Litoměřice: Jenom dotace nestačí, lidi si obnovitelné zdroje potřebují osahat
Jako jedinou alternativu k zemnímu plynu podporují v Litoměřicích obnovitelné zdroje. Na fotografii solární panely pro ohřev vody v Německu
|
|
Foto: ChNPP/Wikimedia Commons |
Po roce 1990 se v Litoměřicích významně zlepšila kvalita ovzduší a to díky masivnímu přechodu obyvatel i firem od vytápění hnědým uhlím k vytápění zemním plynem. Jenže na konci devadesátých let došlo k prudkému zdražení plynu. „Tím ale stát vystavil obyvatele obrovskému finančnímu tlaku. A ti se začali vracet k uhlí,“ říká Pavel Gryndler, vedoucí litoměřického odboru životního prostředí. Na rozdíl od předcházejících let se tak začaly zvyšovat emise škodlivých látek, zejména polétavého prachu. Radnice si nechala v roce 2006 vypracovat studii, která ukázala, že zhoršení imisní situace se přesně kryje s obdobím topné sezóny.
„Jako jedinou alternativu k drahému plynu jsme se rozhodli podporovat obnovitelné zdroje,“ vysvětluje Gryndler. Radnice se rozhodla vsadit především na solární ohřev vody. Hlavním důvodem byly finance, na solární kolektory bylo město schopné přispět velkému množství lidí. Což by nebylo možné v dalším uvažovaném opatření, zateplování budov. Vedle toho město i nadále podporuje využívání zemního plynu s tím, že sluneční energie má pomoci snížit vysoké náklady zejména na vytápění a ohřev vody.
Radnice nejdříve začala přispívat 20 000 korun na jednu instalaci. Ze začátku ale nebyl o dotace vůbec žádný zájem. „Přitom lidé říkali, že když jim radnice nabídne peníze, tak uhlím topit nebudou. Navíc jim dotace měly pomoct ušetřit peníze na vytápění a teplou vodu,“ popisuje Gryndel. Litoměřice proto začaly s kolektory na městských budovách. Ale ani to nezabralo. "Lidé si začali říkat, no jo město na to má, ale obyčejní lidé ne," přibližuje situaci Gryndler. Dalším krokem byly debaty s občany, kde firmy ukazovaly, jak solární ohřev funguje. Ty měly větší úspěch, ale i tak si kolektory pořídilo jen několik lidí, kteří si chtěli vyzkoušet nové technologie.
Znovu došlo na veřejné předvádění, tentokrát na hlavním náměstí. V den demonstrace však nebylo moc slunečno, spíš zataženo. „Ale bylo to náměstí ve středu města, takže bylo jasné, že tam není žádný doplňkový zdroj energie. A lidi na to koukali, že to hřeje, i když je pod mrakem,“ přibližuje Gryndler. Litoměřice zvýšily dotaci na solární systémy na 40 000 na jednu instalaci. Podmínkou pro její získání je osazení alespoň tří metrů čtverečních panely a slib, že uživatelé nebudou topit pevnými palivy. Poslední podmínkou je povolení pro instalaci, zejména kvůli tomu, že některé domy jsou památkově chráněné a část města se nachází v chráněném pásmu CHKO České Středohoří.
Za deset let město utratilo na dotacích 3,2 milionu korun, dalších 6,4 milionu investovalo do obecních budov, letos se počítá s dotacemi na čtyřiceti tisícový příspěvek v celkové výši téměř 1,5 milionu korun. „A celá částku bude letos vyčerpána, je o to obrovský zájem,“ říká Gryndler. V Litoměřicích se tak za poslední roky významně zvýšil podíl využívané obnovitelné energie, ze 700 m2 solárních systému pro ohřev vody v roce 2007 na dnešních 1500 m2. Instalace nejsou jenom na rodinných domech, ale také na bytových a dokonce i na jednom panelovém domě. Navíc se prý díky zájmu i místní firmy začaly zajímat o solární technologie. Přibylo také fotovoltaických panelů na výrobu elektřiny, těch mají v současnosti Litoměřice 3500 m2.
„Lidé nám začali pomalu věřit, že solární systémy fungují. Trvalý problém byl s tepelnými čerpadly, tam nám nevěřili vůbec,“ popisuje další kroky města Gryndler. Tepelné čerpadlo ale začalo vytápět zdejší bazén. Lidé si prý dříve stěžovali, že když je voda ohřívaná jen dálkovým vytápěním, je studená. Pro ohřev se využívá odpadní vody z bazénu a sociálních zařízení a dvou vrtů v blízkém parku. Tím se prý snížili náklady na provoz zhruba o 30 %. „Návratnost investice byla jeden rok nebo ještě kratší, protože zastupitelé nepovolili, aby čerpadlo zaplatilo město,“ vysvětlil Gryndler. Do zařízení tak investovala soukromá firma, která prodává městu teplo. Dalším dílem mají k obnovitelným energiím přispět i vodní elektrárny na Labi, jedna je těsně před spuštěním a druhá by měla být hotová v roce 2012.
"Našim cílem je vytěsnit uhlí z výroby energie, která jde do města," říká Gryndler. Už od roku 2004 probíhají prý úvahy o odstranění centrální teplárny. Hlavním zdrojem tepla by se měla stát geotermální energie. „Pod Litoměřicemi je dostatek tepelné energie pro pokrytí potřeb téměř celého města v zásobování teplem,“ tvrdí Gryndler. Ve svých plánech uvažuje město o vrtech až do hloubky zhruba 5 kilometrů. Již ve dvou kilometrech má být teplota 74 °C . V zimních měsících by takto získané teplo přímo vytápělo budovy, v létě by se energie využila pro výrobu elektřiny. Celková cena zařízení vychází podle odhadů na 1,5 miliardy korun.
To, že se emise skleníkových plynů nejlépe snižují, když se proto rozhodnou lidé sami, potvrzují příklady z Horního Rakouska. Prý stačí málo, ukázat lidem jaké se dají využít moderní technologie.
„Nejvíce se u nás daří lokální energetice, tedy solárním kolektorům na střechách domů a také zateplování,“ popsal zkušenosti Andreas Drack z hornorakouské akademie životního prostředí. V Horním Rakousku je 444 obcí, z nichž padesát se zapojilo do aktivit na snižování příspěvku ke změnám klimatu a další dvě stovky se k tomu prý chystají. V tomto regionu prý dosahuje ekologická stopa pouhých 0,7 globálního hektaru (zatímco ekostopa průměrného obyvatele ČR dosahuje podle Living Planet Index z roku 2008 téměř 6 hektarů).
„To je ale dáno velkým podílem elektřiny vyrobené ve vodních elektrárnách,“ říká Drack. Podle něj se díky energetické krizi ze sedmdesátých let lidé začali zajímat o výrobu energie pro vlastní použití. Proto začali instalovat solární kolektory na střechách svých domů. Dnes podle Dracka připadá na jednoho obyvatele Horních Rakous 2,2 m2 solárních systémů.
Seminář "Ochrana klimatu a účast veřejnosti - Příklady z evropských měst a obcí" se konal 30. 3. 2010. Společně jej uspořádal Ústavu pro ekopolitiku spolu s německým partnerem Unabhängiges Institut für Umweltfragen
reklama