NYT: Park Everglades hodnotí co dobrého a co špatného přinesl požár
 |
|
| Pobřežní prérie v Národním parku Everglades. | |
| Foto: National Park Service Photo |
Správa parku oznámila, že oheň byl založen buď žhářem, anebo šlo o nehodu. Rick Anderson, hasičský důstojník z národního park Everglades, přišel s myšlenkou plánovaně zakládat ohně jako součást boje proti nežádoucím požárům. “Oheň je náš medvěd Grizzly, nebo vlk: musí tady být. Nesmí ale ohrozit lidská obydlí.” Národní park se již dlouho snaží najít rovnováhu mezi potřebami lidí a přírody, a poslední oheň není výjimkou. Oheň začal na východní hranici parku, blízko obytných domů, a místu, kde sídlí strnadci.
Podle některých ochránců životního prostředí je poslední požár důsledkem federálního plánu na obnovu parku Everglades. Ten měl zajistit více vody z okolních obcí pro zavlažování takzvaných “travních řek“. “Pravě tato oblast je místo, kde má být v tuto roční dobu dostatek vody,” říká Alan Farago, výkonný ředitel Evergladeského obecního úřadu.
Rick Anderson varoval, že dostatek vody sám o sobě nepomůže ochránit Everglades před požáry. Říká, že díky slabé vegetaci, dlouhodobému období sucha a silným větrům je toto místo jako stvořené k požárům. I v ideálních podmínkách budou v Everglades vždycky vznikat požáry.
Někteří odborníci však tvrdí, že kvůli nedostatku vody v krajině jsou požáry mnohem ničivější. Květnový požár se začal šířit před východem slunce a během několika hodina spálil 100 akrů plochy. Plameny se začaly pohybovat rychlostí až 8 mil za hodinu (přibližně 13 km za hodinu), rychleji než dokáže většina lidí běžet. Vítr hnal plameny západně do oblasti, která má rozlohu jednoho milionu akrů. Správa parku se domnívala, že oheň dostane pod kontrolu, aniž by byly ohroženy osídlené oblasti. Pan Anderson dokonce uvažoval, že nechá plameny spálit několik akrů navíc, tak jak se to dělá s ohněm způsobeným blesky. “Everglades by bez ohně nemohl existovat,” říká Anderson.
Odpoledne 15. května se ale vítr otočil směrem na severovýchod k vězení, které je na hranici parku a Jižního okrsku Miami-Dade. Miamští hasiči proto chodili od dveří ke dveřím a varovali místní obyvatele. Evakuovat se muselo několik stovek vězňů, kvůli hustému dýmu přerušilo výuku několik škol.
Požár se snažilo uhasit více než 200 hasičů, kteří pracovali až 16 hodin denně. Správa parku dokonce žádala jihofloridský vodohospodářský okrsek a armádu, aby do oblasti dopravili více vody. Ani to však nebylo dost. “Ani více vody, kterou se podařilo dostat do parku, nepomohlo,” řekl David E. Hellac, vedoucí oddělení biologického výzkumu. Zdůraznil, že vodní kanál je téměř vyschlý a půda proschlá až do hloubky jednoho metru.
Nakonec se správa parku rozhodla použít chemické hasící prostředky, které byly shozeny poblíž severovýchodní hranice parku. Porušily se tak sice pravidla a postupy parku, pracovníci však věří, že škoda na přírodě bude nízká.
Plánované ohně, které byly založeny před několika lety, hrály nyní důležitou roli v udržování plamenů pod kontrolou a v bezpečné vzdálenosti od obydlených oblastí. Zakládání ohňů pomáhá hasičům, aby udržely případný požár uvnitř hranice parku.
Vědci nyní zjišťují, jaké škody oheň způsobil. Hallac a jeho tým viděli, že některé stromy jsou spálené na uhel. Zahlédli také želvu, která se schovala před ohněm do louže vody. Na některých místech zaznamenali rašící trsy nové zelené trávy, dokonce v místech, kde byl oheň jen před pár dny. Vědci se stále snaží zjistit, zda měl oheň pozitivní vliv na park a zároveň počítají, jak velkou nadělal škodu.
Zatím je nejasné, zda se strnadcům pobřežním podařilo uniknout. Nikdo také nedokáže s určitostí říct, zda se plevel a rostliny, které byly spálené plameny, někdy navrátí. “Tohle místo je živé,” říká Anderson o parku. “Neustále se mění a jakékoli změny, které jsou reakcí na vnější vlivy, jen určují nový směr. Toto prostředí je neuvěřitelně dynamické.”
Podle článku v deníku The New York Times 23. 05. 2008.
reklama
