Ministr životního prostředí Libor Ambrozek podává demisi

Libor Ambrozek byl jmenován ministrem životního prostředí 17. července 2002. Během jeho mandátu přijala Česká republika celou řadu ekologických zákonů a novel stávajících předpisů, nicméně většina z nich pocházela z evropské dílny. Zákon o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, systém ochrany NATURA 2000 v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny. "Obecný dojem z necelých tří let Ambrozkova ministrování je spíše kladný," říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. "Asi nejdůležitějším výsledkem byl nový zákon o podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny, Natura 2000 a vládní plán hospodaření s odpady zaměřený na lepší recyklační služby pro občany. Ministr také začal dělat pořádek v národním parku na Šumavě," dodal Kotecký.

Některé ministerské návrhy však prodělaly při cestě Sněmovnou podstatné změny, jako se to stalo např. zákonu o obnovitelných zdrojích, který přináší především nový systém financování obnovitelné energie. Při projednávání ve Sněmovně se z něj podařilo odpůrcům odstranit podporu výroby tepla z biomasy, což snižuje šanci na výrazného rozšíření zelené energetiky, zejména z biomasy. Jindy byla zase vláda kritizována ze strany nevládních organizací za neplnění svých vlastních legislativních norem, když nevyhlásila ptačí oblast na severu Moravy Heřmanský stav podle NATURY 2000. MŽP sice prosadilo zákon o vyhlašování ptačích stanovišť podle evropské legislativy, nebylo ale schopno přesvědčit i kraje a obyvatele, že nová chráněné území nebudou mít negativní dopad na ekonomickou situaci v regionech.

Vleklý spor s MPO při sestavování Národního alokačního plánu, který určuje počet emisních povolenek pro oxid uhličitý jednotlivým průmyslovým provozům, probíhal téměř celý rok 2004. Ve vládě nakonec zvítězil kompromisní návrh povolení emisí ve výši 107,66 milionu tun oxidu uhličitého za rok. Přestože podle směrnice měl začít systém obchodování již na počátku roku 2005, Brusel však český alokační plán stále ještě neschválil. Evropská komise dokonce požaduje vydání ještě menšího počtu povolenek, než původně žádalo MŽP.

Při projednávání souvisejícího zákona o systému obchodování s těmito povolenkami se ve Sněmovně používala silná slova a ekologická témata se stala na chvíli vítaným soustem i pro bulvární tiskoviny. Členové hospodářského výboru přišli s pozměňovacími návrhy, které by převedly některé kompetence z MŽP na MPO. Návrhy rozčílily ministra Ambrozka natolik, že odeslal ředitelům některých podniků SMS s vulgárním komentářem a stal se tím patrně nejznámějším ekologickým sprosťákem.

Naopak ministr Ambrozek v parlamentu neprosadil návrh zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí. *) Podle Vojtěcha Koteckého se za další neúspěchy dají pokládat daňová reforma a povolenky na oxid uhličitý: "Ekologická daňová reforma skončila neúspěšně i proto, že Ambrozek věnoval malou pozornost jejímu politickému prosazování. Také navrhoval, aby vláda průmyslu dovolila ještě zvýšit už tak velmi vysoké exhalace oxidu uhličitého - že ministr průmyslu chtěl ještě více, na tom nic nemění."

Ministerstvu pod Ambrozkovým vedením se podařilo zvýšit počet chráněných krajinných oblastí (CHKO). V lednu 2005 vznikla na návrh ministerstva nová CHKO Český les. Jde o historicky první vyhlášenou CHKO v historii České republiky, poslední byly vyhlášeny ještě v roce 1991. Její vytvoření však bylo součástí koaliční smlouvy mezi ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. Vláda Vladimíra Špidly dokonce uvažovala ještě o dalších dvou CHKO - Novohradské hory a Střední Poodří, ty se však vyhlásit nepodařilo a nakonec z koaliční smlouvy zmizely.

*) Omlováme se za chybnou informaci. Předkladatelem zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí bylo ministerstvo zdravotnctví a nikoli MŽP.