Nejezte maso a pomůžete chránit klima, radí britská studie

Pokud vymění Britové hovězí a jehněčí maso za drůbeží a vepřové, sníží se prý přímé emise skleníkových plynů vyvolaných primární produkcí o 6 milionů tun CO2e ročně. Licence
Ilustrační foto: Image*After

Podle studie jsou potraviny výrazným zdrojem emisí skleníkových plynů, a proto je potřeba se zaměřit na celý proces od jejich výroby a zpracování až k jejich spotřebě. Studie navazuje na dva roky starou zprávu FCRN, která zjistila, že potraviny se ve Velké Británii na celkových emisích skleníkových plynů podílí 19 %. Podle FCRN by se prý daly tři čtvrtiny emisí odbourat.

Celkové emise skleníkových plynů, které při pěstování a obchodu s potravinami vznikají, se ve Velké Británii odhadují na 748 milionů tun ekvivalentu CO2 (CO2e). Studie se snaží najít hlavní zdroje těchto emisí v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Čtenáře přitom předem upozorňuje, že bez výrazných změn ve vzorcích spotřeby se žádné snížení emisí nedostaví.

Scénář, v němž se hovoří o omezení množství masa v britských jídelníčcích, vychází z faktu, že spotřeba masa ve Velké Británii je dvakrát větší, než je světový průměr, a téměř třikrát větší než v rozvojových státech. Dobytek se celosvětově chová na sedmdesáti procentech zemědělské půdy a je zdrojem asi poloviny emisí, které v zemědělství vzniknou. Pokud by se jeho chov globálně omezil, značně by se snížily emise skleníkových plynů (metanu a oxidu dusného) a vznikl by tak větší prostor pro pěstování zemědělských plodin – například pokud by v Británii snížili živočišnou produkci o 50 %, uvolnilo by se 1,6 milionů ha orné půdy.

Kompletní vyloučení produktů živočišné výroby však sami autoři označují za nerealistické a extrémní, proto rozvíjejí i jiné než vegetariánské nebo veganské modely. Jedním z nich je nahrazování některých druhů masa jinými – pokud se v Británii hovězí a jehněčí maso vymění za drůbeží a vepřové, sníží se přímé emise skleníkových plynů vyvolaných primární produkcí o 6 milionu tun CO2e ročně.

Autoři uvádějí, jaké jsou emise vzniklé primární produkcí různých druhů masa ve Velké Británii. Např. na jedno kilo jehněčího a skopového masa připadá 14,61 kg emisí CO2e, na jedno kilo hovězího masa 12,14 kg emisí CO2e, na 1kg vepřového 4,45 kg emisí CO2e a na 1 kg kuřecího 2,84 kg emisí CO2e. Přepočteno na hlavu, každý Brit svou spotřebou červeného masa ročně vyprodukuje asi 320 kg emisí CO2e, spotřebou mléka průměrně 285 kg CO2e a například spotřebou cereálií 161 kg emisí CO2e.

Scénář, který požaduje snížení spotřeby živočišných produktů, nabízí samozřejmě náhražky masa. Jedná se o produkty založené na luštěninách, tofu, nebo Quorn – na bílkovinách postaveném výrobku, který se nyní začal prodávat v Británii.

K celosvětovým emisím skleníkových plynů výrazně přispívají také změny využívání území. Jedná se hlavně o ničení původních lesních porostů. To samotné přispívá velikým dílem ke světovým emisím – dokonce větším než samotné zemědělství. A k odlesňování dochází zejména kvůli rozšiřování zemědělské půdy, asi 58 % lesů se kácí právě kvůli vzniku komerčního zemědělství, k němuž téměř vždy přináleží určitá infrastruktura. Podle studie se podílejí emise navázané na změny ve využívání krajiny asi ze 40 % na emisích spojených s potravinami spotřebovávanými v Británii.

Ačkoliv množství emisí skleníkových plynů ze zemědělské produkce ve Velké Británii od roku 1990 kleslo, stále jich vzniká asi 7 %, což je 51 milionů t CO2e ročně (k tomuto na první pohled malému číslu je nutno ještě připočíst emise pocházející z výroby na farmách, distribuce a přípravy potravin). Celkově platí, že v zemědělství a s ním spojených aktivitách, jakými jsou například výroba hnojiv nebo změny ve využití území, vzniká asi jedna třetina světových emisí skleníkových plynů.

Studii „Jak nízko se můžeme dostat?“ (How low can we go?) vydal Světový fond na ochranu přírody (WWF) a Food Climate Research Network (FCRN) v lednu 2010. Stáhnout v pdf si ji můžete zde.