NYT: Američtí vědci srovnávají kvalitu životního prostředí jednotlivých zemí světa
Studie vypracovaná společně odborníky z Yaleské a Kolumbijské univerzity přisoudila Spojeným státům 28. místo. Umístily se tak za většinou zemí západní Evropy, Japonskem, Tchaiwanem, Malajsií, Kostarikou a Chile, ale před Ruskem a Jižní Koreou. Spodní polovinu tabulky obsadily země Afriky a střední a jižní Asie. V poslední dvacítce se spolu ocitly Indie a Pákistán s celkovou úspěšností 41,1 a 47,7 %. Na studii nazvané "Index kvality životního prostředí 2006" (odkaz na celý text studie v angličtině zde) spolupracovali američtí vědci s řadou odborníků z celého světa.
Univerzity použily novou variantu svého již vyzkoušeného Indexu trvale udržitelného rozvoje, tentokrát se však více zaměřily na zkoumání politiky jednotlivých vlád a toho, zda obstojí vzhledem k nárokům potřeb životního prostředí, vysvětluje hlavní autor studie a ředitel Centra pro environmentální právo a politiku Yaleské univerzity Daniel C. Esty. Podle něj dřívější studie hovořily více o dlouhodobém stavu a směřování, zatímco nová studie více popisuje snahu a úspěšnost současné praktické politiky. Například v minulé studii se Británie umístila až na 65. místě, zatímco v aktuální je na pátém místě ze 133 zemí světa. Esty to vysvětluje tím, že "Britové si vykáceli téměř všechny lesní porosty již před pěti sty lety, což je stav, ze kterého těžko můžeme obviňovat současnou vládu Spojeného království." Šestnáct různých kategorií, které nová studie zkoumá, by mělo dobře ukázat úspěšnost investic do životního prostředí i přijatých politických rozhodnutí. Zpráva byla zveřejněna v rámci Světového ekonomického fóra ve švýcarskému Davosu, setkání ekonomů, obchodníků a politiků, které se konalo minulý týden.
"Jako by vám někdo pomohl nastavit zrcadlo, abyste mohli vidět to, co jste sami předtím neviděli," pochvaluje si výsledek Daniel C. Esty. Nicméně zpráva není zcela úplná, protože neobsahuje data z dalších 65 zemí světa. Problematická jsou také hodnocení některých kategorií (například jak měřit degradaci půdy nebo úbytek mokřadů), jak přiznávají sami autoři, kteří ve srovnáních vycházeli z nejlepších dostupných dat. Údaje z jednotlivých zemí jsou také srovnávány vzhledem k jejich geografickému umístění, takže se země z pouštních oblastí porovnávají vzájemně, stejně jako země z tropických oblastí. To pak umožňuje porovnat jednotlivé lokality a jednotlivé země podle dosažených výsledků v každé kategorii. Například Belgie dopadla ohledně ochrany vod nejhůře z evropských zemí, Spojené státy spadly ve srovnání s ostatními zeměmi Severní a Jižní Ameriky do poslední třetiny v kategorii kvality ovzduší. V rámci samotné kategorie čistého vzduchu si vedou nejlépe země s málo rozvinutým průmyslem, jako je Uganda, Gabon, Ekvádor nebo Srí Lanka.
Srovnání USA s ostatními americkými zeměmi také vychází velmi špatně v kategoriích zemědělství, lesního hospodářství a rybolovu, protože studie bere jako negativní velké dotace na jednotlivé produkty. Dotace mají podle této studie velmi špatný dopad na využívaní přírodních zdrojů. V kategorii zdravého životního prostředí se vědci zaměřili na takové problémy, jako je kvalita kanalizace, znečištění částicemi olova nebo kvalita ovzduší ve vnitřních prostorech, což je problém především v chudých oblastech světa, kde je běžné vaření na otevřeném ohni. V této kategorii dosáhly všechny bohaté země 100 %, zatímco chudé země dopadly nejhůře, například subsaharské národy se pohybují mezi 32-37 % a Čad a Nigérie byly ohodnoceny dokonce nulou a jedním procentem.
V kategorii trvale udržitelné energetiky se porovnával poměr národního bohatství s objemem financí vynaložených na energetickou účinnost a snižování emisí skleníkových plynů. Přesto první tři místa obsadily země, které jsou ve velmi špatné ekonomické situaci - Uganda, Čad a Myanmar. Poté následuje Švýcarsko, Kostarika a Peru. Po nastavení kritérií se do kategorie obnovitelných zdrojů energie nedostaly jaderné elektrárny. "Země, které mají vysoký podíl jaderné energie, jako je Japonsko, Česká republika a Francie, se díky ní posunuly výše v rámci hodnocení jiných kategorií, jako je čistota ovzduší," říká Daniel C. Esty. Nejlépe hodnocený rozvoj obnovitelných zdrojů energie tak dosáhl podle studie maličký Bhútán, protože američtí vědci se zaměřili především na hydroelektrárny.
Podle americké studie dosahují roční emise oxidu uhličitého (v přepočtu v tunách na jeden milión dolarů hrubého domácího produktu) průměrně 363 tun. Nejhůře jsou na tom Severní Korea, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán a Mongolsko. Jejich roční příspěvek globálním změnám klimatu se pohybuje v rozmezí od 1 992 tun (Mongolsko) až po 4 859 tun (Severní Korea). Emise CO2 rychle se rozvíjejících ekonomik jsou dvojnásobné vůči světovému průměru - Čína 731 tun, Indie 621 tun. USA se svými 171 tunami CO2 silně pokulhávají za velkými průmyslovými zeměmi, jako je Francie (56), Japonsko (57), Německo (80) a Británie (118), nicméně se blíží Kanadě (168) a předběhly Austrálii (209) a Rusko (914).
Podle článku Felicity Barringer New York Times. 22. 1. 2006. Pro prohlížení nutná bezplatná registrace
reklama
