Návrh zákona o ochraně ovzduší chce kontrolu domácností a poplatky za kotle
Poplatky se mají podle návrhu týkat spalovacích zdrojů v domácnostech o příkonu 15 až 300 kW na pevná paliva a připojených na ústřední vytápění, které nevyhovují emisním a technickým požadavkům zákona
|
|
Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
Nový zákon si vyžádala evropská směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, jejíž požadavky musí národní legislativy převzít do června 2010. Kvůli překračování imisních limitů pro prachové částice na našem území v roce 2006 dokonce zahájila Evropská komise s ČR řízení pro neplnění platných legislativních požadavků. Česko nyní musí prokázat, že provádí vše, co je v jeho silách, aby došlo k nápravě situace, a návrh nového zákona je jedním z těchto kroků.
Žádný zákon v tuto chvíli neumožňuje kontrolovat emise z vytápění domácností. Je jen možnost postihnout podnikatelské subjekty. A právě možnost kontrolovat domácnosti je hlavní novinkou nové úpravy zákona. Ta zavádí emisní a technické požadavky i pro malé zdroje znečištění o příkonu 15 – 300 kW. Protože doporučená každoroční revize kotlů není v současnosti příliš dodržována, zavádí návrh zákona toto povinně u zdrojů připojených na ústřední vytápění, a to po třech letech.
Kontroly budou provádět osoby autorizované MŽP. Do 31. prosince 2013 proběhne první kontrola u provozovatelů spalovacích zdrojů na pevná a kapalná paliva. Po roce 2013 přijdou na řadu plynové kotle, předesílá návrh zákona.
„Z právního hlediska ve vstupu těchto osob na soukromý majetek nevidím problém. Jedná se o svobodu, která může být omezena na základě zákona - což by nový zákon o ovzduší činil. Šlo by o podobný případ, jako když dnes majitelé plynových kotlů podepisují smlouvy s distributory plynu, ve kterých se zavazují k umožnění přístupu k plynoměrům,“ komentuje podmínky Pavel Doucha z Ekologického právního servisu. Právě kontroly plynových kotlů jsou brány v současnosti nejvážněji, neboť je vyžadují některé pojišťovny.
„Kdo by měl problémy s kontrolou, byl by brán tak, jako by měl nevhodný škodlivý spalovací zdroj a zaplatí proto poplatek,“ říká Jakub Kašpar, tiskový mluvčí Ministerstva pro životní prostředí. První kontrolu platí MŽP, další, které by následovaly vždy po třech letech, by platili majitelé sami. „Jde však řádově jen o pár stovek. Záleží, kolik si stanoví revizní firma,“ doplnil Kašpar.
Nevhodný provoz kotlů na pevná paliva může přináší kromě zdravotních rizik také obtěžování zápachem a kouřem. Návrh zákona zavádí sice možnost provozovat nevyhovující spalovací zdroj, ale za poplatek. Ten alespoň částečně vykompenzuje jeho negativní vliv na zdraví spoluobčanů a kvalitu ovzduší, uvádí návrh zákona.
Poplatek nebudou platit domácnosti, které mají kvalitní kotle na jakákoli paliva a nebo vytápí ekologicky šetrnějším způsobem, například zemním plynem nebo dálkovým teplem.
Škodlivé zdroje budou platit poplatek až od roku 2015, což poskytuje dostatek času na případné pořízení vyhovujícího spalovacího zdroje nebo přechod na jiný způsob vytápění, píše se v návrhu o ochraně ovzduší. Poplatek, který bude placen vlastníkem bytové jednotky anebo rodinného domu, je na počátku 500 korun, postupně se však bude zvyšovat.
Návrh dále nařizuje, aby se výnosy z poplatků rozdělily na pokrytí nákladů na administraci této agendy, a zbytek šel do rozpočtů obcí, kde dochází ke znečišťování ovzduší provozem nevyhovujících kotlů.
Zcela nově představuje návrh ministerstva tzv. kompenzační opatření. Dotýká se jen větších průmyslových a energetických zařízení a provozů, nikoli domácností. Každý nový významný zdroj znečišťování ovzduší by byl povolen jen tehdy, kdyby došlo ze strany provozovatele nového zdroje k realizaci takových opatření (i na stávajících zdrojích), které by úroveň znečištění v dané oblasti nezvýšily. K realizaci kompenzačních opatření by docházelo v oblastech, kde jsou překračovány imisní limity nebo tam, kde jejich překročení hrozí. Podle údajů MŽP za rok 2007 bylo takto postiženo 6 % území, kde žilo 30 % obyvatel ČR.
Jana Šestáková z oddělení ochrany ovzduší MŽP dodává, že o konkrétních opatřeních na konkrétním průmyslovém provozu bude rozhodovat příslušný krajský úřad. Tomu navrhne provozovatel možná řešení a na základě dohody úřadu a podniku by pak mělo dojít k jejich realizaci. Při hledání způsobu, jak bude konkrétní elektrárna nebo fabrika snižovat znečištění, bude úřad brát zřetel na příspěvek, jak přispívá ke zhoršené kvalitě ovzduší. Tedy například jaký podíl na zhoršeném ovzduší je její a jaký pochází z automobilové dopravy. Kraj by měl také zhodnotit, jaký bude efekt těchto opatření v místě realizace.
Návrh nového zákona reaguje i na v zákoně doposud zcela opomíjený škodlivý zdroj, silniční dopravu. A proto zákon nově zavádí tzv. „nízkoemisní zóny“. Obce a města budou moci vyhlásit nízkoemisní zónu, kam bude umožněn vjezd pouze vozidlům, splňujícím dané emisní parametry. „Inspiraci jsme hledali především v sousedním Německu,“ vysvětluje ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Jan Kužel. Nízkoemisní zónu mohou obce vyhlásit pouze tam, kde jsou překračovány imisní limity a kde existuje vhodná objízdná trasa po silnici stejného nebo vyššího typu bez omezení.
„Například v Praze je toto problém, protože zatím nemáme možnost nabídnout řidičům jiné adekvátní řešení. Dříve, než bude hotový obchvat kolem města, nic takového jako nízkoemisní zóny podle mě nepůjde,“ řekl Jiří Wolf, tiskový mluvčí pražského magistrátu.
Za zmínku z nového návrhu ještě stojí dotace ze státního rozpočtu na investiční projekty vedoucí ke snížení emisí znečišťujících látek. Provozovatel by je měl možnost získat při splnění požadavků stanovených zákonem.
Ministerstvo průmyslu a obchodu se v průběhu připomínkového období nechtělo k návrhu vyjadřovat.
Období pro připomínky uzavře MŽP 14. října. Následující čtvrt rok proběhne jejich vypořádání. „V případě, že by šlo všechno hladce, v lednu by se mohl návrh dostat vládě na stůl a poslanecká sněmovna by jej mohla schválit ještě před novými jarními volbami. To je ale opravdu ideální případ,“ usmívá se Kašpar.
reklama