Musíme prolomit limity těžby, říká oponentura zprávy Pačesovy komise

Podle oponentního posudku by těžba hnědého uhlí i za limity snížila v budoucnu vysokou závislost České republiky na dovozu energií. Důl Nástup Tušimice, patřící Severočeským dolům Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

Podle zprávy NEK je v rámci Evropské unie uhlí označováno za zdroj přijatelný jen okrajově. Navíc změna ve vydávání emisních povolenek po roce 2012, kdy by je měly jednotlivé podniky nakupovat v aukcích, namísto současné alokace, s velkou pravděpodobností hnědé uhlí významně zdraží. Současné využití uhlí je poměrně energeticky neefektivní, průměrná účinnost uhelných elektráren je kolem 36 %. S tím souvisí i to, že dnes používané uhelné elektrárny jsou poměrně zastaralé, 50 % jich je starších více než 30 let a dalších 20 % starších více než 20 let. Největší problém podle komise i podle oponentního posudku ale čeká teplárny, které zásobují teplem plnou polovinu českých a moravských domácností. Teplárny vedle klesajících zásob uhlí také tvrdě zasáhne cena uhlí, která prý výrazně vzroste kvůli emisním povolenkám v rámci Evropského systému obchodování. Podle odhadů by se teplárny mohly s uhlím rozloučit již po roce 2015. „Dojde-li k zastavení těžeb v lomech Bílina a ČSA, vyžádá si to změnu v palivových základech a v technologiích především ve velkých teplárnách, nutnost dovozu paliva (černé uhlí, zemní plyn), popřípadě přechod na obnovitelné zdroje. Jednak to povede ke zvýšení dovozní závislosti české energetiky a ke změnám konečné ceny tepla pro obyvatele. Dále - a to především - se blíží zastavení těžeb a nemáme žádný důkaz o tom, že velké teplárny jsou k zásadním změnám v palivech a v technologiích připraveny. Časová naléhavost tohoto potenciálního problému je přitom větší než častěji připomínaný možný nedostatek domácích zdrojů pro výrobu elektřiny,“ říká zpráva NEK.

Podle oponentní rady neumožňují nízké zásoby uhlí na jednotlivých ložiscích zásadní inovace elektráren a tepláren, protože doba životnosti průmyslových provozů je mnohem delší, než zásoby uhlí. Podle oponentního posudku by právě prolomení těžebních limitů a tím prodloužení doby těžby mělo vést k budování zdrojů s co nejlepšími dostupnými technologiemi spalování. Pokud stát těžbu za limity povolí, musí podle oponentního posudku legislativně vynutit využití nejefektivnějších technologií. Na české teplárny připadá asi 15 % vytěženého hnědého uhlí, 75 % uhlí se těží pro potřebu konkrétních elektráren a jen 10 % směřuje na volný trh. Debatě o možném využití uhlí za současnými limity, kterého je podle oponentního posudku k dispozici od 407 do zhruba 950 milionů tun, se předseda NEK Pačes nebrání. „Jde spíše o nedorozumění, doporučujeme, aby se o limitech začalo diskutovat,“ prohlásil podle ČTK předseda komise. Podle něj by k otázce prolomení limitů v severních Čechách měla vzniknout zvláštní komise, která by posoudila sociální, zdravotní a ekonomické dopady.

S těžbou za hranicí současných limitů nesouhlasí české nevládní organizace. Podle Hnutí Duha by využití uhlí za limity znamenalo kromě likvidace měst a obcí také vypuštění přibližně 685 milionů tun CO2. Což je téměř pětinásobek veškerých současných ročních emisí skleníkových plynů v ČR. Podle Hnutí Duha české teplárny toto uhlí vůbec nepotřebují. Nahradit ho má biomasa, kterou Česká republika disponuje. Biomasa prý převyšuje možnosti sporného uhlí více než třikrát. „Stehlíkova skupina přišla s katastrofickým varováním: pokud se nezbourá Horní Jiřetín a Černice a nevytěží uhlí pod nimi, zvýší se prý dovozní závislost České republiky v nejbližších dvaceti letech ze 40 % na 80 %. Jenže uhlí z velkolomu ČSA, který ohrožuje Horní Jiřetín, se podílí na domácí výrobě energie z necelých tří procent. Podobných drsných manipulací s čísly je ve zprávě Stehlíkovy skupiny několik. Dokud je nevysvětlí a neopraví, těžko může brát někdo jejich kritiku Pačesovy zprávy vážně,“ říká Jan Rovenský z Greenpeace ČR. Podobně se staví k návrhu i ministerstvo životního prostředí. Podle něho stát navíc nemůže nijak bránit soukromým investorům ve spalování uhlí v elektrárnách a jeho exportu ve vyrobené elektřině nebo exportu samotného uhlí. Například společnost Mostecká uhelná, provozovatel velkolomu ČSA, již prohlásila, že plánuje výstavbu vlastní uhelné elektrárny. Podle MŽP by prolomení limitů bylo tedy jistě významným profitem pro majitele dolů, ale českému teplárenství by nepřineslo nic. „Slyšíme de facto výzvy k bourání vesnic a měst a vypouštění dalších milionů tun skleníkových emisí do atmosféry. Přitom nevyužíváme ani snadno dostupný a levný zdroj, který máme v úsporách a efektivitě. Orientovat investice musíme tímto směrem. Debaty o prolomení limitů těžby jsou zcela mimo realitu,“ prohlásil Martin Bursík.

V úctyhodném materiálu na dvou stech sedmdesáti stranách, který ještě rozšiřuje padesátistránková oponentura, se komise snaží ukázat jaká bude energetická budoucnost České republiky a na co by měl stát v budoucnu sázet. Podle studie stojí v současné době energetika na významném mezníku. Dnes tvoří hlavní zdroje energie uhlí a jádro, Česká republika je však země zcela závislá na dovozu ropy a plynu, tedy dvou surovin zásadních pro budoucnost. Podle základního scénáře NEK celková konečná spotřeba mírně poroste až do roku 2035 (+ 15 % oproti roku 2005) a po té mírně klesne, ale i v roce 2045 oproti roku 2005 je stále vyšší (+ 13 %). Oponentní zpráva považuje tento předpoklad za podhodnocený. Zdrojem, který by měl nahradit výpadky uhlí, má být větší podíl jaderné energie, obnovitelných zdrojů energie (OZE) a úspory energií, zejména v dopravě a ve spotřebě budov.

Jak by tedy podle NEK měla vypadat kolem roku 2030 česká energetika? Hnědé uhlí je v rámci limitů těžby využito průměrně v rozsahu 92 % (nejméně se využívalo kolem roku 2015, kdy model řešil šokové zvýšení ceny emisních povolenek přechodem z vývozu na dovoz elektřiny). Spotřeba hnědého uhlí tedy trvale klesá a po roce 2020 je téměř nulová. Spotřeba černého uhlí a koksu klesá jen mírně a v roce 2045 je o 10 % nižší než v roce 2005. Spotřeba plynných paliv roste do roku 2035 (+ 43% oproti roku 2005) a po té mírně klesne a stagnuje, spotřeba kapalných paliv má v podstatě stagnující tendenci. Významný je přírůstek spotřeby zemního plynu v dopravě, kde nahrazuje ropná motorová paliva. Spotřeba elektřiny v celém období roste a v roce 2045 je o 38 % vyšší, než v současnosti. Spotřeba centrálního zásobování teplem (CZT) v období 2005 až 2020 klesá a po té stagnuje a v roce 2045 je o 12 % nižší, než v současnosti. Spotřeba OZE v celém období významně roste a v roce 2045 je o 135 % vyšší, než v současnosti, výrazně rostou úspory energie. Nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem je jednoznačně biomasa s potenciálem 280 PJ, potenciál větrných elektráren je 21,6 PJ a nových vodních elektráren zhruba 0,6 PJ. Biomasa bude zřejmě z největší části pocházet z rostlin pěstovaných na poli. „Pro pěstování potravin potřebujeme v České republice zhruba dva miliony hektarů půdy, pro veškerou produkci energetických plodin další milion,“ říká Edward Sequens ze sdružení Calla.

Podle studie Pačesovy komise EU stále platí, že Česká republika v současné době patří mezi země s vyšší energetickou náročností, zhruba o 45−50 % vyšší než v zemích EU 15. Díky rychlému růstu ekonomiky je prý energetická náročnost HDP v ČR pouze o zhruba třetinu vyšší, než činí průměr EU 27. Nicméně například zdánlivě přiměřená spotřeba elektrické energie, ketrá představuje cca 17 % konečné spotřeby, je ve skutečnosti energeticky velmi náročná. Podle zprávy NEK pracují české elektrárny s průměrnou čistou energetickou účinností 33 %, takže jen na vlastní spotřebu elektřiny spotřebujeme plných 37 % primárních zdrojů. Pokud připočteme i export elektřiny jedná se o 44 %. "Tedy na zhruba 17 % konečné spotřeby energie spotřebováváme téměř polovinu dostupných palivoenergetických zdrojů,“ říká NEK. Tato nízká efektivnost je především důsledkem špatného technologického vybavení české energetiky, rozhodující část investic proběhla v 70. letech minulého století. Podle studie také jednoznačně v posledních letech nejrychleji roste spotřeba primárních energií v sektoru dopravy, což souvisí s rychlým růstem automobilové dopravy, jak osobní, tak nákladní a zejména rostoucí význam tranzitních cest vedoucích přes území ČR. Doprava spotřebovává zhruba 20 % primárních energetických zdrojů.

Budoucího rozvoje se zřejmě podle studie dočká jaderná energie, i když zde leží rozhodnutí především na politicích. Podle zprávy má i velký potenciál těžba uranu na území ČR. „Pokud dojde k výraznějšímu rozvoji jaderné energetiky jak u nás, tak ve světě, a bude stávajícím cenový trend na světových trzích, pak minimálně z ekonomického hlediska se stanou zásoby českého uranu reálnou strategickou komoditou,“ říká zpráva NEK. „Musíme se rozhodnout z čeho máme největší strach, zda ze změny klimatu, nebo bezpečnosti jaderných elektráren, nebo z bezpečnosti dodávek elektřiny,“ tvrdí Petr Otčenášek.

Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu byla zřízena na základě usnesení vlády ze dne 24. ledna 2007. Jejím cílem je nezávislým způsobem přezkoumat minulé energetické koncepce ČR, realizační možnosti současného programového prohlášení vlády v oblasti energetiky, a na základě nezávislých odborných analýz doporučit vládě další postup při zajišťování energetických potřeb ČR. Členy komise jsou Václav Pačes, předseda Akademie věd České republiky, Josef Bubeník, Vladimír Dlouhý, Petr Moos, František Hrdlička, Miroslav Kubín, Petr Otčenášek, Edvard Sequens a Vladimír Vlk.

Oponentní tým sestavil premiér Mirek Topolánek a dosadil do něj své poradce Pavla Stehlíka a Petra Kalaše, člena představenstva ČEPS Miroslava Vrbu, někdejšího člena představenstva RWE Transgas Milana Kajtmana a jaderného fyzika Františka Janoucha.