Mongabay.com: Dálnice národním parkem Serengeti „zabije“ migraci
 |
|
|
Ministryně tvrdí, že silnice nebude představovat řez napříč národním parkem a nebude mít vliv na migraci volně žijících živočichů. Na ilustrační fotografii národní park Serengeti.
|
|
| Foto: William Warby/Flickr.com |
Ministryně tvrdí, že silnice nebude představovat řez napříč národním parkem a nebude mít vliv na migraci volně žijících živočichů, protože konkrétní úseky vedené národním parkem mají být pouze dvouproudové a nezpevněné.
Do diskuse kolem plánované výstavby se zapojil i Richard Leakey, ředitel Národního muzea v Keni, který rozhodně není o neškodnosti silnice přesvědčen. „Musíme mít na paměti, že primárním cílem výstavby dálnice je růst měst Mwanza a Musoma u Viktoriina jezera, které mají každé dnes půl milionu obyvatel,“ říká Leakey. „Díky dálnici budou mít za 50 let tato města aglomeracemi s 3– 4 miliony obyvatel,“ říká Leaky a dodává: „Za 30 nebo 40 let už nebude nezpevněná cesta potřebám velkých měst zdaleka stačit. Nynější stavba je předpokladem pro budoucí vybudování šestiproudé dálnice a železnice, které proces migrace doslova zabijí.“
Pokud se silnice vybuduje, v důsledku kontinuální dopravy nebude pro volně žijící zvířata možné komunikaci překonat. Zvířata nebudou moci dokončit svůj přechod do navazující keňské rezervace Masai Mara a budou spásat porosty jen v jižní části Tanzanie. Přitom právě migrace velkých stád představuje turistické lákadlo, které každoročně přidává desítky milionů dolarů od turistů do státní pokladny.
V současné době jsou navrženy ještě dvě alternativní trasy umožňující rozvoj regionu – na jih od Serengeti a severně od Keni. Představují vyšší finanční zátěž, které by však podle Leakeyho neměly být překážkou v porovnání s významem migrace. „Je lepší pohlídat si dlouhodobé dopady stavby dálnice v perspektivě 50 nebo 100 let než dávat přednost krátkozrakým politickým rozhodnutím, které budou mít trvalý dopad na životní prostředí,“ říká Richard Leakey.
Podle zprávy Pauly Kahumbu Road through the Serengeti will eventually 'kill the migration' zveřejněné na serveru mongabay.com 8. 7. 2010. Autorka zprávy Paula Kahumbu je výkonnou ředitelkou organizace WildlifeDirect.
reklama
Online diskuse
proč? - 18. 8. 2010 - veronika jelínkovánezbývá než naprosto souhlasit, v každém ohledu. potrava není jídlo, služby nejsou ani to, co potřebujeme, ani to, co nás učiní šťastnými, tuny asfaltu, kterým dusíme půdu (zejména ve městech) nejsou nic, co by nešlo vyřešit jinak. pochopitelně komplexně. nemůžeme tuto situaci vyřešit tak, že všechno necháme, jak je, a pouze přestaneme stavět silnice. je třeba změnit celý nefunkční systém. o vyspělosti už mnoho let nemůže být ani řeč. co je vyspělá země? každý den na ulicích potkávám zástupy lidí, kteří o ničem nepřemýšlejí, vykonávají své navíc ještě poměrně neradostné pochůzky do ošklivých supermarketů a zpátky a jsou rádi (!), mají-li "práci". za tento druh otroctví totiž dostávají směnou oběživo. to je výborné, protože bez toho by nebyla ani ona p-otrava (o jídle nemůže být řeč). sice tím kazí zdraví nejen sobě a svým dětem, ale alespoň nezemřou. nicméně jsou naučeni svým každodenním osmidenním pobytem v nějaké hale pod zářivkami vyměňovat za plastové předměty, a navzájem mezi sebou soutěží, kdo bude mít více těchto plastových předmětů, a které z nich budou jak vypadat (byť odchylky jsou takřka nepozorovatelné). to se týká oblečení, nábytku, automobilů, všeho. tomu říkáte dostatek? tomu říkáte luxus? tomu říkáte vyspělá společnost? rozhodně nehodlám s nikým polemizovat o tom, že v afghánistánu nebo v poušti bez dostatečného pravidelného přísunu pitné vody je situace mnohem horší, ba že se vůbec nedá srovnávat. o tom přeci nemůže být pochyb. avšak stojí jistě za pozornost, že v oněch pouštích až do 20. století velice dobře prospívala řada kmenů s naprosto žádnými alimentárními problémy nebo nějakým nedostatkem. jejich strava, jak bylo doloženo prováděnými výzkumy, po tisíciletí i v těch - pro nás, městské lidi - "nejstrašnějších" podmínkách splňovla veškeré moderní normy na obsahy živin v jídle. problém není v nedostatku zdrojů, problém dokonce není primárně ani v jejich nerovné distribuci, ale v principu, s jakým dochází k jejich využívání. jednoduše řečeno - jestliže někdo zdroje využívat neumí, žije v bídě. tato bída na jmenované kmeny dolehla až teprve ve "vyspělém" 20. století, které původním obyvatelům mnoha souvisejících krajů odebralo původní možnost živin a vnutilo jim nové výrobní systémy. v africe šla situace ještě mnohem dále než v indii, bengálsku, indonésii atd., lidé zde byli přímo ze svých savan nahnáni do - nebojím se říci - koncentráků, během jedné generace se takřka odnaučili lovit, veškeré kmenové vazby byly zpřetrháuny, začala se objevovat do té doby naprosto neznámá věc - kriminalita a agrese. do práce jezdíme, protože musíme - je takový systém. nikoli proto, že každý z nás pro naše společenské blaho (a tedy i naše) opravdu osm hodin denně (minimálně) pracovat potřebuje. proto se vymýšlí, jaké zbytečné práce ještě vynalézt (aby mohl být zachován cashflow). a na základě toho se zase dále vymýšlí, jak to udělat, abychom tam mohli "pohodlně" dojet. a tak dále a tak dále. a tomuhle opravdu někdo ještě dnes, v 21. století, říká vyspělý svět? vyspělý svět je ten, který - budeme-li dostatečně přemýšlet - budeme moct vybudovat teprve v budoucnu. ale rozhodně k němu nevedou dálnice napříč tanzánií. |
