New Scientist: Zonální větry a chladné vody asi mohou za ztroskotávání velryb

Ztroskotání velryb už není takovým tajemstvím - přinejmenším na plážích jihovýchodní Austrálie. Analýza dat sbíraných více než 80 let odhalila, že každých 10 až 12 let se na pobřeží v této oblasti objeví nepřiměřený počet kytovců. Zdá se, že ztroskotávání způsobuje klimatický fenomén zvaný zonální západní větry.

Dříve se myslelo, že jde o náhodné události - nebo spojené s jevy jako El Nino - ale nic to jednoznačně nedokazovalo. My jsme ukázali jasné schéma," říká Mark Hindell z oddělení pro výzkum antarktické divoké přírody na Tasmánské univerzitě v Hobartu.

Tasmánie je jedním z míst na světě s velmi častým výskytem ztroskotávání kytovců. Delfíni obecní, vorvani a kulohlavci - to jsou tři druhy, které se nejčastěji stávají jeho obětí. Hindellův tým analyzoval data ze všech zaznamenaných ztroskotání kytovců v Tasmánii od roku 1920 do roku 2002. Ve vrcholných rocích bylo na plážích objeveno asi desetkrát více kytovců než v jiných letech. Během posledního vrcholného roku (1992) se objevilo 29 "ztroskotanců". Když si tým srovnal své informace o ztroskotání s daty ve státě Victoria na jihu australské pevniny, zjistil stejné schéma.

Pak se vědci zaměřili na možná vysvětlení z oblasti ekologie. Zaznamenali, že výskyt těchto událostí se nějak vztahuje k rozdílnostem v letních teplotách mořské hladiny a tlaku vzduchu u hladiny poblíž Tasmánie, což jsou indikátory posunů v pohybu zonálních západních větrů přes australský kontinent.

Zhruba každých 10 let tyto větry zapříčiňují silné bouře a zvedají množství chladné subantarktické vody, která se pohybuje na sever k pobřeží Tasmánie. Mnoho druhů velryb se napojí na tuto chladnou vodu, protože je bohatší na živiny. "A jak se chladnější voda dostává blíž k pobřeží, dostávají se tam i velryby a delfíni," říká Hindell.

Přestože toto tvrzení nevysvětluje přesně, co je příčinou velrybích ztroskotání, znalost těchto pravidelných vrcholů by mohla pomoci záchranářským skupinám pro velryby. Mohly by v kritické době zintenzívnit školení místních lidí, aby věděli, jak se zachovat, pokud najdou ztroskotanou velrybu. Nebo by dokonce mohly hlídat pláže během nejnebezpečnějších období.

"Informace, které mohou pomoci s lepší přípravou dobrovolníků, by pro nás byly určitě velmi užitečné," komentoval poznatky vědců Ron Ling, předseda Organizace pro záchranu a výzkum kytovců v Austrálii, sídlící v Sydney.

Podle Emmy Watson pro časopis New Scientist, 16. července 2004

---

reklama

---