Moldan: Udržitelný rozvoj chybí ve slovníku politiků
Cílem strategie trvale udržitelného rozvoje je "rozdvojení křivek zátěže a prostředí" - zátěž se má v budoucnu snižovat a rozvoj má být přesto vyšší. Přitom se ale nadále v zemích OECD uplatňuje řada neudržitelných mechanismů ekonomického růstu.
Patří mezi ně například zvyšování spotřeby energie, která zde v posledních třech desítkách let vzrostla o 36 % a do roku 2020 se očekává zvýšení o dalších 35 %. Ve stejném období se ztrojnásobí letecká doprava, počet vozidel vzroste o 32 % a počet "vozokilometrů" o 40 %. S nárůstem dopravy má problém i Česká republika. Zatímco emise ostatních hlavních znečišťujících látek se podařilo snížit, u oxidů dusíku z dopravy se to nedaří.
Profesor Moldan ve své přednášce připomněl řadu kritických momentů současné situace v ČR: zaostává výzkum, a to zejména v oblasti ekonomie, sociálních věd a práva. Není dostatečně propracováno vzdělávání, indikátorům trvale udržitelného rozvoje je podle Moldana věnována nedostatečná pozornost. Služba médií je špatná. "Novináři by měli více informovat i o pozitivních věcech," myslí si Moldan.
Dalším problémem jsou nízké znalosti veřejnosti, převládající konfrontační přístup a skutečnost, že ve veřejnosti stále převládá přesvědčení, že co ekologický aktivista, to nepřítel rozvoje. V otázkách vstupu do Evropské unie (EU) se klade přílišný důraz na komunitární právo, přebírají se staré stereotypy, nikoli nové přístupy.
Velké množství zákonů se podle Moldana připravuje ve spěchu a jejich příprava pak není dostatečně koordinována. Přetrvávají některé kompetenční spory např. v oblasti ochrany vod. Podpora moderních přístupů, mezi něž patří například integrovaná prevence znečištění, ekosystémový přístup a udržitelný rozvoj, je minimální. Neexistuje například koncepce integrovaného financování závazků vstupu do EU a chybí představa, jak je splnit. Některé oblasti legislativy jsou nedokončené; zatímco v případě Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) se jedná jen o technické otázky, u novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny je problém zcela zásadní a podle Moldana se tu asi projeví onen konfrontační přístup k nevládním organizacím.
V Česku jako v jedné z mála vyspělých zemí chybí samostatná instituce na podporu udržitelného rozvoje. "Rozhodující vedoucí činitelé nemají udržitelný rozvoj ve svém slovníku," podotkl přednášející. Navíc administrativní reforma nereflektuje potřebu jeho podpory. Chybí například koncepce "zeleného nakupování"; stát může nařídit institucím, které jsou velkými konzumenty materiálů, kupovat ekologicky šetrnější zboží, ale nedělá to.
reklama
