Nebo jen chcete udržet možnost si na něm diskutovat?
Podle spoluautora studie Roberta Berwicka je podobné spojování už existujících věcí běžná záležitost. „Když vznikne něco nového, zpravidla je to vystavěné na částech něčeho, co ut tu před tím bylo,“ říká Berwick. „Můžeme to pozorovat v nespočtu proměn, které nám ukázala evoluce. Stačí často jen malinko změnit strukturu nějaké věci a rázem začne plnit zcela nové funkce.“
Vědci vysvětlují rozdíl mezi výrazovou a lexikální vrstvou na příkladu jednoduché věty: „Todd vidí kondora“. Na tuto větu lze velice snadno udělat různé variace, včetně otázek. Například: „Kdy vidí kondora Todd?“. Výrazová vrstva jazyka je založena na tom, že větu lze snadno přeskládat, přetvořit do otázky. Ale lexikální vrstva zůstává v zásadě stále stejná: žába coby podnět, vidět jako sloveso a kondor jako předmět.
Zpěv ptáků postrádá lexikální strukturu. Místo toho se ptáci učí melodie. Každá melodie má svůj význam: ať už jde o námluvy, vyhrazení si teritoria nebo jiné významy. Někteří ptáci, například chůvička japonská, dělají ve svém zpěvu smyčky a umějí zpívat od různých částí už odzpívaných melodií. To jim umožňuje větší variaci a možnost vyjádřit více věcí. O slavících se například ví, že umějí recitovat až dvě stě melodií.
Jiné druhy zvířat svou komunikaci nestaví na melodiích, ale na jiných způsobech dorozumění. Včely si informace o zdrojích potravy předávají pomocí jakýchsi tanečků. Někteří primáti vydávají určité zvuky, které prostě nesou jasnou informaci: například varují před nebezpečím.
Lidská řeč tyto dva odlišné přístupy kombinuje. Můžeme se dorozumívat podobně jako jiní primáti, prostřednictvím jasného signálu. Ale stejně jako ptáci máme schopnost vyjadřovat se pomocí melodie a přeskládáváním částí vět.
reklama
Dále čtěte |
„Pravši“ odhalují záhady evoluce. Možná je měli i dinosauřiOnline diskuse
Chtěl bych být "vědec" z MIT - 25. 2. 2013 - AlešOno je to relativní , samozřejmě všichni chceme užitné vědy , na druhou stranu , když se chcete dozvědět něco o světě pak to prostě užitná věda často není otázka je, jestli chceme mít u nás třeba archeologa nebo někoho kdo se zabývá výzkumem motýlů - který je ekonomicky naprosto na nic. Já bych řekl že je to spíše o počtu těch lidí kolik si spolešnost může dovolit investovat. Můžete být radikální , ale takový právníci , kterých je možná o 1/3 více jen kvůli zbytečně složitým zákonům nepřinášejí vůbec nic a berou násobky platů těch vědců.Na druhou stranu dnes nevíme co je užitné a co ne. Když se učenci v 17 století zabývali matematickou analýzou a počítaly nějaké funkce , které byly tehdy k ničemu ( běžní lidé věřeli v bludy a pálili čarodejnice) nebo bolerova algebra když nebyly žádné počítače ? To byla všechno věda pro vědu. Stejně dnes může být nesmyslné sledovat vývoj lidské řeči. Ale za 100 let můžete třeba tyto poznatky využít k vývoji umělé inteligence nebo budou k ničemu, což je ale také důležité vědět. Počet se samozřejmě musí zvyšovat oni musí držet v hlavě část lidského vědění a rozvíjet ho, čím více víme tím více vědců (hlav) potřebujeme, abychom se jako lidstvo mohli rozvíjet dále. Za 100 let bude proto práce pro výzkum a vývoj běžné zaměstnání. |
